Intuice mi říkala, že tahle bytost je nebezpečnější než žralok.

Jeho nebezpečí nespočívalo v jeho fyzické síle, ale v jeho tajemné schopnosti upoutat pozornost lidí, a dokonce je přimět, aby pro něj zemřeli!

Potápěčům se nakonec podařilo mořského muže umístit do předem připravené nádrže s vodou.

Korgan dal potápěčům signál a ti mořského muže přidrželi přímo vedle mě.

S injekční stříkačkou v ruce jsem mu opatrně do jeho krásného ocasu píchla trochu uklidňujícího prostředku.

Po aplikaci injekce jsem si nemohla pomoct a musela jsem ten aerodynamický ocas pohladit. Jeho chlad na dotek mi připadal povědomý, a přesto cizí zároveň.

Mořský muž v mém snu měl také takový hladký ocas. Když jsem opatrně nadzvedla šupiny, uviděla jsem, že pod nimi to vypadá velmi podobně jako lidská kůže.

Nebýt anatomické struktury ocasu, myslela bych si, že jsou v něm schované dvě nohy.

‚Proč mě to napadlo?‘ Vylekaná vlastními myšlenkami jsem se nechtěně dotkla jeho ocasní ploutve.

Okamžitě mě štípla špička prstu. Rudé ostny na ocase mi řízly do prstu.

Ty ostny byly ostřejší než dýka. Kdyby byl někdo jeho ocasem napaden, nedokázala jsem si představit, co by se mu stalo.

Má krev z rány odkapávala na ocas, ale nezůstala na něm po ní ani stopa. Ocas veškerou krev zcela vstřebal!

Údajně uspaný mořský muž se na mě náhle podíval a stočil ocas.

Tenhle pohyb? Chtěl mě obejmout!

Seděla jsem bez hnutí na zemi, neschopná pohybu. Jeho pohyby a ty ze snu byly příliš podobné!

Korgan mi pomohl vstát z podlahy. „Kaelen, co to děláš? Zbláznila ses?“

Hrubě šlápl na ten dokonalý ocas a vpíchl do něj zbytek sedativa.

Chtěla jsem ho zastavit a vykřiknout: „Nedělej to! To je dávka určená pro žraloky. Mohl bys ho zabít!“

Bylo však už pozdě, protože rybí ocas pomalu znehybněl.

Odtlačila jsem Korganovu ruku a sundala z mořského muže rybářskou síť, přičemž jsem smutně hleděla na tvora, který byl předávkován sedativy.

Podívala jsem se mořskému muži do tváře, zatímco se mi nekontrolovaně třásly ruce a cítila jsem vzrušení i strach.

Tento mořský muž byl nepochybně tentýž jako ten z mých snů! I když jsem se mu nemohla podívat přímo do tváře, intuitivně jsem věděla, že jsou jedno a totéž.

Mořský muž tam ležel schoulený na podlaze, tvář částečně zakrytou dlouhými vlasy podobnými chaluhám. Neviděla jsem mu jasně do tváře, ale stále jsem viděla zřetelný obrys jeho čelisti.

Byla to rozhodně pohledná tvář a pochybovala jsem, že by to někdo mohl popřít.

Svaly na jeho zádech se při dechu zvedaly a klesaly, krásné, ale s vervou jako napětí na natažené tětivě luku. Jeho břišní svaly byly úhledně uspořádány do „pekáče buchet“, ze kterého by se mohl kdokoli začervenat.

Byl to mořský muž, ale vypadal spíše jako pohledný dospělý muž.

S vědomím té trapné scény ze snu jsem nemohla jinak, než sklouznout pohledem dolů k jeho rozkroku.

V rozkroku mořského muže byl výstupek pokrytý šupinami. Když jsem se však podívala zblízka, uvědomila jsem si, že mezi šupinami je štěrbina.

Pokud bych měla hádat, bylo to jen během procesu páření, kdy se tyto šupiny otevřou a odhalí jeho pohlavní orgán, který byl podobný lidskému.

V hlavě se mi znovu vynořila scéna, kde mě ten vztyčený objekt ve snech neustále šťouchal do zadku. Nemohla jsem si pomoct a vytáhla baterku, abych si to prohlédla detailněji.

Když má baterka posvítila nad jeho hlavu, mořský muž se náhle pohnul.

V šoku jsem ustoupila o krok a Korgan si stoupl přede mě.

Mořský muž neudělal nic jiného, než že zvedl hlavu. Jeho dlouhé vlasy sklouzly na jednu stranu a odhalily polovinu jeho tváře.

Jeho tvář nesla bledost kůže, které chyběl sluneční svit, ale jeho oči byly černé jako bezedná propast.

Ostatní si toho možná nevšimli, ale pro mě bylo těžké to přehlédnout, protože mě sledoval těma černočernýma očima.

Byla jsem paralyzována strachem, protože jsem věděla, že podle biologie byl tento pohled pohledem šelmy sledující svou kořist.