Tajně jsem sáhla po uspávací pistoli u pasu, připravená ji vytasit a vystřelit na něj.

Nebyl to sen. Jak by mě mohlo svírat tak chlípné stvoření?

Náhle se ozval chraplavý hlas...

„Vra-x-os.“

„Vra-x-os.“

Byla jsem si jistá, že ten hlas patřil mořskému muži; jeho chraplavost zněla, jako by nepromluvil už velmi dlouho.

‚Snaží se se mnou ten mořský muž komunikovat?

‚Panebože! Jsem snad první člověk v historii, který mluví s někým z mořského lidu?‘

Byla jsem tak vzrušená, že jsem zapomněla na nebezpečí, kterému jsem ještě před chvílí čelila. Sebrala jsem síly a zapřela se, abychom se ocitli ve stejné výšce očí.

Až tehdy jsem si uvědomila, jak naivní jsem byla. Výraz v té pohledné tváři si ze mě zcela jasně utahoval.

Nechtěla jsem se ale vzdát. Přinutila jsem se uklidnit a pomalu promluvila: „Hej, pane mořský muži, nemám žádné zlé úmysly. Jen jsem viděla to zranění na vaší paži a chtěla jsem vám ho ošetřit.“

Dokonce jsem na to zranění ukázala.

Mořský muž ale nereagoval. Stále mi svíral nohy svýma mokrýma rukama a nejevil nejmenší náznak toho, že by svůj stisk uvolnil.

Pokusila jsem se bránit a vymanit nohy z jeho sevření.

Moje snaha však byla marná. Nedokázala jsem z jeho spárů uniknout a při svém zmítání jsem si dokonce roztrhla kalhoty – brzy tak jen zvědavě zíral na ten zničený kus oděvu.

‚Zajímají ho snad moje kalhoty?‘

Zatímco se mi kolečka v hlavě zastavila, sklonil hlavu a přitiskl tvář k mým stehnům! Skutečně jsem cítila, jak se jeho ledově chladný nos otírá o mou kůži!

Pak se zhluboka nadechl, jako by se opájel vůní plně rozkvetlé růže.

Tvář mi zrudla jasným odstínem červené. Už jsem si nemohla lhát.

‚Dvoří se mi ten mořský muž?

‚Kdybych byla mořská panna, byla by to nesmírně romantická scéna.

‚Ale já jsem člověk a on je zvíře. Jak bychom mohli dělat něco takového?‘

Byla jsem vyděšená, když jsem viděla, jak zabořil obličej hlouběji do mého rozkroku. Celou tvář měl prakticky přilepenou k mým stehnům.

Ani jsem si neuvědomila, kdy jeho ruce opustily mé kotníky a začaly se přesouvat k mým stehnům.

Jako bych byla přikovaná kletbou, nemohla jsem se ani pohnout a jen jsem sledovala, jak se o mě otírá jako zvíře v říji.

Potom zaklonil hlavu, aby se podíval na můj zmatený výraz.

Olízl si rty, jako by prahl po dalším, a jeho ústa se zkroutila do zlomyslného úšklebku.

Pak, než jsem stačila zareagovat, zabořil hlavu znovu mezi mé nohy a zkusmo se otíral o mou kůži.

Z toho ledového, a přesto kluzkého doteku mi přejížděl mráz po zádech. Nedokázala jsem říct, jestli jsem k smrti vyděšená, nebo potěšená, a jen jsem se chvěla pod vlnami zimnice.

Právě když jsem se začala bránit a snažila se uniknout, mořský muž vzhlédl – jeho oči byly šarlatové.

V hlavě mi zadunělo temné hučení. Ta bestie byla úplně nahá a v jejím pohledu se zračily primární touhy.

Nevšimla jsem si, kdy přesně úplně vylezl z nádrže, ale věděla jsem jistě, že mě tam vtáhne, jestli něco neudělám!

Vší silou jsem se kousla do jazyka, abych dokázala jasně uvažovat.

Využila jsem této krátké chvíle příčetnosti, pravou rukou jsem vytasila uspávací pistoli a střelila ho do ramene.