Clara se uprostřed doušku zarazila, pivo v ruce, a tvářila se upřímně zmateně. "Kdes k té informaci přišla?"

"Jeden ze starších kolegů mi dal avízo," vysvětlovala Maya pomalu. "Jeho právní firma spravuje téměř třetinu projektů Varkas Corporation. Nedávno jim Sebastianův tajemník přeposlal spoustu složek týkajících se Rothesis Studia a Valerius Holdings."

Clara znala Sebastiana až moc dobře – byl neskutečně panovačný a nikdy nebral ne jako odpověď. Pokud si na něco dělal zálusk, udělal cokoli, aby to získal.

Společnost Valerius Holdings už Rothesis Studio odkoupila a oznámení o tom viselo všude na oficiálních webových stránkách, ale on se přesto snažil vpadnout dovnitř a ukrást si ho pro sebe.

Clara už měla všech jeho pletich plné zuby. "Promluvím s Jeremym. Nedovolím, aby Sebastian dosáhl svého. Kromě toho nemá ani tušení, že já jsem ředitelkou Rothesis Studia. Bez mého svolení v žádném případě nedosáhne žádného převzetí."

Maya přikývla.

*****

O víkendu dorazila Clara do jentiského Útočiště klidu s kyticí čerstvých květin. Ani se slunečními brýlemi se nedal skrýt její úchvatný vzhled. Zatímco se zapisovala na recepci, recepční na ni nemohla přestat zírat, naprosto okouzlená.

'Je vůbec skutečná?' podivovala se recepční v úžasu. 'Pokožka jí září, její nos je dokonale vysoko posazený a rovný, a pohybuje se s elegancí, která zastiňuje jakoukoli celebritu.'

Když se Clara dopsala, vzhlédla a věnovala jí jemný, tichý úsměv. "Můžu už jít dál?" zeptala se.

Recepční nepřítomně přikývla, stále jako v mrákotách. "A-ano, můžete." Pomyslela si: 'Panebože! Není to jen její vzhled, ale i její hlas je čirá magie, dost sladký na to, aby roztavil každé srdce.'

Clara se jemně usmála, poděkovala recepční a zamířila k VIP pokoji. Když došla ke dveřím, sundala si sluneční brýle a tiše zaklepala. Greta otevřela dveře.

"Paní Va—" začala Greta.

Clara si rychle přiložila prst ke rtům a dala Gretě znamení, aby mlčela. Tiše podala Gretě květiny a pak se po špičkách přesunula tak, aby stála za Eleanor.

Natáhla se a zakryla Eleanor oči, a hravě ztišila hlas. "Hej, krásná paní, hádej, kdo to je?"

Eleanor se zpočátku trochu lekla, ale po pár vteřinách jí to docvaklo: jediní lidé, kteří by ji mohli přijít navštívit, byli její vnuk s věčně kamennou tváří a její nejoblíbenější vyvdaná vnučka.

I když už sice nebyly rodina díky sňatku, nikdo jiný by nikdy nemohl zaujmout Clařino místo v Eleanorině srdci.

Eleanor byla naprosto nadšená. Zvedla ruce, sevřela ty Clařiny a usmála se: "Moje drahá holčičko, konečně ses rozhodla mě přijet navštívit."

Když Clara slyšela, jak ji Eleanor nazývá "drahá", zaštípalo ji v nose a oči se jí zalily slzami. Popadla Eleanor za ruku a dřepla si vedle ní. "Ano, babičko Eleanor, jsem zpátky."

Eleanor se laskavě usmála a pohladila Claru po tváři. "Úplně stačí, že tě mám zpátky, zlatíčko. Slib mi, že tentokrát zůstaneš a už mě neopustíš."

Clara přikývla. "Nikam neodejdu. Budu sem chodit často a dělat ti společnost."

Greta stála nedaleko a nedokázala skrýt své vzrušení. 'Poté, co se pan a paní Varkasovi rozešli, opustila Jentis a celých pět let byla pryč. A teď je konečně zpět,' pomyslela si.

Greta Claře jemně pomohla vstát a usadila ji po Eleanorině boku. Nemohla si pomoct a rozplývala se: "Paní Varkasová, to ani nevíte. Paní Eleanor Varkasové chybíte každý celičký den jako blázen. Pořád mě prosí, abych jí na telefonu pomáhala kontrolovat vaše příspěvky."

Clara se podívala na Eleanor se sladkým úsměvem. "Už žádné kontrolování mých příspěvků. Slibuji, že s tebou a Gretou strávím každý víkend. Zní to dobře?"

Eleanor zářila potěšením a hravě ťukla Claru do nosu. "Dobře, ale musíš dodržet slovo. Pokud mě oblafneš, jsi oficiálně to štěně."

Clařin příchod celou místnost oživil; vzduch naplnilo teplo, jak si ty tři spolu povídaly a smály se, a čas jako by ubíhal neuvěřitelně rychle.

Clara zůstala po Eleanorině boku celé dopoledne a po obědě Eleanor jemně přemluvila ke spánku. Teprve pak se s neochotným pohledem zpět Clara tiše vytratila z pokoje.

Sotva vyšla z pokoje, omylem do ní vrazila čtyřicátnice – jedna z ošetřovatelek – která před sebou tlačila vozík plný věcí denní potřeby. "Moc se omlouvám. Nechtěla jsem," omlouvala se rychle ošetřovatelka.

Clara zavrtěla hlavou. "Nic se nestalo."

Ošetřovatelka vzhlédla a na místě ztuhla. 'To není možné. Tahle dáma vypadá úplně jako ona. Mohla by to být...?' divila se ohromeně.

Clara jí nevěnovala pozornost a s kabelkou v ruce vyšla ven. Jakmile byla před pečovatelským domem, nasadila si sluneční brýle a její podpatky tiše klapaly, jak kráčela směrem k parkovišti. Zrovna v tu chvíli kolem ní proklouzl Maybach z limitované edice.

Garretta zarazilo, když Claru zahlédl. Instinktivně střelil pohledem po Sebastianovi ve zpětném zrcátku, ale Sebastian si ničeho nevšiml – byl naprosto přilepený ke svému telefonu a od chvíle, co nastoupili do auta, neúnavně odpovídal na pracovní e-maily.

"Pane Varkasi, myslím, že jsem právě viděl paní Varkasovou. Ehm, chci říct slečnu Valeriusovou," řekl Garrett.

Sebastian sotva vzhlédl od telefonu a pak se podíval z okna, jak si Clara odemyká auto a nasedá do něj. Jeho tvář zůstala dokonale chladná a neprozrazovala vůbec žádné emoce. "Mhm," odvětil.

Od doby, co se Eleanor přestěhovala do pečovatelského domu, postarala se o to, aby na seznamu návštěvníků byli jen Sebastian a Clara – nikdo jiný. Nebylo tedy žádným překvapením, že se na ni Clara přišla podívat.

Co ale Sebastian nečekal, bylo to, že se Clara bude i po všech těch letech odloučení stále objevovat – že bude jeho babičku navštěvovat i po jejich rozvodu.

Sebastian vystoupil z auta, zapsal se na recepci a zamířil k pokoji. Když viděl Eleanor klidně spát, hluboko v něm zablikalo jemné teplo.

Greta mu nalila sklenici vody. "Paní Varkasová právě usnula. Zdá se, že máte dnes trochu smůlu na načasování."

Sebastian se tiše zasmál. "Nestává se často, aby tato uličnická dáma souhlasila s odpoledním spánkem." Greta se na oplátku vřele usmála.

Sebastian se neobtěžoval zeptat Grety, jestli se Clara stavila. Hluboko uvnitř věděl, že Clara měla k Eleanor a Gretě blíž, než se to kdy podařilo jemu.

I kdyby se zeptal, Greta by mu pravděpodobně nedala přímou odpověď. Nechal to tedy být a hrál nechápavého – nepotřeboval si vyslechnout další kázání.

Tenkrát, když se on a Clara rozešli, byla Eleanor tak rozzuřená, že málem omdlela. Celé týdny mu ze života dělala peklo a nikdy mu to nedala zapomenout.

Sebastian chvíli zůstal a tiše si procházel Eleanorinu týdenní zprávu o zdravotním stavu. Když viděl, že je vše naprosto v pořádku, konečně pocítil úlevu a odešel.

Zrovna když se Sebastian chystal opustit pečovatelský dům, recepční za ním zavolala: "Pane Varkasi, mohl byste chvilku počkat?"

Sebastian se otočil a uviděl recepční, jak mu podává náramek. "Paní Varkasová to tu upustila, když se dnes ráno zapisovala. Prohlédli jsme záznamy z kamer, abychom to ověřili. Mohl byste to vzít a vrátit jí to, až se uvidíte?"

Garrett se v duchu trochu přikrčil. 'Vážně, je ta recepční nová, nebo prostě nikdy nekontroluje sociální sítě? Jak by mohla nevědět, že pan Varkas a slečna Valeriusová jsou už celou věčnost rozvedení?' pomyslel si.

Co ho však skutečně překvapilo, bylo to, jak Sebastian od recepční náramek doopravdy přijal, beze slova si ho strčil do kapsy a jen jednoduše přikývl.