„Caspiane, otec pro tebe posílá!“

Dramaticky jsem si povzdechl a konečně odvrátil zrak od intenzivního pozorování černé tečky na stropě. Pomalu jsem vylezl z postele, cítil jsem se malátný a nepoužitelný, a v zelených ponožkách jsem vyšel z pokoje. Líně jsem prošel chodbou a sešel po schodech do obývacího pokoje, kde trpělivě čekali otec s macechou. Postavil jsem se před ně.

„Co je?!“ vyštěkl js