„Buď dost silný, abys stál sám, dost chytrý, abys věděl, kdy potřebuješ pomoc, a dost odvážný, abys o ni požádal.“ Neznámý autor

—

Elias vešel do sídla a v hlavní hale potkal Gideona. „Dobré ráno,“ pozdravil ho s unaveným úsměvem.

„Tvůj oblek je připravený,“ řekl mu Gideon. „Měl bys ho odteď začít nosit.“

„Dobře,“ přikývl Elias a zamířil do šatny bodyguardů, aby se převlékl. Bylo tam asi deset skříněk se jmenovkami. Usmál se, když si přečetl své jméno, a otevřel skříňku, kde našel připravený oblek a boty. Sundal si uniformu a oblékl si prostou bílou košili, černé kalhoty a sako.

„Čau, chlape,“ Jasper otevřel svou skříňku a dovnitř si dal sportovní tašku. „Jaké bylo vyučování?“

„Intenzivní, ale dobré,“ usmál se Elias a pak zvedl obočí, když si všiml Jasperových břišáků. „No páni,“ přikývl, „kdy se tohle stalo?“

Jasper se zasmál a dělal, že předvádí své tělo. „Trénoval jsem celý život, abych tohle získal.“

„Pamatuju si, jak ses snažil mít břišáky, když jsme spolu dělali taekwondo,“ uchechtl se Elias. „Mně se to taky nepovedlo. Asi jsme dělali špatné cviky.“

„Přesně tak,“ řekl Jasper poté, co si dopnul sako.

Elias stiskl rty. „Poslyš, je předseda doma? Mohl bych s ním mluvit?“

Poté, co mu Jaxson dal jen tři dny, nemohl přestat myslet na peníze. Za tak krátkou dobu je nemohl sehnat, takže potřeboval zálohu.

„Předseda tu není,“ zavrtěl Jasper hlavou. „Je na služební cestě někde v Evropě.“

„Aha,“ přikývl Elias. „Nevíš, kdy se vrací?“

„Až příští týden,“ odpověděl Jasper a ustaraně se podíval na svého přítele. „Je všechno v pořádku? Neříkej mi, že už chceš dát výpověď?“ uchechtl se.

„Takový luxus si v životě nemůžu dovolit,“ věnoval mu Elias slabý úsměv.

„Jsi si jistý, že jsi v pohodě?“ Jasper zvedl obočí, když si všiml Eliasova bledého obličeje a tmavých kruhů pod očima.

„Jsem v pohodě, neboj,“ řekl Elias.

Jasper zamručel a stiskl mu rameno. „Kdyby se něco dělo, neváhej mi říct. Rád pomůžu.“

Elias se usmál. „Díky.“ Jasper byl dobrý přítel. Znal ho od jejich patnácti nebo šestnácti let, kdy začal chodit na taekwondo do akademie jeho otce. Vídali se po celých pět let, dokud nezískali černý pásek. V té době šel Elias na univerzitu a právě tehdy Isadora otěhotněla. Kvůli studiu a dítěti se se svým přítelem už nemohl vídat. Ztratil s Jasperem kontakt, a proto si už nebyli tak blízcí jako dřív, takže ho nemohl požádat o pomoc. Ne když šlo o peníze.

Elias opustil šatnu, opřel se zády o zeď, nadechl se a snažil se soustředit, aby našel způsob, jak vyřešit svůj problém. Nemohl se zeptat Nica, protože ten měl sám dost starostí. Také se potýkal s brigádami, aby mohl platit matce léčbu rakoviny. Nico by mu navzdory všemu neváhal pomoct, a právě proto ho Elias nemohl zatěžovat.

Tři dny. Jak mohl Elias sehnat peníze za tři dny? Předseda byl pryč a on neměl žádné přátele, kteří by mu mohli pomoct. Isadora byla příliš zaneprázdněná studiem medicíny, než aby si našla práci a pomohla mu, a pokaždé, když mluvil o penězích, zmínila své rodiče.

Pak si vzpomněl na Juliana. Byl to boháč a třeba by byl tak milý a pomohl mu, stejně jako byl k němu a Milovi včera štědrý. Elias se zhluboka nadechl a vystoupal po schodech, pak se ale zastavil a vrátil se do hlavní haly. Neměl tušení, co mu říct. Potkal ho teprve před dvěma dny a bylo by divné žádat o peníze. Ale neměl na vybranou. Buď to, nebo vystaví svou rodinu nebezpečí.

„No tak. Jdi do toho,“ zamumlal si pro sebe, než znovu vyšel po schodech a zamířil k Julianovu pokoji. Zastavil se a zeptal se dvou bodyguardů stojících u dveří, zda je pan Sterling uvnitř. Podívali se na sebe, ušklíbli se a pak přikývli. „Je uvnitř, ano,“ odpověděl jeden z nich.

Elias svraštil obočí a uvažoval, proč si vyměňují ty pohledy.

„Jsi si jistý, že chceš jít dovnitř?“ zeptal se bodyguard.

„Proč?“ Elias zvedl obočí. „Má práci nebo tak něco?“

„Dalo by se to tak říct,“ promnul si bradu a jeho kamarád si odfrkl. „Ale samozřejmě můžeš jít dál. Jsi jeho hlavní osobní strážce, takže máš právo tam být.“

Elias zamručel a otevřel dveře. To, co uviděl před sebou, bylo to poslední, co čekal. Julian byl skutečně zaneprázdněn. Velmi. Seděl u svého stolu, nohy roztažené a kalhoty stažené ke kotníkům. Před ním klečel nějaký mladík a zrovna mu ho kouřil. Julian zasténal a položil si ruku na hlavu.

„Sakra,“ zamumlal Elias, ale bylo už pozdě dělat, že tam není, protože ho Julian uviděl. „Promiňte. Já... eh, můžu přijít později.“

Julian se ušklíbl a kousl se do spodního rtu, a dřív než Elias stačil odejít, zastavil ho. „Počkej,“ zasténal. Elias polkl a pomalu se otočil, aby se na něj podíval. Julian měl univerzitní košili rozepnutou, takže byly vidět tetování na jeho hrudi a břiše. Mírně zaklonil hlavu, když ho ten mladík vzal hlouběji do úst.

„Tenhle... tenhle spis,“ zasténal Julian a ukázal na nějaké papíry rozložené na pohovce. „Odneste ho Harlanovi. On bude vědět, co s tím.“

Elias přikývl a přešel k pohovce, přičemž obtížně polykal, jak slyšel Julianovy vzdechy. Rychle spis srovnal, aby mohl odejít z pokoje, ale zvědavost byla silnější než on. Otočil se a uviděl, jak Julian zatahal mladíka za vlasy a zatlačil mu hlavu dozadu, zatímco cítil narůstající rozkoš. Elias se podíval na jeho stehna a uvědomil si, jak jsou svalnatá. Nepovažoval Juliana za někoho, kdo by měl svaly.

Julian vycítil jeho pohled a pomalu naklonil hlavu, dokud se jejich oči nesetkaly. Ústa měl dokořán, jak sténal, a hruď se mu zvedala a klesala hlubokým dechem. Ušklíbl se, když Elias rychle odvrátil zrak a zamířil ke dveřím.

„Chceš se přidat?“ zeptal se Julian svůdným hlasem.

Elias se na něj podíval s hrůzou v očích a zabouchl za sebou dveře. Venku našel ty dva bodyguardy, jak se smějí, a zlostně se na ně podíval. „To není vtipné,“ nasadil falešný úsměv a spěchal dolů. Jak teď mohl žádat Juliana o peníze?