Rania tomu nemohla uvěřit. Měsíční bohyně ji musela opravdu nenávidět, když jí za druha vybrala zrovna jeho. Tento muž ji z celého srdce nesnášel.

Uvnitř místnosti se Raniina pozornost upřela na Cadena. Zdroj té omamné vůně vycházel z něj. To on byl tou silnou přitažlivostí, která k sobě táhla její bolavé tělo, protože její vlčice ho poznala jako svého druha.

"To ne..." vydechla Rania přerývaně a její tělo se svezlo na podlahu. Neměla energii ani se postavit. Byla zrovna uprostřed své první proměny a všechno ji bolelo.

"Tohle neakceptuji!" zavrčel Caden. Ruce se mu podél těla pevně sevřely v pěst. Zdálo se, že si uvědomil vážnost situace a co se vlastně děje.

Uvnitř pracovny nebyl jen Caden a jeho otec, alfa Winter, ale také alfa Xaden a její otec, beta Alaric.

Shromáždili se tu, aby projednali včerejší narušení hranice, ale byli přerušeni, když Caden zneklidněl a Rania vešla do místnosti.

Na dlouhou vteřinu, která jí připadala jako věčnost, všichni omráčeně zírali. Jakmile jim to ale konečně došlo, vypadali šokovaně, protože tohle opravdu nečekali, obzvláště členové smečky Černého kamene.

Rania byla Cadenovou předurčenou družkou. Její nevlastní sestra byla jeho přítelkyní, která před rokem ze smečky utekla, a od té doby Caden Ranii ze všeho obviňoval a dělal jí ze života peklo.

A teď zjistil, že je jeho předurčenou družkou.

"Ne. Tohle neakceptuji." Jakmile pominul prvotní šok, Cadenovo chování nahradil hněv. Cítil se ponížený a bez rozmýšlení Ranii na místě odmítl.

V žádném případě ji nepřijme jako svou předurčenou družku!

"Já, Caden z Černého kamene, tě odmítám jako svou družku. Nechť je naše pouto navždy přetrženo!" řekl to nahlas, aby ho všichni slyšeli. "Nepřijímám tě jako svou družku!"

Rania zvedla hlavu a nevěřícně na Cadena zírala, ale nakonec na tom nebylo nic překvapivého. Ani ona nechtěla být družkou syna alfy.

Toho tyrana, který z jejího života udělal hotové peklo.

"Přijímám tvé odmítnutí," řekla Rania slabě a její tělo se zhroutilo k zemi, když se utrpení z odmítnutí smísilo s bolestí z její první proměny. Myslela si, že umře.

A poslední, co viděla, byl její otec, jak se k ní s ustaraným výrazem řítí. Přemýšlela, jestli na ni znovu vyjede za to, že jim zkazila jejich vzácnou schůzku…

***

Když se Rania probudila, byla ve své ložnici v křídle pro omegy, kde její otec seděl na židli vedle postele. Pod očima měl tmavé kruhy, a jakmile Rania nabyla vědomí, okamžitě k ní přistoupil.

"Jak se cítíš?"

Rania se rozhlédla kolem sebe a vzpomínka na to, co se stalo, ji zasáhla jako protržená přehrada. Spolu se vzpomínkou se vrátila i bolest. Měla obrovské bolesti. Nepamatovala si, jestli se jí podařilo poprvé proměnit.

"Co tu děláš?" zeptala se Rania chladně. Vyhnula se otcovým rukám, když se jí chystal dotknout.

Alaric zastavil svůj pohyb, ruce mu rozpačitě visely ve vzduchu. "Zapomněl jsem na tvé narozeniny. Měl jsem tam být a pomoci ti s tvou první proměnou."

"Byla bych překvapená, kdyby sis vzpomněl."

"Ranio. Přestaň s těmi záchvaty. S tímhle přístupem děláš všechno ještě těžší." Alaric vypadal, jako by zestárl přes noc.

"Už dávno ses o mě přestal zajímat, otče." Rania se odtáhla od postele. Točila se jí hlava, ale její oči byly neochvějně upřené na otce. "Nech mě na pokoji, jako to děláš vždycky."

Alaric otevřel ústa, ale pak je zase zavřel, jako by chtěl něco říct, ale nedokázal najít ta správná slova.

A nakonec promluvil vyrovnaným hlasem, jako by podával hlášení. "Znáš zvyky naší smečky. Odmítnutý druh je považován za symbol smůly, takže tě alfa vyhostí. Můžeš ze smečky svobodně odejít."

Rania zamrkala. Zpočátku to nechápala, ale když jí otec do detailů popsal, co se stalo, když omdlela, a jak už o ni nestojí, protože je odmítnutou družkou, pochopila, že chtějí, aby byla z území smečky pryč ještě před zítřkem.

Byla to jen pověra, ale jak se zdálo, alfovi to k jejímu vyhnání stačilo.

"Můžeš opustit smečku hned teď." Alaric vstal, zamířil ke dveřím, ale předtím shodil další bombu, díky které Rania pochopila, proč kromě odmítnutí cítí tak obrovskou bolest. "Tvá první proměna neproběhla hladce. Tvou vlčici to oslabilo. Můžeš o ni přijít."

A po těchto slovech nechal Alaric Ranii o samotě, zatímco se potýkala s obrovským množstvím informací, které se dozvěděla v okamžiku, kdy otevřela oči.

Chtěli, aby hned zmizela…

***

"Je mi to jedno, otče, nikam nepůjde. Zůstane jako služka v domě smečky!" Caden zvýšil hlas, když neústupně odmítal otcovo rozhodnutí vyhodit Ranii z jejich smečky.

Tohle bylo přesně to, co chtěla. To byl ten hlavní důvod, proč se dostali do problémů s alfou Xadenem, a oni by jí teď měli dát to, co chtěla?

"Odmítl jsi ji, nosí smůlu."

"To je jen hloupá pověra!"

Caden se stále ještě vzpamatovával z toho odmítnutí. Udělal to impulzivně, ale když viděl, jak se Raniino tělo po odmítnutí zhroutilo, nedokázal ten obraz dostat z hlavy.

Byla nemocná. Tím si byl jistý, protože cítil, jak hoří, když ji škrtil. Nemluvě o tom, že včera v noci prožívala svou první proměnu, a taková rána by mohla zabít její vlčici. Nyní Caden nedokázal myslet na nikoho jiného než na ni.