Už je to rok, co jsem utekla před svou bolestí. Myslela jsem si, že se mé rány zahojí, ale pletla jsem se. Neuzdravila jsem se. Ani jsem nenašla klid. Místo toho ve mně zakořenilo něco temnějšího.

Když řidič Uberu projíždí kolem známých ulic, připomínám si, proč jsem tuhle Bohem zapomenutou zemi vůbec opustila. Připomínám si tu bolest a ponižování, které jsem prožila před rokem. Připomínám si Darrenovu zradu.

„Nenávidím tohle město,“ zamumlá Blue znechuceně a ozvěnou opakuje mé myšlenky.

Během pár minut jsme u nemocnice. Zaplatím mu a vystoupím. Na minutu se zastavím. Pozoruji tyčící se budovu. Uklidňuji se.

Tato nemocnice je určena pouze pro vlkodlaky. Nachází se v odlehlé oblasti. Máme vlkodlačí vládní úředníky, kteří nám ji pomáhají držet v tajnosti.

Kdybych měla být upřímná, nikdy jsem neplánovala se vrátit. Ale mému kmotřenci diagnostikovali nádor. Claire mi volala celá uplakaná, vystrašená a hysterická.

Udělala bych pro ně cokoli. Takže když mě oba požádali, abych přijela, udělala jsem to. Nechala jsem všeho a přijela za nimi.

Vejdu do nemocnice, najdu výtahy a nastoupím. Claire mi dala číslo patra i pokoje. Vzhledem k tomu, že je to ta samá nemocnice, kde se narodila Krystal, věděla jsem, kam jít.

O pár minut později vcházím do Masonova pokoje.

Leží na posteli a dívá se na kreslené pohádky. I když ho brzy čeká operace, je klidný. Dokonce se směje.

Claire na druhou stranu vypadala unaveně a vyčerpaně. Řídit naši zdejší pobočku a k tomu se starat o nemocného syna ji vysávalo. To byl ten druhý důvod, proč jsem tu byla. Abych se postarala o firmu, zatímco ona se bude starat o Masona.

„Tetičko Renny, ty jsi přišla!“ Ten nadšený výkřik mě vytrhl z myšlenek.

Claire prudce otevřela oči. Viděla jsem v nich štěstí a úlevu.

„Ahoj, chlapečku,“ pozdravila jsem ho. Políbila jsem ho na čelo a pak odstoupila.

Otočila jsem se ke Claire a roztáhla náruč. Prakticky mi do ní padla. Celá se uvolnila úlevou.

„Ahoj, Claire.“

Vzlykla. „Panebože, Renny, ani nevíš, jak moc jsi mi chyběla. Mluvit s tebou po telefonu není stejné jako tě mít tady u sebe.“

„Teď už jsem tady a budu tu tak dlouho, jak nás oba budete potřebovat,“ zašeptala jsem jemně. Utěšivě jsem ji hladila po zádech.

Pustila mě a pak si utřela slzy. Zírala na mě. Jako by mě zkoumala. Studovala mě.

„Je na tobě něco jinak, jen na to nemůžu přijít co.“

Jen jsem jí věnovala malý, křečovitý úsměv. Neměla ani tušení, jak moc jsem se změnila.

Obrátila jsem pozornost zpět k Masonovi a obě jsme se posadily.

„Jak se má můj nejoblíbenější kmotřenec?“ zeptala jsem se.

„Teto,“ řekl a protáhl to slovo. „Jsem tvůj jedinej kmotřenec.“

Usmála jsem se na to. Měl koneckonců pravdu.

„Moc jsi mi chyběla. Jsem rád, že jsi tady.“ Úsměv na jeho tváři mi sevřel srdce.

Vždycky se ze všech sil snažím nemyslet na Krystal. Bolesti, která ty myšlenky doprovází, se snažím vyhnout.

„No, jsem tady a přinesla jsem ti spoustu dárků.“

„Vážně? To je super. Byl jsem hodnej kluk. Pan doktor říká, že jsem moc statečný štěně a že až se úplně uzdravím, dostanu za odměnu zmrzlinu. Podle mýho výběru.“

Klid a radost v jeho hlase byly nakažlivé. Na okamžik jsem zapomněla, že mé srdce je zamrzlé. Uvolnila jsem se a povídala si s ním.

Masonovi je deset, ale jeho pohled na život je jiný. Doplnil mi všechno, co mi uniklo. Hlavně o svém novém nejlepším kamarádovi jménem Jax, který ho chodí každý den navštěvovat.

Na to jsem se na Claire tázavě podívala. Přikývla a potvrdila, že je to Mirandin syn. Od té chvíle jsme si povídaly jen lehce.

Strávila jsem s nimi asi tři hodiny, než jsem návštěvu ukončila. Musela jsem do kanceláře dohnat práci.

Právě jsem opouštěla pokoj, když jsem se ocitla tváří v tvář Darrenovi. Byl to ten poslední sakra člověk, kterého jsem chtěla vidět.

„Lauren?“ zeptal se nejistě. Jako by viděl ducha nebo co.

Neodpověděla jsem mu. Jen jsem ho probodla vražedným pohledem. Stejně jsme si neměli o čem povídat.

Chystala jsem se ho obejít, když do mě narazilo něčí tělo. Malé ruce mi ovinuly pas. Podívala jsem se dolů a uviděla vršek Krystaliny hlavy.

Sakra! Na tohle jsem nebyla vůbec připravená. Je to moje dcera, miluju ji, ale na tohle jsem nebyla připravená. Pořád jsem byla v temnotě. A má mysl nedokázala sladit tu bolest s láskou pohřbenou hluboko v mém srdci.

Tak moc jsem ji chtěla obejmout. Kurevsky moc, ale nedokázala jsem se k tomu přimět. Pořád jsem se bála jejího odmítnutí. Bála jsem se, že mě odstrčí. Bála jsem se, že mě pořád nenávidí.

Její nenávistná slova mi pořád zněla v uších. Nedokázala jsem ten její hlas vytěsnit. Hlas, kterým mě nazvala zlou čarodějnicí a dalšími ošklivými jmény. Nebo když řekla, že se bude modlit k bohyni, aby mě potrestala a poslala do pekla.

Vymotala jsem se z jejího objetí a bez slova odešla. Dělalo to ze mě monstrum. Odejít takhle od vlastní dcery, ale nedokázala jsem se přenést přes ty bolestné vzpomínky. Nedokázala jsem se přenést přes tu temnotu v sobě.

V tom spěchu, jak jsem se od nich snažila dostat, jsem do někoho vrazila.

„Moc se o…“ chtěla jsem se omluvit, ale ztuhla jsem.

Stála přede mnou Miranda. Vypadala krásně jako vždy. Jako by mi před rokem nezničila život.

„Lauren? Panebože, to jsi ty… dlouho jsme se neviděly, jak se máš?“

Zírala jsem na ni, jako by se zbláznila. Myslí to ta mrcha vážně?

„Je s tebou něco v nepořádku?“ zeptala jsem se naprosto zmateně.

Odpověděla zmateně: „Ne, proč?“

„Zdá se, že jsi nabyla dojmu, že jsme kamarádky. Dovol mi připomenout, že nejsme a nikdy nebudeme. Vzala jsi mi všechno a já se vrátila, abych ti tu laskavost oplatila. Karma je mrcha. Budu tvým osobním peklem. Zničím tě, Mirando, dokud z tebe nic nezbude. Až s tebou skončím, budeš si přát, abys byla mrtvá,“ pohrozila jsem jí chladným a nebezpečným hlasem.

S tím jsem do ní vrazila ramenem a nechala ji tam šokovanou a třesoucí se.

Vzala jsem si taxi a jela přímo do naší firmy. O třicet minut později jsem dorazila. Značka Ruby's se dokázala vzpamatovat, jakmile jsem odešla. Dokonce jsme dokázali otevřít další pobočku na ostrově, kam jsem utekla.

Právě jsem se chystala vejít do budovy, když mě zastavili dva hlídači.

„Co to sakra děláte?“ zeptala jsem se se zaťatými zuby.

Měla jsem po setkání s Darrenem a Mirandou mizernou náladu.

„Na co to vypadá, že děláme?“ odsekl jeden z nich.

Co to Claire sakra najala za lidi, když jsem byla pryč?

„Víte vy vůbec, kdo já kurva jsem?“

„Prezidentka? Počkej, možná jsi první dáma,“ posmíval se ten druhý.

Začínala jsem být naštvaná a Blue taky. Byli to lidé, takže jsme jim nemohly ublížit.

„Jsem generální ředitelka této společnosti,“ zavrčela jsem. Nehty se mi vzteky zarývaly do dlaní.

Chtěla jsem po nich máchnout. Dát jim lekci.

„Takhle teda nevypadáš,“ ušklíbl se ten černovlasý.

Uznávám, nevypadala jsem nejlíp. Měla jsem na sobě obnošené džíny, zmačkanou blůzu a sluneční brýle. Letěla jsem přímým letem bez přestávek, takže jsem nepůsobila zrovna upraveně.

„Vsázím se, že jsi nějaká coura, nejspíš jsi spala s někým z vedení a teď s tebou nechtějí mít nic společného, tak jsi tu přišla dělat scény,“ uchechtl se ten druhý znechuceně.

Nevěřícně jsem na ně zírala.

Začali jsme přitahovat pozornost. Nechtěla jsem se s těmi idioty vybavovat, tak jsem se je pokusila obejít.

Ten vysoký mě bolestivě popadl a začal mě táhnout pryč. V tu chvíli jsem ztratila trpělivost.

„Dej ty svý posraný špinavý pracky ze mě pryč,“ zařvala jsem a druhou rukou jsem mu vrazila pořádnou facku.

Rána se rozlehla místností. Jeho oči nebezpečně ztemněly a už se na mě chtěl vrhnout, když ho zastavil něčí hlas.

„Co se to tu sakra děje?“ zakřičel Micah, náš provozní manažer.

„Tahle mrcha tady dělá problémy,“ odpověděl jeden z nich.

Micah se otočil, aby se na mě podíval, a zalapal po dechu.

„To jsou ti hlupáci, které teď najímáš, Micahu? Idioti, kteří se chovají neuctivě k ženám a dokonce je hrubě napadají?“ Můj hlas byl chladný a tlumený.

„Panebože, Lauren, moc mě to mrzí, opravdu… Omlouvám se jejich jménem, už se to nebude opakovat,“ zakoktal nervózně.

Viděla jsem, jak se hlídačům z tváří vytrácí barva, jakmile jim v hlavě docvaklo mé jméno.

„To si piš, že už se to nebude opakovat, protože mají padáka. Vyprejtěte je z mý posraný firmy.“

Prošla jsem kolem nich. Prosili mě, abych jim dala další šanci. Ignorovala jsem je.

„Na co tu všichni čekáte? Koukejte se vrátit do práce, nebo dopadnete stejně!“ zakřičela jsem, což přimělo všechny, aby se rozutekli ke svým stanovištím.

Skončila jsem s tím být milá. Skončila jsem s tím být hodná. Ve skutečnosti se chystám být velmi zlá. Budu tím padouchem, ze kterého mě obviňovali.

Peklo nezná takovou zuřivost jako zhrzená žena. Darren a Miranda zaplatí. Sešlu pekelný oheň na všechny, kteří mi ublížili. Budu se dívat, jak hoří.