Ti tři zůstali chvíli zticha, zaskočeni Nicovou náhlou změnou nálady. Bylo to poprvé, co ho viděli se takhle chovat.

Ten kluk byl obvykle nezbedný a plný energie, na rozdíl od toho, co předvedl před chvílí.

"Co se to právě stalo? Viděl jsem v něm Benedetta Corvelliho?" zeptal se Donovan vyjeveně.

Benedetto se na Donovana podíval s nepochopením.

"Vážně, lásko, přesně takhle jsi chladný a děsivý, když se naštveš," vysvětloval Donovan obranně.

"Takže co budeme dělat?" zeptal se Benedetto místo toho, aby se pouštěl do diskuse o své povaze.

Donovan a Benedetto se podívali na Danteho, který byl ponořený do svých myšlenek. Dante vypadal Nicovým výbuchem překvapený stejně jako oni.

"Ehm, prostě vezmeme ten byt se dvěma ložnicemi a z toho druhého pokoje uděláme pracovnu," zamumlal Dante nepřítomně.

Donovan a Benedetto se na sebe podívali a pak věnovali Dantemu soucitný pohled. Dante nakonec vždycky udělal to, co Nico chtěl, obzvlášť teď, když se Nico urazil.

"Takže vezmeme ten byt, co vám dvěma dal strýček Pietro," řekl Donovan, přistoupil k synovi a poklepal mu na rameno.

"Pojďme, dáme si třeba nějakou svačinu," prohlásil Benedetto, aby odlehčil atmosféru.

Dante mlčky kráčel před nimi. Když došli k autu, viděli Nica sedět uvnitř a hrát si s telefonem. Zůstal tichý i poté, co k němu přisedli.

"Dáme si něco k jídlu a pak se půjdeme podívat na ten byt, co vám dal strýček Pietro," oznámil Benedetto ve snaze navázat hovor, ale od chlapců, a hlavně od Nica, se nedočkal žádné reakce.

"Podíváme se, jaké úpravy by se tam daly udělat, abychom ten druhý pokoj změnili na vaši pracovnu," dodal Donovan, snaže se vyvolat u Nica nějakou odezvu, což se mu na prchavý okamžik podařilo. Nico se na něj na vteřinu podíval, než se vrátil k telefonu.

"Mně stačí ta kolej, taťko," řekl Nico, aniž by se na Donovana znovu podíval.

"Dante se rozhodl, že budete mít ten byt a druhý pokoj předěláte na pracovnu," dodal Benedetto a upřeně se na něj díval.

"Nechce se mnou sdílet pokoj, tak kde bych jako bydlel?" odsekl Nico.

"Budeme sdílet pokoj," opravil se Dante.

"Ale předtím jsi říkal, že se mnou pokoj sdílet nechceš," odpověděl Nico a dál se mračil.

"Rozmyslel jsem si to," odpověděl Dante stručně.

"Nechceš mě tam, jen se cítíš nucený udělat to, co chci já," prohlásil Nico s našpulenou pusou.

"Nico, prosím tě," zašeptal Dante.

Nico zmlkl a dál si hrál s telefonem, dokud nedorazili do své oblíbené kavárny.

Donovan si objednal svou obvyklou černou kávu a Benedetto ledové macchiato.

Nico a Dante si dali latté a každý kousek red velvet cheesecaku.

Už si vychutnávali své dobroty, když si Donovan a Benedetto všimli skupinky dívek, které mohly na jejich synech oči nechat, zatímco ti dva si jich vůbec nevšímali.

Donovan a Benedetto se na sebe jen podívali s vědoucími úsměvy a trochou soucitu s těmi dívkami.

Nico a Dante byli oba svým způsobem velmi pohlední; Dante měl drsně charismatické rysy svého otce a Nico měl krásnou tvář rozeného casanovy. S jejich neobyčejným vzhledem bylo nemožné, aby si jich nikdo nevšiml. Byli to zkrátka magneti na lidi, ale oni dva o tom neměli ani tušení.

"Holky od vedlejšího stolu vysílají jasné signály," zašeptal Benedetto, ale tak, aby ho oba chlapci slyšeli.

"Na holky jsi už moc starý, tati, a taťka je tu s tebou," Nico se na Benedetta zamračil.

"Ty popleto!" vyhrkl Benedetto a cvrnkl Nica do ucha.

"Tati!" mračil se Nico a držel si zčervenalé ucho, zatímco Donovan se uchechtl. Dante se jen neznatelně usmál.

"Dívají se na vás dva, ty kluku jeden hloupá," zpražil Benedetto Nica pohledem.

"Nemám na to náladu, tati, Dante by mohl mít zájem," odpověděl Nico, zatímco si ukrojil kus dortu, o dívky se vůbec nestaral.

Dante jen mlčel a nepouštěl se do žádných špiček s bratrem, o kterém věděl, že je stále uražený.

Svačinu dojedli v příjemném tichu, i když spolu Nico a Dante mluvili jen zřídka.

Dívky to nakonec vzdaly, když si uvědomily, že ti dva o ně nemají zájem, což Benedetta a Donovana velmi pobavilo. Okamžitě se jim vybavily vzpomínky na časy, kdy spolu randili a holky se je neustále snažily sbalit.

Donovan a Benedetto se na sebe znovu usmáli, když Dante cestou k autu položil Nicovi ruku kolem ramen. Dante otevřel auto a nechal Nica nastoupit prvního, než si sedl sám.

Dante měl ruku kolem Nicových ramen i tehdy, když vcházeli do bytového domu, přesně tak, jak jejich taťka Donovan držel tátu Benedetta.

"Je to tu docela velké, ale zvládnete to udržovat. Každý víkend sem pošlu někoho na úklid, ale každý den si tu musíte uklízet sami," procházel se Benedetto bytem a udílel synům pokyny.

"Ano, tati," odpověděli oba sborově, zatímco si prohlíželi celý prostor. Byl pro ně dva velmi prostorný. Dvě ložnice, obě s vlastní koupelnou, a další toaleta na chodbě. Kuchyně, jídelna a obývací pokoj.

"Ten menší pokoj se předělá na vaši pracovnu. Nejsou potřeba žádné úpravy, jen sem dáme nějaký nábytek," mluvil Donovan z pokoje pro hosty.

Pak vešli do velkého pokoje s postelí typu king-size, šatnou a prostornou koupelnou s vanou.

"Podívej, tady je vana, v tom druhém pokoji není," zvolal Nico tentokrát už vesele.

"Ta postel je taky velká, Dante. Můžeš se od Nica odsunout," řekl Benedetto Dantemu. Věděli, jak je Nico ve spánku přítulný.

"O tom pochybuju, tati, on si mě najde i ze spaní," zamumlal Dante tiše.

Benedetto se na Danteho pobaveně podíval. Tihle dva se vždycky měli o čem dohadovat, ale nakonec vždycky skončili nerozlučně spolu.

Dante odhrnul závěs v pokoji a oči se mu rozzářily, když uviděl balkon.

"Nico, koukej! Máme balkon," vykřikl Dante radostně na bratra, který k němu okamžitě přispěchal, a oba vyběhli ven kochat se výhledem jako malé děti.

Donovan a Benedetto jen sledovali ty dva kluky, jak šťastně prozkoumávají malý prostor.

"Lásko, budou tu pořád spolu a sami. Netrvalo by dlouho a plně by to pochopili," řekl Donovan klidným tónem, zatímco pozoroval chlapce, kteří se teď venku posadili.

"Mně by to nevadilo, zlato, tobě ano?" odpověděla Benedetto věcně.

"Víš, že ne. Cokoli udělá naše děti šťastné, budu stát při nich. I kdyby to znamenalo postavit se celému světu," odpověděl Donovan vážným tónem.

"Budu stát při tobě, miláčku, postavíme se světu čelem, kdyby se našich kluků dotkli," prohlásil Benedetto vážně.

"A s námi i zbytek Aliance D’Angelo-Corvelli," dodal Donovan se vší vážností.