Po dlouhém dni ve škole se měl Julian sejít s rodiči na večeři v jedné z pětihvězdičkových restaurací ve městě a měl tušení, o čem to celé bude.

Julian svraštil obočí, když uviděl své rodiče u jednoho z exkluzivních soukromých stolů s dalším manželským párem a dívkou v jeho věku.

„Juliane…“ jeho matka se sladce usmála, než se Julian sklonil, aby ji políbil na tvář, a otce ležérně poplácal po rameni.

„Máme hosty,“ řekl Julian, ale ani se neotočil na ty tři lidi u stolu, kteří pro něj měli připravené úsměvy.

„To je rodina Montclairových. Pozvala jsem je, aby se k nám dnes večer připojili, abys mohl poznat jejich dceru Gennu,“ vysvětlila Lin vesele, ale očima opatrně sledovala Julianovu nečitelnou tvář.

Julian se na matku jen podíval s jedním zvednutým obočím, ale nic neřekl. Všichni čekali na jeho odpověď, ale žádné se nedočkali, a tak u stolu zavládlo ticho, zatímco Julian dál střídavě hleděl na své rodiče.

Dívka vedle něj se snažila upoutat jeho pozornost tím, že se na něj roztomile usmívala, ale on zůstával k jejím snahám lhostejný.

„Nepotřebuji nové přátele…“ pronesl Julian nezaujatě a odmítavě, než vzal do ruky jídelní lístek ležící vedle jeho talíře.

Jeho rodiče okamžitě oněměli a nesmírně se zastyděli; s omluvnými úsměvy se otočili k páru naproti nim.

„Ahoj, Juliane… Jsem Genevieve Montclairová…“ dívka se celým tělem otočila k Julianovi a sladce s ním navázala rozhovor.

„Dám si steak z wagyu…“ Julian se otočil a mluvil k matce místo toho, aby odpověděl dívce, která se nepřestávala usmívat, i když ji ignoroval.

Julian procházel vinný lístek a stále si nevšímal přehnaně nadšené dívky po svém boku.

„Taky jsem snila o tom, že budu lékařkou, myslím, že doktoři jsou úžasní,“ zvolala dívka sladce, čímž si konečně získala Julianovu pozornost.

Julian se zarazil a náhle se otočil k dívce, kterou polekal způsob, jakým si ji prohlížel.

„Takže ty jsi taky studentka medicíny?“ zeptal se upřeně s náznakem zájmu.

Dívka byla tak vyvedená z míry, že na Juliana, který na ni vážně hleděl a čekal na odpověď, jen němě zírala.

„Ehm… ne, nejsem… já jsem…“ dívka se zakoktala a náhle zmlkla, když Julian okamžitě ztratil zájem a odvrátil se zpět k jídelnímu lístku.

„Dám si to víno co obvykle…“ Julian se obrátil k matce a pomalu položil lístek vedle talíře.

„Váš syn je velmi pohledný, Ado,“ zvolala žena naproti Julianovi s přehnaně důvěrným úsměvem směrem k Julianově matce.

„Děkuji,“ odpověděla Lin a usmála se na ženu, než se podívala na Juliana, který jen tiše seděl se svým klidným a nezúčastněným výrazem.

„Jsi tak krásná, Genno, že, Juliane?“ otočila se Lin, aby se zeptala syna, který jí pohled oplatil jen svým klidným zíráním. Lin se tedy raději znovu podívala na dívku, která na ni vysílala nenucený sladký úsměv.

„Vypadáte spolu skvěle… velmi pohledný doktor pro mou krásnou Gennu. Prostě se doplňujete,“ zvolala žena šťastně.

„Možná ale vůbec není krásná…“ Všichni u stolu se otočili a vytřeštili oči na Juliana, když náhle promluvil svým klidným tónem a s nepřesvědčeným výrazem.

„Juliane?“ varovala ho Lin tiše a zabodla pohled do syna, který se na ni dál klidně díval, zatímco tři hosté při jeho slovech okamžitě ztuhli.

„Podstoupila plastickou operaci, má udělané oči, nos i rty…“ vysvětlil Julian věcně svým obvyklým klidným a neformálním tónem.

Dívka se s naprosto bezradným pohledem otočila na své rodiče.

Artie si promnul kořen nosu, zatímco Lin dál zírala v rozpacích a nevěřícně nad tím, co její syn tak nestydatě vypustil z úst.

Druhý pár se cítil trapně a zmlkl, rozpolcen mezi obranou dcery a úvahami o tom, jaká by měla být jejich patřičná reakce na to, co dědic Blackwoodových právě podotkl.

„Juliane, omluv se,“ zasyčela Lin a probodla Juliana pohledem, zatímco mu polohlasem a skrz zaťaté zuby rozkazovala. On se však jen podíval na matku a pak se otočil k dívce vedle sebe.

„Mýlím se snad?“ zeptal se Julian ležérně dívky, která byla kvůli ponížení už na pokraji slz.

„Ne…“ zašeptala dívka v odpověď a z jednoho oka jí vytekla slza.

„Juliane…“ Lin na Juliana zoufale hleděla, ale on zůstával naprosto vyrovnaný navzdory narůstajícímu napětí u stolu.

„Sama to řekla, nemýlím se,“ odsekl Julian ležérně na matčino varování.

Lin se modlila o trpělivost, zavřela oči a zhluboka se nadechla, aby uvolnila svíravý pocit na hrudi z Julianova nestydatého a nezvyklého chování.

„To je v pořádku, má pravdu…“ zašeptala dívka plaše, než se smutně usmála a z očí jí skanula další slza.

Julian na dívku upřeně hleděl svým klidným pohledem, zatímco oba rodičovské páry seděly na svých místech v naprostém napětí.

„Kdyby ses přestala píchat nehty do očí, možná bys tolik neplakala…“ promluvil Julian náhle tichým tónem, když přišel na to, co bylo na dívce, která se neustále rýpala v očích, aby vyvolala slzy, tak zvláštní. Navzdory Julianovu tichému hlasu slyšeli jeho slova všichni u stolu, což přimělo Lin a Artieho, aby se na dívku prudce podívali.

Dívka k Julianovi v naprostém šoku vzhlédla, když byla nečekaně přistižena při činu, zatímco on na ni jen dál hleděl s tváří bez výrazu.

Lin na dívku zírala s otevřenými ústy a podezřívavým pohledem, zatímco Artie se na židli napřímil a podíval se na pár naproti nim, který okamžitě uhnul pohledem.

„Omlouvám se, pokud se tě dotklo, že jsem poukázal na tvá vylepšení obličeje… Nechtěl jsem být neslušný… Ale je to prostě příliš okaté, než aby si toho člověk nevšiml…“ omluvil se Julian, ale v jeho tváři nebyla ani stopa po výčitkách.

„Vím, že je to ode mě negentlemanské, ale já zkrátka nejsem gentleman. Navíc si na mně trénuješ své herecké výkony a to, co nesnáším nejvíc, je nechat se obloukat…“ pokračoval Julian se svou obvyklou klidnou maskou, zatímco dívka i její rodiče na něj nervózně zírali.

„Chci se v klidu najíst, takže mě omluvte, pokud vás během této večeře nebudu bavit. Při jídle dávám přednost tiché a uvolněné atmosféře,“ dodal Julian a přitom upřel pohled na tři lidi naproti sobě, čímž jim jemně naznačil, že už nemá zájem o žádnou další konverzaci.

Zda to Julian myslel upřímně a omluvně, nebo byl jen sarkastický, se z jeho výrazu nedalo poznat. Vypadal prostě klidně a neformálně… pokud jste se nepodívali blíže do jeho zdánlivě klidných očí… byly až příliš klidné… téměř chladné a mrazivé.

****❄️😨❄️****