"Já žádnou rodinu nemám. Přestal jsi být mým otcem už před pěti lety." Rania zvedla hlavu a potlačila slzy. "Už roky jsem v tomhle domě služkou a tebe to ani nezajímá. Nesejde na tom, jestli ze mě služku udělají teď. Jsem jí už dávno."

Alaric zíral na svou dceru, ale nic neřekl. Věděl, že si z ní Claire a Killian dělávali legraci, ale Rania byla příliš přecitlivělá, protože vyrůstala bez sourozenců.

Jeho dcera brala vtipy od svých nevlastních sourozenců příliš vážně, zatímco Killian a Claire jen chtěli, aby se trochu uvolnila.

"Přestaň dělat potíže, Ranio. To, co jsi provedla včera v noci, málem vyvolalo konflikt mezi dvěma smečkami." Alaric se posadil za svůj stůl a propletl prsty, jako by se hluboce zamyslel. "Alfa je momentálně zuřivý, promluvím si s ním znovu později, až se uklidní."

Ranii to nezajímalo. "Můžu se vrátit do svého pokoje?" Byla unavená. Od včerejší noci ještě nic nejedla, a když se podívala na hodiny, zjistila, že už je večer. Není divu, že měla takový hlad.

"Sbal si své věci. Zítra se přestěhuješ do hlavního domu smečky a začneš tam pracovat."

Rania dotáhla své unavené tělo zpět do ložnice a svalila se na postel. Ani si nepřevlékla mokré oblečení. Zbývalo pět hodin do půlnoci, kdy jí mělo být osmnáct a měla získat svou vlčici, ale místo toho ji sžírala horečka.

Následujícího dne, když si balila věci, ji stále trápila horečka. Někdo musel přinést zpět batoh, který tam nechala, ale byl roztrhaný a už se nedal použít; proto si vzala jiný.

Rania se narodila kolem osmé hodiny večer, a tak podle pravidel neměla získat svou vlčici dřív než v tuto dobu. Většinou ostatní tento okamžik oslavovali, protože to byl pro vlkodlaka obrovský milník, ale u Ranie to bylo jinak; nikdo si na její narozeniny ani nevzpomněl.

"Všechno nejlepší k narozeninám," řekla si Rania pro sebe, nahodila si batoh na záda a zamířila ke dveřím.

Nechtěla, aby na ni někdo křičel, ať z tohohle domu vypadne, takže vstala velmi brzy a nahlásila se v domě smečky, jakmile narazila na gamu.

"Měla bys mít víc rozumu než utíkat a působit naší smečce problémy," řekl gama Derek s povzdechem. Ukázal Ranii její pokoj v křídle pro omegy a nechal ji o samotě.

Pokoj byl velmi malý. U jedné stěny stála postel a u druhé skříň, zatímco okno bylo maličké a opatřené západkou, takže nešlo otevřít.

Rania položila batoh na zem a posadila se na tvrdou postel. Trochu se jí točila hlava, její horečka se ještě zhorší, pokud nedostane léky.

Měla v úmyslu jít za léčitelem, když vtom do pokoje někdo vešel.

"Stojíš nás spoustu peněz," zavrčel Caden. Jeho otec měl včera v noci telefonát od alfy Xadena ze smečky Krvavého vlka a nebyl z toho narušení hranic vůbec nadšený. Dohodli se na dnešní odpoledne a alfa Xaden sem měl dorazit osobně.

"Měli jste mě nechat ze smečky odejít." Rania se na Cadena zamračila, ale ztratila na jistotě, protože cítila, jak se s ní točí celý pokoj.

"A dopřát ti tu svobodu, po které toužíš?" odfrkl si Caden. "Nebudu k tobě velkorysý, Ranio. Připravila jsi mě o moji družku. Zůstaneš v téhle smečce, abys odčinila svou chybu."

"Nech mě na pokoji!" zakřičela na něj Rania, ale z hrdla jí vyšel jen zachraptělý zvuk.

Místo toho Caden přešel pokoj pouhými dvěma kroky a chytil ji pod krkem. Prsty jí pevně obemkly průdušnici, kdyby chtěl, mohl by jí ji rozdrtit. Zároveň však cítil, jak její tělo žhne.

"Dávej si pozor na tón, když se mnou mluvíš," zavrčel zlomyslně a srazil Ranii na postel. "Je škoda, že jsi pořád ještě tak mladá." Sklonil obličej a políbil ji na krk, až se Rania s hnusem otřásla. "Mohla bys mi posloužit jako náhrada za tvou sestru."

"Ne..." zakňourala Rania, když se Cadenova ruka dotkla jejího vnitřního stehna. Chtěla ho od sebe odkopnout, ale byl příliš silný. "Nech mě na pokoji."

"Brzy, Ranio. Brzy." To byl slib. Caden ji na pokoji nenechá. "Jakmile dospěješ, zlomím tě ještě víc."

Ještě že nevěděl, že Rania dospěla právě dnes, že se v ní probudí její vlčice. Měla naději, že najde svého druha, někoho, kdo by ji z tohohle pekelného místa odvedl.

"Budeš mojí hračkou pro potěšení." Caden ji políbil na tvář a pak se narovnal, z čehož si Rania úlevně vydechla. "Brzy, malá vlčice."

A potom Caden z pokoje odešel. Když jeho přítomnost zmizela, Rania se na posteli stočila do klubíčka. Na to, že by šla hledat léčitele, mohla zapomenout, nedokázala se ani zvednout z postele, a tak usnula.

Rania se probudila, když její tělo zalilo nepopsatelné horko a ona těžce oddychovala. Obloha venku úplně potemněla, což znamenalo, že ten čas nadešel. Získá svou vlčici.

První proměna bývá obtížná. V takovém případě by jí měl asistovat dospělý vlk, ale ona tento luxus neměla, což znamenalo, že Rania si bude muset celým tímto bolestivým procesem projít úplně sama.

Jenže nemohla a najednou ji do nosu udeřila ta sladká vůně.

Druh!

Ta vůně byla neuvěřitelně silná a nedokázala se ovládnout, když vylezla z postele a začala zběsile pátrat po zdroji této vůně, zatímco se snažila přijít na to, jak se poprvé proměnit.

Nohy ji zavedly až k pracovně alfy, a navzdory zdravému rozumu za dveře prudce zatáhla.

Její druh byl uvnitř!