„Někteří lidé tě budou milovat jen tak dlouho, dokud tě budou moci využívat. Jejich věrnost končí tam, kde končí prospěch.“ Neznámý autor

—

Harlan zastavil před nočním klubem a vystoupil, aby otevřel dveře panu Julianovi. Elias stál vedle něj a rozhlížel se. Na to, že byl všední den, bylo v klubu docela rušno. Před vchodem stála dlouhá fronta a Elias uvažoval, jestli budou muset čekat hodiny, než se dostanou dovnitř. Odpověď dostal vzápětí, když se vyhazovač Julianovi uklonil a bez váhání ho pozval dál.

Julian se otočil a ušklíbl se, když uviděl Eliasův zmatený výraz. „Jdeme,“ naklonil hlavu a vešel dovnitř.

Elias ho mlčky následoval, dokud neucítil vibrace prostupující temným prostorem. Hudba postupně sílila, až dorazili do hlavního sálu. Jeden z hostitelů přivítal Juliana objetím. Eliase jeho vzhled překvapil; byl polonahý, měl na sobě jen černé boxerky s králičím ocáskem vzadu a motýlka kolem krku. Na očích měl černé linky a stříbrné třpytky, nechyběla ani růžová tvářenka a lesk na rtech.

„Váš stůl je připraven,“ řekl Julianovi, „stejnou láhev?“

Julian přikývl a vystoupal po schodech do VIP sekce s výhledem na sál a parket.

„Podívejme, kdo je tady!“ mladík v bílé košili s drahými hodinkami na zápěstí položil Julianovi ruku kolem ramen a přisedl si k nim ke stolu. „Nečekal jsem, že tě tu dneska uvidím.“

„Své příchody nevytrubuju do světa, Jacei,“ protočil Julian panenky a upil šampaňského.

„Tatínku,“ opravil ho Jace a přitáhl si Juliana blíž. „Proč mi neříkáš tatínku? Jsem starší než ty.“

Julian pokrčil rameny a zašeptal něco, co Jace přimělo k úšklebku.

Elias vůbec netušil, čeho je to svědkem. Když odvrátil pohled, aby se vyhnul pozorování toho až příliš důvěrného vztahu mezi Julianem a Jacem, uviděl na parketu ještě horší výjevy. Tančili tam spolu muži kolem dvacítky, někteří se navzájem osahávali na zadku, zatímco ostatní se líbali. Elias nasucho polkl a sklopil zrak.

„Poprvé v gay klubu?“ zeptal se Julian s ušklebkem.

„Poprvé v klubu vůbec,“ odpověděl Elias a rozhlížel se kolem, ohromen všemi těmi barvami a hlasitou hudbou.

„Slyšel jsem, že je tu Julian,“ přidal se další chlapík, který vedl dva kluky – tak osmnáctileté nebo devatenáctileté – z každé strany. „Ó, ty máš láhev, co?“ zasmál se, „je vždycky fajn tě tu mít.“ Posadil se a kluci mu skočili na klín. „Nalejte mi,“ řekl jim a oni poslechli.

„Dejte si taky šampaňské,“ zašeptal a políbil je na šíji.

Elias se zamračil; ti kluci mu připadali stále velmi mladí, i když už byli v legálním věku pro vstup do klubu. Julianův kamarád musel být starší než on.

„Kdo je to?“ zeptal se nově příchozí a ukázal na Eliase. „Tvůj novej kluk?“

„Můj bodyguard. Je tu nový.“

„Nenosí tvoji bodyguardi obvykle obleky? A nevypadají staře?“

„Jeho oblek ještě není hotový,“ povzdechl si Julian. „Odkdy tě zajímají moji strážci, Sethe?“

„Většinou ne,“ zamumlal Seth a prohlížel si Eliase od hlavy k patě. „Ale tenhle vypadá jinak.“

„To teda vypadá,“ Elias nadskočil, když mu někdo náhle foukl na krk. Otočil se a spatřil dalšího z Julianových přátel. „Sakra, Juliane. Kde jsi tohohle splašil?“ pohladil Eliase po paži.

„Co to děláte?“ Elias ho popadl za zápěstí a probodl ho pohledem.

„Ó, sexy,“ kluk se kousl do spodního rtu. Elias se zamračil a podíval se na Juliana, který se na něj jen uculoval. „Hele kámo, pro mě už nic nezbylo,“ našpulil rty a ukázal na prázdnou láhev šampaňského.

„Objednáme další,“ Seth zvedl ruku a číšník hned věděl, co chce.

Elias se díval na láhev šampaňského. I když nebyl žádný velký pijan, věděl, že to musí být drahé, ale Julian vypadal naprosto klidně, zatímco jeho přátelé objednávali další a další.

Julian se začal opíjet a Jace si to užíval; neustále mu olizoval a líbal krk.

Elias nevěděl, kam s očima. Muži se líbali všude kolem. Nemohl si dojít ani na záchod, protože musel na Juliana dávat pozor, kdyby se něco stalo.

„Pojďme tancovat,“ řekl Julian Jaceovi, který mu bez váhání pomohl vstát a vedl ho dolů. Elias si povzdechl a následoval je. Brzy ho obklopili muži bez triček a on se zatvářil zhnuseně, když se jejich zpocené hrudi otřely o jeho košili – Julianovu košili.

Jace držel Juliana zezadu a pohybovali se do rytmu, zatímco pokračoval v líbání jeho krku. Julian zavřel oči a tančil, užívaje si teplo přítelových rtů na své kůži.

Elias se prodíral davem, jak se s ním opilí muži snažili tančit, ale on je ignoroval a soustředil se jen na Juliana. Nemohl riskovat, že hned první den přijde o práci.

DJ zahrál hitovku a všichni začali křičet. I když mu to bylo nepříjemné, Elias se přistihl, že si zpívá s nimi. Julian hudbu také miloval a artikuloval text, zatímco Jace ho rukama osahával po celém těle.

Elias zatajil dech; věděl, že se blíží gradace rytmu, a čekal to nejhorší. Přiblížil se k Julianovi a vzápětí začali všichni skákat. Prostor zahalil ledový kouř, všechno bylo zamlžené a Elias nic neviděl. Bylo tam tolik lidí, že netušil, kde Julian je. Viděl jen siluety, ale žádné tváře.

Muži do něj vráželi. Kéž by je mohl všechny odstrčit; pach potu a alkoholu nemohl vystát. Pak se před ním někdo objevil a on poznal Julianovu pruhovanou košili. Julian se zazubil a naklonil se blíž k Eliasovi, který s překvapením zatajil dech. Julian stále tančil a byl opilý. Musel si ho splést se svým kamarádem, protože se přibližoval, až byli jen pár centimetrů od sebe.

„Co to sakra děláš?!“ Elias ho odstrčil a Jace si přitáhl Juliana k hrudi a na Eliase zavrčel. Vrátili se ke stolu a našli Setha, jak se líbá se svými kluky. Jeden z nich skoro ležel na pohovce. Elias sevřel pěsti; nenáviděl, když Seth zneužíval jejich nevinnost. Možná to bylo dobrovolné, ale věděl, jak snadné je manipulovat s dospívajícími.

Julian a jeho přátelé pili další hodiny a Elias začínal být netrpělivý; bylo příliš pozdě a on potřeboval být doma. Telefon mu v kapse několikrát zavibroval. Věděl, že to bude Isadora a bude se ptát, kde je, ale nemohl jí odpovědět, protože by to bylo neprofesionální.

Kolem třetí se Julian konečně rozhodl odejít. K Eliasovu překvapení ho jeho přátelé k pokladně nedoprovodili. Vytáhl z kapsy černou kartu a zaplatil za všechny láhve šampaňského. Elias uviděl částku na obrazovce a vyvalil oči; bylo to šíleně moc peněz.

Jace, Seth a Dexter vypadali naprosto klidně, jako by byli zvyklí, že to za ně platí.

Venku na ně přátelé jen zamávali a odešli. Seth samozřejmě odešel s těmi dvěma kluky a Elias raději nechtěl vědět, co se bude dít dál.

Harlan vystoupil z auta a otevřel Julianovi dveře. Elias mu pomohl dovnitř a zapnul mu pás, protože byl příliš opilý na to, aby cokoli udělal sám, a pak zavřel dveře.

„Vy jste tu celou tu dobu čekal?“ zeptal se Harlana, který přikývl.

„To je teda síla.“

„To je,“ usmál se Harlan. „Ale dokud to dobře sype, nebudu si stěžovat.“

„To je fakt,“ uchechtl se Elias.

„Vypadáte docela v klidu, ve srovnání s jeho předchozími bodyguardy,“ mnul si Harlan bradu.

„Jak to myslíte?“

„Všem se nelíbilo, že Julian chodí na taková místa,“ řekl Harlan a ukázal na duhovou vlajku u vchodu do klubu. Elias se divil, jak si jí mohl předtím nevšimnout.

„Mně to nevadí,“ pokrčil Elias rameny. „Pokud se to nevymkne kontrole. Jen tancoval a opil se s kamarády. Chodí sem často?“

Harlan přikývl: „Budete si ale muset zvyknout na jeho přátele. Vím, že to nejsou zrovna svatoušci.“

Elias zamručel: „Viděl jsem je poprvé, ale hned mi došlo, co jsou zač,“ povzdechl si a podíval se oknem na spícího Juliana. „Kamarádí se s jeho kreditkou.“

„To teda,“ vypustil Harlan smutný povzdech, „ale neříkejte to panu Julianovi. Nerad by to slyšel.“

Harlan vysadil Eliase doma a pak se vrátil do sídla. Elias se zhluboka nadechl a pak otevřel dveře. Potichu si zul boty, sundal sako a zamířil do koupelny, aby ze sebe smyl pach kouře a potu.

Když skončil, lekl se; před dveřmi stála Isadora. Vlasy měla rozcuchané a přes ramena přehozenou deku.

„Kde jsi proboha byl?!“ vyhrkla tlumeně.

„V práci,“ zamumlal Elias a šel pověsit ručník do prádelny.

Isadora se na něj zmateně podívala, protože nebyl zvyklý pracovat takhle dlouho.

„Mám novou práci,“ řekl Elias.

„Jakou práci?“

„Nějaký předseda si mě najal jako bodyguarda pro svého syna.“

Isadora si odfrkla: „To myslíš vážně? Takže se budeš vracet takhle pozdě každou noc? Copak nemáš syna a manželku?!“

Elias se zhluboka nadechl a odvedl ji do kuchyně: „Ano, právě proto, že mám syna a manželku, dělám tuhle šílenou práci. Promiň, Isadoro, ale nemůžu dál dělat tři různý brigády, kde platí úplný hovno. Tady aspoň platí fakt dobře. Za chvíli budeme mít dluhy z krku.“

Isadora zavrtěla hlavou: „Vůbec sis ty peníze neměl půjčovat.“

Elias se na ni nevěřícně podíval a uchechtl se. Pak si povzdechl a odešel z kuchyně: „Teď není čas na tuhle debatu. Pojďme spát.“

Dalšího rána mu Harlan napsal, že se pro něj zastaví a odveze ho na univerzitu, protože tam má Julian stejně namířeno.

Elias vzbudil Mila, pomohl mu umýt obličej, vyčistit zuby a obléknout se. S Isadorou, která připravovala snídani a v druhé ruce držela skripta, nemluvil. Poslední dobou měla zkoušky a využívala každou volnou chvíli k učení.

„Tak pojď, velký brácho. Nasnídáme se,“ Elias mu připravil batůžek a Isadora postavila před Mila misku cereálií.

Eliasovi zavibroval telefon. Rychle si oblékl bundu a popadl klíče. Políbil Mila na tvář: „Uvidíme se večer, chlapáku.“

„Ahoj večer, tati,“ Milo se na něj ani nepodíval, jak byl zabraný do pohádek.

Elias se podíval na Isadoru a věnoval jí letmý úsměv, než vyrazil ven. Harlanovo auto stálo před domem. Elias si nastoupil na místo spolujezdce. „Dobré ráno.“

„Dobré ráno,“ usmál se Harlan a nastartoval. „Vyspal jste se dobře?“

„Docela jo,“ zamumlal Elias a podíval se do zrcátka na Juliana, který měl hlavu opřenou o okno. „Myslel jsem, že do školy nechodíš,“ řekl mu.

Julian pokrčil rameny: „Dneska se mi chtělo.“

Elias zamručel a vtom mu zavibroval telefon. Volala Isadora. Chvíli váhal, než to zvedl; bál se, aby to nebylo něco naléhavého.

„Ahoj, co se děje?“ zeptal se. Isadora se ptala, jestli by mohl Mila vyzvednout ze školky, protože se plánuje déle učit v knihovně.

„Jo, jasně,“ stiskl rty, „uvidíme se večer.“

Když zavěsil, Julian se na sedadle narovnal, napil se vody a přes boční zrcátko se na něj podíval: „Tvoje přítelkyně?“ ušklíbl se.

Elias chvíli mlčel a pak zamumlal: „Moje žena.“

Julian se málem zakuckal vodou a Harlan vyvalil oči.

„Tvoje co?!“ vykřikl Julian.

„Moje žena,“ zopakoval Elias klidně.

„Vy jste ženatý!“ podíval se na něj překvapeně Harlan. „To je ale nečekané!“

„To teda nečekané,“ nadzvedl Julian obočí, zamračil se a podíval se z okna.

„Proč?“ Elias se na něj zmateně podíval. „Měl jsem to říct dřív? Vy nezaměstnáváte ženaté muže?“

„To mě trápí ze všeho nejmíň,“ protočil Julian panenky, „ale nejsi na ženění trochu mladej? Vždyť jsi ještě student.“

Elias se rozhodl neodpovídat a jen pokrčil rameny.

„Vážně,“ zavrtěl Julian hlavou, „prý ženatý. Ještě řekni, že máš děti.“

Elias stiskl rty a skrýval úsměv. Harlan se na něj zboku podíval, pak si vyměnil pohled s Julianem, který vzápětí vyvalil oči a položil Eliasovi ruku na rameno, aby upoutal jeho pozornost: „Ty... Ty máš dítě?“

Elias přikývl a Julian zalapal po dechu: „Kámo!“ zařval a opřel se zpátky do sedadla. „Do prdele!“