POHLED ALISTAIRA

Chci se rozvést.

Ta slova se mi neustále točí v hlavě.

Ze všech nesmyslů, které jsem kdy měl tu čest slyšet – a věřte mi, že jako generální ředitel slyším spoustu blbostí – musí být to, že Seraphina zničehonic požádá o rozvod, to úplně nejhorší. Jsem muž, který si zakládá na své síle a schopnosti zvládat situace bez ohledu na to, jak jsou nečekané. Patří to k mé práci, a přesto nejsem schopen ze sebe vypravit jediné slovo ani pohnout nohama, dokud nenastoupí do auta k mému strýci. Když se konečně proberu, je dávno pryč a nechává mě utápět se v šoku, který ve mně vyvolala.

Jsem šokován její drzostí; tím, jak se mi dívala do očí, když mi ta slova vmetla do tváře. Seraphininy chladné oříškově hnědé oči naprosto popřely tu mírnou a plachou povahu, pro kterou jsem ji doposud znal. Jsem stejně tak šokován sám sebou, že mě to vlastně zasáhlo, když by mi to mělo být úplně jedno – koneckonců jsem si ji nikdy vzít nechtěl. Tři roky života se Seraphinou mi připadaly jako vězení vytvořené její vlastní lstivostí a panovačným postojem mého dědečka.

O Seraphinu mi nikdy nešlo, přesto mě to slovo „rozvod“ tak ochromilo, že nejsem schopen jasně uvažovat, dokud se neotevřou dveře mého auta a nepřipomenou mi, že stále stojím bez hnutí před hřbitovem. Můj osobní asistent vystoupí z auta a promluví.

„Pane, vaše schůzka se Sinclair Enterprises začíná za třicet minut. Je to odtud víc než hodina cesty, měli bychom vyrazit, pokud–“

„Zrušte to,“ řeknu a zamířím zpět k autu, nejsem ve stavu, kdy bych mohl cokoliv řešit, natož schůzku, jejíž výsledek měl hodnotu milionů dolarů. Můj asistent mě ve spěchu následuje, očividně zmatený.

„Ale pane, to není jediná dnešní schůzka. Máte také…“ začne předčítat můj nabitý program, zatímco konečně nasedám do auta.

„Všechny je zrušte!“ vyštěknu, uvelebím se v kožených sedadlech a zároveň si povoluji kravatu, protože mám pocit, že se pomalu nemůžu nadechnout. „Nastupte a pusťte tu zatracenou klimatizaci,“ rozkážu mu a nedaří se mi skrýt vztek a podráždění v hlase. Konečně si všimne negativních emocí, které ze mě sálají v vlnách, zamumlá odpověď, sedne si na místo řidiče a vyjede z hřbitovního parkoviště.

Jsme na dálnici, z klimatizace proudí vzduch, a přesto cítím, jak ve mně stoupá horko, a nepomáhá ani to, že jsem si na košili rozepnul pár knoflíků. Nedokážu myslet na nic jiného než na Seraphinu a ten zatracený rozvod. Šok je pryč a teď ve mně vře čistý vztek, hraničící s nepříčetností.

Kdo si sakra myslí, že je?

Kde bere tu odvahu myslet si, že o rozvodu rozhoduje ona?

Pokud by někdo měl žádat o rozvod, měl bych to být já. Jsem to já, kdo se s ní oženil proti své vůli. Ona je ta, které jsem připadal tak neodolatelný, že zašla až tak daleko, že mě omámila, jen aby mě měla. Pokud si někdo zaslouží vmést tomu druhému do tváře rozvodové papíry, jsem to já, ale ta myšlenka mě nikdy ani nenapadla.

Je to dobrá sekretářka, svědomitá, výkonná a vždy k dispozici. Zároveň zastane roli dobré manželky, nikdy se mi neplete do cesty ani nevyžaduje pozornost. Seraphina bere cokoli, co jí dám; to málo času, nepravidelný sex a strohou komunikaci, všechno, co jsem považoval za vhodné pro náš druh vztahu.

Ten náhlý obrat mě nutí namáhat mozek a přemýšlet o různých možnostech a o všem, co se mohlo pokazit. Napadne mě jedna věc a ta můj vztek zintenzivní způsobem, který ani sám nechápu.

„Zjistěte, jestli se Seraphina v poslední době s někým scházela. Konkrétně s muži,“ řeknu. Můj asistent se na mě podívá do zpětného zrcátka. V jeho očích se mu nedaří skrýt překvapení, že ho žádám, aby prověřil mou manželku a možnost, že se vídá s jinými muži. Nemůžu vyloučit žádnou možnost, a jestli mě Seraphina vážně podváděla, tak přísahám bohu–

Telefon vedle mě na koženém sedadle zavibruje. Na obrazovce se v oznámení o zprávě objeví Vanessino jméno. Ptá se mě, kdy budu mít příště čas na prohlídku u lékaře. Pohled na Vanessinu zprávu můj vztek tlumí, ale zanechává ve mně mnohem znepokojivější emoci. Přemýšlel jsem o všech důvodech, proč moje tichá žena najednou žádá o rozvod, ale nikdy mě nenapadlo, že by tím důvodem mohlo být to, že jsem přivedl do jiného stavu ženu, kterou jsem kdysi miloval.

Vzpomínám na ten den před dvěma měsíci, kdy jsem se nechal alkoholem opět zavést k nejhorším rozhodnutím. Stačilo jen vyzvednout Vanessu na letišti, odvézt ji do hotelu a vrátit se domů. Místo toho jsem přijal pozvání na skleničku v jejím hotelovém pokoji; prý pro staré časy, jak to nazvala. Tu noc jsme udělali víc než jen skleničku a výsledkem je dítě rostoucí ve Vanessině břiše. Nemůžu to nazvat chybou, přesto v hloubi duše vím, že se to nikdy nemělo stát. Nikdy jsem se neměl nechat zlákat myšlenkou, jaké to po třech letech bude, být s Vanessou.

To dítě chci. Je to moje dítě a nehodlám o něj přijít, ale přichází to za cenu, o které jsem si nikdy nemyslel, že bude problém – a tou je rozvod se Seraphinou. Nemůžu dovolit, aby se se mnou Seraphina rozvedla. Potřebuju ji. V kanceláři i doma. Je mou sekretářkou sedm let a nikdo neumí dělat její práci tak jako ona. Také ji dobře platím a jako svou manželku ji zajišťuji tak, aby jí nic nechybělo. Jak vůbec plánuje beze mě přežít? Myslí si snad, že tím, že požádá o rozvod, se dostala na vyšší úroveň než já? Jakou hru to se mnou teď hraje? Ha! Ženy, co si myslí, že mohou žít bez muže a jeho podpory.

Jak o tom hluboce přemýšlím, hledám zároveň způsob, jak to napravit.

Jen musím udělat něco, čím na ni zapůsobím.

„Co mají ženy rády?“ zeptám se svého asistenta.

Nejdřív zaváhá, překvapen náhlou otázkou, než si odkašle a odpoví: „Ehm, hádám, že značkové kabelky, a oh, květiny.“

Už teď v telefonu procházím e-shop, klikám na každou drahou kabelku, která mi padne do oka, dokud jich neobjednám tolik, aby jí to vystačilo na celý rok. Pak se cestou domů zastavíme v květinářství. Ukázalo se, že existuje víc než sto tisíc druhů květin a já se ani nemůžu rozhodnout, kterou pro Seraphinu vzít, protože ženy mají očividně své oblíbené kousky i v tak triviálních věcech, jako jsou květiny. Nakonec vyberu lilie, protože prodavačka v květinářství tvrdí, že jsou u většiny žen nejoblíbenější.

Poté zamířím domů s jedinou myšlenkou v hlavě: Nenechám Seraphinu, aby se se mnou rozvedla.