Příběhy vyprávěly, že valerijský král upadl do hlubokého spánku a od té doby regent říše přiváděl lidské dívky, aby našel pravou královnu. Byla to hloupost. Vždycky jsem si myslela, že to je jen zastrašovací taktika. Nebylo to tak, že by ke zkoušce vyžadovali dívky z vyšších vrstev.

Zavřela jsem oči a vzpomněla si na sestřenici, kterou kdysi přivezli zpátky. Neexistoval způsob, jak vůbec s jistotou říct, jestli to byla opravdu ona. Otřásla jsem se při pomyšlení, že skončím úplně stejně. S povzdechem jsem se snažila tu myšlenku zaplašit a sledovala, jak se hory přibližují. Tyčily se nad lesem a vrhaly na něj dlouhý stín. Když karavana zastavila, vyklouzla jsem ven a narovnala záda. Nebylo tam nic jiného než otvor do jeskyně. Srdce mi bušilo do žeber jako kolibřík. Oblohu proťal blesk a vzduch se otřásl hromem. Od začátku pohřbu nepřestalo pršet.

Ostatní karavany odjížděly. Na vrcholku kopce se shromáždilo nejméně padesát mladých žen. Moje karavana dorazila jako poslední. Byla tam jednotka stoických lidí v brnění s očima jako žhavé uhlíky. Kráčely jsme, abychom se připojily k průvodu mířícímu po schodech dolů k obrovskému vchodu na kamenné plošině. Byl pozlacený a sálal z něj žár a světlo. Síň byla vytesaná z kamene, který se třpytil žilkami zlata a bronzu. Jakmile jsme dorazily na plošinu, bylo jasné, že to světlo uvnitř průchodu je čistý oheň. Čím víc jsme se blížily, tím víc se plameny měnily do zářivě modré.

Panika mě svírala pod krkem, když jsem sledovala, jak dvě stráže po stranách ohnivého průchodu táhnou mladou ženu vpřed k plamenům. Vřískala. Vzduch se naplnil pachem pálícího se masa.

Všechny přede mnou začaly křičet a rozutekly se. Já jsem se ani nepohnula. Nijak jsem nereagovala ani na pocit, že mě jeden z obrněných doprovodčích popadl za paži. Panoval tam chaos. Pach pálícího se masa mi nedovoloval se nadechnout. Ohořelá těla byla odsouvána stranou, jak všichni přede mnou byli donuceni vejít do průchodu.

Odtáhli těla stranou a mně se zvedl žaludek. Bylo mi špatně. Strážce, který mě držel, mě přitáhl blíž ke schodům.

Křik ustal ve chvíli, kdy poslední dívka padla k zemi v záblesku plamenů. S každým krokem byl oheň blíž. Byla jsem vytažena až ke vchodu. Podívala jsem se na strážce po obou stranách brány. Šupiny na jejich krcích se leskly ve světle a meče se třpytily.

„Běž vpřed, nebo k tomu budeš donucena.“

Strážce do mě strčil, až jsem udělala krok vpřed. Zavřela jsem oči. Žár se přese mě přehnal. Na několik okamžiků se mi oči naplnily světlem. V mysli jsem slyšela dunění hromu. Nade mnou se vztyčila bestie. Byla pokrytá zlatými a smaragdovými šupinami. Byla nádherná. A pak zmizela. Otevřela jsem oči a uviděla překrásnou vstupní halu obloženou zlatými a smaragdovými šupinami, přesně jako měla ta valerijská bestie. Každý její kousek se koupal v nadpozemské, cizokrajné záři. O několik okamžiků později se objevila dvojice obrněných strážců. Když mě uviděli, spadla jim čelist. Pak začala hrát flétna a harfa, jako z příběhů, které mi vyprávěl táta o paláci valerijského krále z dob, kdy byly říše ještě spojené.

Zakoktali se a pak se lehce uklonili.

„Vaše Veličenstvo, dovolte nám prosím ukázat vám cestu.“

Lidé se vyhrnuli z místností, všichni oblečení podobně jako stráže, ale bez brnění. Zírali na mě. Šeptali si, ale nedokázala jsem rozeznat jediné slovo. Někdo mě zezadu popadl a postrčil vpřed.

Co teď budu dělat? Pokusila jsem se jim vytrhnout, ale nepovolili.

„Budu... odvedena k Jeho Veličenstvu?“

„Ne, Vaše Veličenstvo.“

„Neříkejte mi tak–“

„–jeho sestra ho právě navštěvuje. Prozatím vás odvedeme do vašeho pokoje.“

„Já tu žádný pokoj nemám.“

„Prošla jste zkouškou,“ podíval se na mě. „Jste královna.“

Při té představě jsem se otřásla. Snažila jsem se zapřít paty do země, ale oni mě vlekli dál. Strážci mě dotáhli po schodech nahoru.

„Vladařské křídlo je královnino křídlo,“ řekl strážce. „V současné době je tu jen jedna služebná, ale to se brzy změní.“

Strážci otevřeli dveře a vtáhli mě dovnitř. Bylo to tam nádherně vyzdobené ve smaragdové a zlaté barvě. Mladá žena zhruba v mém věku s krátkými kudrnatými vlasy vzhlédla. Vyskočila a tvářila se napjatě. Měla bronzovou pleť a byla viditelně nervózní.

„To je Thea,“ řekl jeden ze strážců. „Je to služebná, která je momentálně přidělená vašemu křídlu.“

Udělala pukrle a sklonila hlavu.

„Prosím, připravte ji na představení Jeho Veličenstvu.“

Thea přikývla se skloněnou hlavou. Strážci odešli. Thea vypadala vystrašeně.

Usmála jsem se. „Já... nepředpokládám, že bys věděla, jak to vzít oklikou kolem stráží, co?“

„Vaše Veličenstvo, vy byste opravdu–“

„Jsem Elara.“

„Je mi potěšením vám sloužit, Vaše Veličenstvo. Pojďme... vám najít něco vhodného na sebe.“

„Nemám v plánu tu zůstat,“ řekla jsem.

„Vy víte, jak projít kolem stráží?“ zeptala se Thea.

„Zatím ne.“

Usmála se. „Tak se pojďme převléknout.“

Následovala jsem ji do koupelny. Byla překrásná. Posadila se na okraj vany a odsunula sadu kamenů stranou. Do vany vytryskla voda a vzduch kolem nás zvlhl.

„Budete si muset dávat pozor na lady Vesperu. Je to adoptivní sestra Jeho Veličenstva. Je to nalezeneček, kterého bývalý král vychovával po jeho boku jako dámu vladařského dvora.“ Otevřela lahvičku a nalila tekutinu do vany. Přešla jsem místnost a posadila se na okraj vany také. „Je krutá a mazaná. Nevěřte ničemu, co řekne.“

„Když se budete patřičně prezentovat, hodně vám to usnadní situaci,“ řekla Thea tiše. „A... jediná cesta ven je skrz ten průchod, ačkoli teď, když jste prošla zkouškou... jste zkrátka... jiná.“

Zatnula jsem čelist. Šaty, které Thea vybrala, byly spletené ze smaragdových a zlatých vláken. Dostala jsem skrytý meč, což byla zjevně tradice. Krátký meč, který mi dal otec, jsem položila na toaletní stolek. Podala jsem Thee jedny šaty ze skříně, které mi byly moc velké, aby vyměnila ty obnošené, co měla na sobě. Byly v jemně broskvové a zlaté barvě, což lichotilo Theině tónu pleti.

„Díky,“ řekla jsem. „Ber to jako omluvu za to, že tu nezůstanu.“

Thea mě vyvedla z pokoje a ven z křídla. U hluboce černých dveří jsme se setkaly se strážemi. Jeden z nich otevřel dveře. Místnost byla luxusní, vyzdobená v červené a zlaté. Na velké posteli ležel muž. Byl vysoký a oblečený v černém rouchu. Dlouhé vlasy měl spletené do copu. Thea zůstala stát u nohou postele. Bylo to dost blízko na to, abych mu viděla do tváře. Měl bronzovou pleť a byl pohledný. Možná spal celé věky, ale vypadal mladě. Na krku měl šmouhy.

„Vaše Veličenstvo, prosím–“

Dveře za ní se rozletěly a narazily do zdi. Otočila jsem se. Ve dveřích stála žena se šupinami u koutků očí a tmavými vlasy vyčesanými do složitého uzlu zdobeného šperky. Byla oblečená v modré látce, která se zdála být protkána zlatem.

Vztekle se na mě zadívala. „Koho to k čertu pouštíte do komnat mého bratra?“

To musí být Vespera.