Jakožto sousedé jsme se Zaneem vyrůstali a hráli si spolu. Naši rodiče jsou velmi dobří přátelé a vždycky naše rodiny dávali dohromady na letní grilování, svátky, narozeniny, prostě cokoliv... na co si vzpomenete... naše rodiny to slavily společně. Zane o mně ví všechno a já zase o něm, protože jsme byli nejlepší kamarádi; kdekoli byl Zane, já byla hned vedle něj. Tedy až do chvíle, kdy jsme nastoupili do druháku na střední. Jako by u něj propukla amnézie a nepamatoval si, že jsme nejlepší přátelé.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Byl to třetí pátek po začátku školního roku a my jsme se zdrželi venku s partou kamarádů, když po škole začal víkend. Byli jsme nadšení a mluvili o párty, na kterou jsme všichni ten večer měli jít. Jako vždy nás na tu párty vzal Zane autem. Skvěle jsem se bavila, přestože jsem nepila nic z toho alkoholu, který tam byl k dispozici, zato Zane ano. Ne že by pro něj bylo neobvyklé pít, protože já jsem mu pak vždycky dělala střízlivého řidiče.

V jednu chvíli jsem zahlédla Zanea, jak stojí v rohu a baví se s nějakou holkou jménem Daphne, která se zrovna přistěhovala do města. Ona a její bratr byli dvouvaječná dvojčata, ale naprosté protiklady. Její bratr Damon byl spíš z divočejšího těsta a trochu namyšlený, zatímco ona byla spíše rezervovaná. Vypadalo to, že si Zane ten rozhovor užívá, a tak jsem se procházela kolem a párkrát se zastavila na kus řeči. Když mě zastavil Damon, podal mi láhev s vodou a pamatuji si, jak jsem si pomyslela, že je od něj moc hezké, že si všiml, že nepiju.

Večer pokračoval a Damon se mě držel jako klíště a celou dobu se mnou flirtoval. Zastavila se u nás Peyton a dobře půl hodiny jsme si povídaly, než se přesunula dál, aby si promluvila s ostatními. Když jsem se rozhlédla po místnosti, Zane nebyl nikde k nalezení. Párty pomalu doznívala, když se mě Damon zeptal, jestli nepotřebuji odvézt domů. Poděkovala jsem mu a řekla, že mě odveze Zane, ale on mi oznámil, že Zane už z párty odešel s jeho sestrou. To se mi vůbec nelíbilo, protože se mu nepodobalo, aby se prostě sebral a odešel, aniž by mi to řekl.

Začala jsem ho hledat po domě, protože jsem prostě nemohla uvěřit, že mě tam nechal na holičkách. Když jsem ho nenašla, šla jsem se podívat ven po jeho autě, ale bylo pryč, místo, kde parkoval, zelo prázdnotou. Zkusila jsem mu zavolat na mobil, ale padalo to rovnou do hlasové schránky. Byla jsem na svého nejlepšího kamaráda oficiálně naštvaná a hodlala jsem mu od plic říct, co si o tom myslím, až si s ním druhý den promluvím. Nezbývalo mi nic jiného než přijmout Damonovu nabídku a nechat se od něj odvézt domů.

Poté, co jsem Damonovi dala svou adresu, připoutala jsem se na sedadle spolujezdce a zkusila Zaneovi napsat zprávu, ale neodpověděl. Zprávy na sociálních sítích dopadly stejně, ačkoliv u nich jsem viděla, že si je přečetl, ale naprosto mě ignoroval. Začínala jsem mít obavy, a když jsem zvedla hlavu, abych Damonovi něco řekla o tom, jak mě Zane ignoruje, všimla jsem si, že nemíří k mému domu. Místo toho zajížděl na odlehlé místo, kam se jezdí puberťáci muchlovat nebo si prostě vrznout.

Když jsme tam vjeli a on zaparkoval, bylo na mýtině několik dalších aut. Snažila jsem se mu říct, že chci domů, že tam s ním nechci být. Snažil se mě sladkými řečičkami přemluvit, abych zůstala, a nakonec mi řekl, že mě odveze domů, jen když mu dám pusu. Co udělá jedna malá pusa, že? Podvolila jsem se a naklonila se, abych mu dala rychlou pusu, ale on mě popadl, přetáhl přes středovou konzoli a přitiskl svá ústa na moje.

Začala jsem protestovat, když využil příležitosti a vrazil mi jazyk do pusy. Kradl mi polibek, jaký jsem si šetřila pro někoho výjimečného. Začala jsem ho pěstmi bušit do hrudi ve snaze ho zastavit. Jak jsem se tam tak zmítala, nějak jsem ho jednou z končetin zasáhla mezi nohy, což ho donutilo zafunět a stáhnout se. Přelezla jsem zpět na stranu spolujezdce a požadovala, aby mě okamžitě odvezl domů. Chvíli po mně házel zamračené pohledy, prohodil pár sprostých slov, pak nastartoval auto a odvezl mě domů.

Když jsme zastavili před mým domem, viděla jsem, že se v Zaneově ložnici svítí. Popadla jsem kliku, že dveře otevřu, ale Damon je zamkl dřív, než jsem to stihla. Pokoušel se mi za své chování omluvit s tím, že se mu opravdu líbím a chce, abych mu dala šanci. Dveře odemkl, abych mohla vystoupit, až když jsem souhlasila, že si to rozmyslím. Snažila jsem se spěchat, protože jsem chtěla zkusit znovu zavolat Zaneovi, ale pak jsem si všimla, že světlo v jeho ložnici už nesvítí a topí se ve tmě. Povzdechla jsem si, vešla dovnitř a sama šla spát. Následující den se mi se Zaneem promluvit nepodařilo, ani ten další, a na konci své první pondělní hodiny už jsem byla oficiálně vyobcována.