"Chceme mít každý svůj pokoj na koleji, taťko," oznámil náhle Dante. Právě dokončili zápis na univerzitě a byli u studentských kolejí, aby se informovali o ubytování.
"Ne, taťko, já chci být s Dantem. Dante, prosím, buďme spolu," žadonil Nico u taťky a pak se obrátil na Danteho s prosebnýma očima. Na jeho bratra to vždycky zabíralo.
"Už jsme na univerzitě, Nico, musíme mít nějaké soukromí," vysvětloval Dante trpělivě a podíval se na rodiče s prosbou o pomoc.
"Proč? Budeš si vodit holky na pokoj? Taťko, on se bude jen kurvit," vyhrkl Nico. Rodiče i Dante na něj vytřeštili oči šokem.
"Nico!" vybuchl Dante rozzlobeně.
Jakmile Nico uslyšel bratrův hlas, okamžitě se schoval za otce, aby unikl jeho hněvu.
"Co je to za mluvu, mladý muži?" promluvil Benedetto přísným tónem.
"Promiň tati, promiň taťko," Nico okamžitě sklopil hlavu v kajícném gestu a rodičům se omluvil.
"Vy dva si to proberte spolu. Proboha, je vám osmnáct a my vás tu pořád doprovázíme jako malé děti. Zapomněli jste, že už jste dospělí?" hartusil Benedetto.
"Tati, já chci být s Dantem, prosím, řekni mu to," prosil Nico smutně s našpulenou pusou.
"Nico, pojď sem!" zavolal ho Dante přísně s hrozivým pohledem.
"Taťko, Dante se na mě zlobí," podíval se Nico na Donovana a hledal pomoc.
"Promluv si s bratrem, Nico," zamumlal Donovan klidným tónem. Dante sice mohl působit drsně, ale pro svého nezbedného bratra měl vždycky slabost.
Nico váhavě přistoupil k Dantemu, který na něj upřeně hleděl.
"Promiň, Dante, nemyslel jsem to tak. Jen chci být s tebou," mračil se Nico a omlouval se.
Dante si promnul kořen nosu, aby ovládl podráždění, které v něm Nicova slova vyvolala.
"Chci, abychom měli vlastní pokoje, protože chci, abys dospěl. Ve tvém věku bys měl být samostatný. Ne proto, že bych se plánoval s někým kurvit," vysvětloval Dante trpělivě.
"Ale já chci být s tebou, nechci být sám a nejsem na to bez tebe zvyklý," trval na svém Nico se zamračenou tváří.
"Nico, to nechápeš, o co mi jde?" vyštěkl Dante podrážděně a ztratil trpělivost.
"Dante, chápu to. Chceš, abych byl samostatný a tolik na tebe nespoléhal. Že se mám chovat úměrně svému věku, protože jsem dospělý a jsem teď na univerzitě. Chápu to, rozumím ti, Dante," odříkal Nico přesně to, co se mu Dante snažil vysvětlit.
"Díkybohu, že to chápeš," vydechl Dante s úlevou.
"Ale stejně chci být s tebou, jiný pokoj nechci," argumentoval Nico vytrvale dál. Dante na něj nevěřícně zíral, zatímco jejich otcové jen pobaveně zakroutili hlavami.
"Tati!" postěžoval si Dante tátovi Benedettovi, o kterém věděl, že všechno vyřeší.
"Dobrá, chlapci. Kromě téhle koleje, a protože nechcete využít taťkův penthouse, se můžeme poohlédnout po bytě pro vás dva, kde budou dva pokoje," řekl Benedetto s konečnou platností.
"Ano, to by bylo lepší," podpořil svého manžela okamžitě Donovan.
"Jo, s tím souhlasím, ale ten druhý pokoj bude pro hosty, kdyby nás tati s taťkou chtěli navštívit," trval Nico tvrdohlavě na svém k Danteho naprostému zoufalství.
"Tati?" zasténal Dante zoufale na Benedetta.
"Já už nevím, co s vámi dvěma mám dělat," zvedl Benedetto ruce v gestu kapitulace.
"Dante, nebuď paličatý, nedělej tátovi a taťkovi těžkou hlavu. Takže je to domluvené. Budeme mít takový byt, abychom měli pokoj pro hosty pro taťku a tátu, až nás navštíví," oznámil Nico sebevědomě, zatímco Dante jen s otevřenými ústy zíral v naprostém znechucení.
"Mají kousek odtud velmi luxusní penthouse, Nico, nepotřebují spát u nás," namítl Dante a na krku mu naskočily žíly.
"Tak z něj uděláme pracovnu, že jo, taťko?" navrhl Nico paličatě.
Donovan a Benedetto se na Danteho dívali s kombinací lítosti a pobavení. Proti Nicově tvrdohlavosti nikdo nemohl vyhrát.
"Domluv se s bratrem, Nico," odpověděl Donovan diplomaticky.
Nico se zamračil a podíval se na Danteho psíma očima.
"Dante, z toho druhého pokoje můžeme mít pracovnu, ne?" zkusil Nico štěstí u bratra.
"Nico..." Dante si promnul kořen nosu, vypadal, že ho bratrova umíněnost vytáčí k nepříčetnosti.
"Prosím, Dante. Prosím..." žadonil Nico se zpanikařenou tváří. Když viděl Danteho naštvaný výraz, začal dostávat strach.
"Budu hodný, Dante, prosím," prosil Nico a sliboval.
"Nico, nevidíš se? Jsi dospělý chlap a měl by ses tak chovat. Měli bychom mít každý svůj prostor a soukromí," snažil se Dante o zbytek trpělivosti.
"Ale já chci být s tebou, nevadí mi sdílet pokoj a vůbec mi to nepřekáží, nepotřebuju před tebou soukromí... prosím, Dante," naléhal Nico tvrdohlavě a vypadalo to, že se každou chvíli rozpláče.
"Nico, prosím tě," zašeptal Dante zoufale.
"Ty mě nechceš, Dante," Nico k překvapení všech tří náhle zvážněl a jeho hlas zněl chladně.
Dante byl náhlým napětím z bratrovy strany ohromen, stejně tak i jejich otcové.
"Nico..." Dante se pokusil o vysvětlení, ale když uviděl jeho vážnou tvář, v půlce věty přestal.
"Prostě mi vyberte nějakou kolej. Je mi jedno, jaký to bude pokoj, taťko, tati," zamumlal Nico. Najednou byl odtažitý. Bez dalšího slova vyšel z místnosti.
****
😳
😳
****