"Nikam nepůjdeš," řekl Caden přísně a vytrhl jí batoh, který si Rania připravila. Chystala se odejít, když vtom Caden vtrhl do jejího pokoje a zastavil ji.

"Nech mě na pokoji," procedila Rania skrze zuby. Už ho měla dost. "Proč mě prostě nemůžeš nechat na pokoji?!"

"Nikdy tě nenechám na pokoji, to jsem ti slíbil, ne?" Na rtech mu pohrál zlomyslný úsměv, z něhož se Rania začala třást po celém těle ze zoufalství.

Zvedla ruce a začala do něj bušit. "Nech mě být! Nech mě být!" Byla zoufalá. Proč by měla být trestána za něco, co neudělala? Proč ji tolik nenávidí?

Cadena naopak Raniin výbuch překvapil, ale její údery ani zdaleka nebyly bolestivé. Snadno chytil obě její ruce a přitiskl její tělo ke skříni.

Hlasitě zalapala po dechu bolestí a snažila se vymanit ruce z Cadenova sevření, zatímco on jí obě paže vytáhl nad hlavu a jednou rukou je tam znehybnil.

"Nikam nepůjdeš, Ranio. Nedovolím ti odejít."

"Proč si mě chceš nechat?! Nenávidíš mě a já nenávidím tebe!"

Caden se zazubil. "Protože se moc rád dívám, jak se trápíš. Jsi tu nešťastná a mně se to líbí."

"Jsi blázen! Není divu, že tě Claire opustila!" Rania byla rozzuřená, pokusila se do něj kopnout, ale on místo toho přitiskl své tělo k jejímu, čímž jí znemožnil pohyb.

Byli si tak blízko, že si Rania uvědomila jednu věc; cítila na břiše jeho ztopoření a zvedl se jí z toho žaludek.

Vzrušila ho snad ta jejich hádka? Rania tomu nedokázala uvěřit. Cítila v břiše nesnesitelné horko.

"Chceš vědět, co je to šílenství?" zeptal se Caden, sklonil hlavu a začal jí olizovat krk. "Slíbil jsem ti ještě něco, vzpomínáš?"

A Caden velkoryse zopakoval to, co řekl o den dříve.

"Jakmile dospěješ, zlomím tě ještě víc."

Jakmile to dořekl, otočil ji a strčil ji k posteli. Jeho záměr byl z chtíče v jeho očích naprosto zřejmý.

"Cože? Co to děláš?!" Rania se vyškrábala na nohy a snažila se dostat ke dveřím, aby mohla odejít, ale Caden ji snadno srazil zpátky na postel.

"Ne! To nechci!" křičela Rania z plných plic, ale nikdo jí nepřišel na pomoc.

Lidé slyšeli její volání o pomoc, ale tvářili se, že neslyší, protože moc dobře věděli, s kým by měli tu čest. I když se jim Ranie zželelo, nechtěli se do toho plést.

Nechtěli nést následky, které by plynuly z toho, že by si znepřátelili budoucího alfu.

Raniin pláč se mezitím ozýval celé tři hodiny v kuse, dokud Caden z pokoje neodešel. A i pak bylo stále slyšet, jak tiše vzlyká.

***

O rok později.

***

Dnes byl den jmenování. Alfa Winter měl odstoupit ze své funkce a Caden se měl stát novým alfou smečky Černého kamene.

Bylo mu dvacet čtyři let, byl příliš mladý na to, aby se stal alfou, ale alfa Winter už byl na pokračování příliš starý. Navíc alfa Caden dokázal, že je schopen smečku vést.

"Hm… červená ti sluší," řekl Caden malátně a setřel Ranii ze rtů krev, protože ji předtím kousl příliš silně.

Trhla sebou, když ji pohladil po tváři a políbil ji na čelo, než vstal z postele.

Rok, během kterého byla Cadenovou hračkou, zlomil jejího ducha i duši a teď už sotva promluvila. Caden splnil svůj slib. Zlomil ji.

"Přines mi do pokoje snídani, chci před obřadem něco sníst." Chytil ji za bradu a zvedl jí hlavu, aby se na něj podívala. "Odpověz, když s tebou mluvím."

"Ano, alfo."

"Dobře." Caden se naklonil a políbil ji na rty, tentokrát něžně, když jazykem přejel po ráně na jejím rtu.

Poté Caden vyšel z její ložnice a šel se připravit. Dnes pro něj byl velký den a dobrý včerejší sex s Ranií mu zlepšil náladu.

Mělo dorazit mnoho důležitých lidí, včetně samotného vlkodlačího krále.

Kdykoli nějaká smečka změnila vedení a nastoupil nový alfa, král alfů se dostavil, aby nárok na titul alfy legitimizoval.

Dnešek proto nebyl výjimkou.

Alfa král Maximus. Bylo mu pouhých dvacet devět let, ale na trůnu seděl už pět let. Na cestě za mocí se nemilosrdně probojoval přes své sourozence. Zabil tři ze svých bratrů, kteří ho o tuto pozici vyzvali.

A nejen to, zabil také stoupence svého otce, kteří se postavili proti němu. První dva roky jeho vlády byly krvavé. Jeho rukou zemřelo obrovské množství lidí.

A jednou týdně na jeho panství zavánělo spálené maso, když nechal zabít každého, kdo se v jeho blízkosti jen špatně nadechl.

Kvůli tomu byl nazýván Šíleným králem alfů. Lidé také říkali, že to, že kvůli své krutosti nemá předurčenou družku, je jeho karma.

Přesto se nikdo v jeho přítomnosti neodvážil vydat ani hlásku. Proto byla každá událost, které se zúčastnil, o poznání zdrženlivější.

Král alfů měl uhrančivě zářivě modré oči, které byly velmi přitažlivé, ale nikdo se mu do nich neodvážil podívat déle než vteřinu.

V tuto chvíli dorazil šílený král alfů se svými královskými válečníky. Seděl výš než zbývajících dvaačtyřicet alfů ze dvaačtyřiceti smeček napříč celým kontinentem.

Obřad probíhal hladce a bez jakýchkoli zádrhelů…

V polovině projevu však přestal mluvit, když zahlédl ženu v uniformě určené pro omegy, s hnědými vlasy staženými vysoko na temeni hlavy.

Zírala mu přímo do očí.