LUCE.

"Vezmi si tohle na sebe." Žena mi podala papírový sáček. Chvíli jsem na něj zírala, než jsem se rozhlédla po místnosti.

Sdílela jsem malý pokoj s devíti dalšími Omegami a ty také dostaly papírové sáčky. Ostatní byly nadšené, štěbetaly a porovnávaly oblečení, které dostaly – byla to sporá trička a sukně.

Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit dech. Proč jsem za posledních pět dní neutekla? Proč jsem si myslela, že bude snazší utéct, když už mě bude vlastnit nějaká smečka?

Z těch devíti dívek, se kterými jsem sdílela pokoj, měla jen jedna stejné pocity jako já. Nechtěly jsme být součástí téhle slavnosti. Ostatní byly až příliš nadšené. Říkaly, že nemají co ztratit, takže je lepší o všechno přijít s nějakým Alfou nebo bohatým mužem.

Říkala jsem si, co si asi myslí o druzích, protože se zdálo, že je jim to úplně jedno. Zatímco já bych udělala cokoli, jen aby mi byla dána šance najít toho svého.

"Na co vy dvě čekáte?" Starší žena jménem Cora, která mi dala ten papírový sáček, těkala svým přísným pohledem mezi mnou a Olivií. "Chcete, abych zavolala Cesara, aby vás do toho oblékl sám?"

Protočila jsem panenky, než jsem se podívala na Olivii a přikývla na ni. Ta si zhluboka povzdychla, než jsme se obě začaly prohrabávat obsahem sáčku.

Ústa se mi zkroutila do znechuceného úšklebku, když jsem pomalu vytahovala zlatou, lesklou podprsenku, která byla podle mě o číslo nebo dvě menší než moje prsa. Věděla jsem, že tanec, který jsme celé dny nacvičovaly, byl příliš svůdný, ale nikdy jsem se moc nezabývala tím, co budeme mít na sobě – pokud se tomu vůbec dalo říkat oblečení.

Natočila jsem hlavu, abych se podívala na Olivii, která měla ve tváři přesně ten samý výraz.

"Hněte se! Nehrajte si tu na princezny. Nebo vás obě vystrčím na pódium úplně nahé!"

Ruce se mi sevřely v pěst. Opravdu jsem měla chuť tu ženskou hned teď praštit do obličeje.

"Obleč si to, Luce. A prostě doufejme, že ten, kdo nás koupí, potřebuje jen pomocnici do domácnosti."

Chytila jsem lem trička a přetáhla ho přes hlavu, pak jsem si rozepnula podprsenku a obojí hodila do papírového sáčku, kde byl ten sexy kostým, a pak jsem ho celý vytáhla.

"Kdyby potřebovali jen pomocnice do domácnosti, nikdy by sem nechodili a nevyhazovali peníze. Jsem si jistá, že sem přišli, aby nás totálně ošukali, jak ti říkám už několik dní. Měly jsme utéct," řekla jsem jí ve chvíli, kdy Cora, ta hrozná, mrzutá ženská, co nás komandovala, odešla z pokoje.

"Víš, že jsem to nemohla udělat, jinak by to odskákala moje rodina."

"Tvoje rodina stojí za starou bačkoru. Jak tě mohli prodat?"

"Když nemáš co do huby a čtyři mladší sourozenci probrečí celý den hlady, tak se prostě prodáš."

"Kdybych neměla co jíst, nikdy bych se nerozmnožovala a nenechala své děti trpět."

Olivia zůstala zticha a jen si vklouzla do svého sexy oblečku. Na rozdíl od mého byl modrý a měl dlouhé korálky, které jí jakž takž zakrývaly břicho. Já měla jen podprsenku a tanga, ale díky bohu za zavinovací sukni, která se ale podle mě stejně brzy sundá.

"Promiň, že jsem byla hnusná..." povzdychla jsem si a ovinula si sukni kolem pasu.

"Máš pravdu. Ale co teď můžu dělat?" Sedla si a sklopila oči k zemi.

Znovu jsem si povzdychla, prstem jí nadzvedla bradu a přiměla ji, aby se na mě podívala. "Půjdeš tam a ten tanec totálně ovládneš. A s pomocí Bohyně je tvůj druh někde tam venku. A pokud ne, přeju ti u Bohyně, aby tvůj kupec byl pohledný chlap, na kterého se bude dát dívat, až si tě bude každou noc brát…"

"Nebo každou hodinu…" dodala a obě jsme se zachichotaly, což vyvolalo v pokoji u ostatních jen protáčení panenek.

"Ignoruj je," řekla Olivia a já se k nim prostě otočila zády.

Kdybych v sobě nepotlačovala svou démonskou stránku, už by se teď škvařily v pekle. Ale nesměla jsem dopustit, aby nade mnou zvítězil hněv. Tyhle Omegy byly ten nejmenší problém.

"Měly bychom si upravit vlasy?" zeptala jsem se Olivie, když jsem stála před zrcadlem. Shrnula jsem si vlasy k sobě a snažila se je vyčesat nahoru, jen aby se ukázaly kořínky v jejich pravé barvě – jahodové blond, která byla s každým rokem tmavší, až byla skoro ohnivě rudá. Zbývala mi už jen jedna krabička barvy na vlasy a doufala jsem, že mi ten, kdo si mě koupí, dovolí kupovat si osobní věci, protože jsem neměla v úmyslu svou barvu vlasů ukazovat světu.

Nikdy jsem se nesetkala s Omegou s rudými vlasy. Samozřejmě, mé styky s ostatními měniči byly omezené, ale bylo lepší být opatrná než vyvolávat pochybnosti.

"Cora říkala, že nám někdo udělá vlasy i make-up. Ale nemyslím si, že make-up potřebuješ, Luce. Jsi krásná i bez něj."

"Ty taky. Ale doufám, že nás zmalují tak ošklivě, aby nás nikdo nekoupil."

Olivia nestihla odpovědět, protože se dveře rozletěly a dovnitř vešel Cesar, ten urostlý chlap s ošklivým, špinavým plnovousem.

"Nastupte si sem a ukažte mi to oblečení."

Všechny dívky vyskočily na nohy a seřadily se, zatímco Olivia mě vzala za ruku a šla se mnou na konec řady.

"Sundy to!" zařval Cesar a já k němu prudce zvedla hlavu. Díval se na mě a já svraštila obočí.

"Cože?" Podívala jsem se dolů na své oblečení a kontrolovala, jestli ho nemám na sobě špatně.

"Ten náhrdelník."

"Ne." Ruka mi sevřela opál visící na krku a zavrtěla jsem hlavou.

Udělal jeden krok směrem ke mně a chtěl mi náhrdelník strhnout, ale já mu ruku odrazila. Moje reakce ho zaskočila a v příští vteřině vyletěla jeho ruka a udeřila mě do čelisti, až jsem s hlasitým žuchnutím dopadla na studenou podlahu. Ani jsem se nestihla zvednout, když si Cesar vedle mě dřepl a silně mi sevřel čelist, což bylo bolestivé.

"Kdo ti sakra dovolil mi odporovat a nerespektovat mě?"

Brzy jsem zaslechla spěšné kroky a Coriin hlas ho zastavil dřív, než jsem stihla odpovědět, ale stále jsem se snažila jeho prsty z čelisti odtrhnout.

"Co se to tu děje?" Viděla jsem, jak se Cořiny oči rozšířily, když k nám přiběhla, a pak dala Cesarovi ránu do zad. "Dej od ní ty ruce pryč!"

Cesar zavrčel, než mě pustil, a já se zhroutila na zem. Bolest jsem se snažila zahnat tím, že jsem měla pusu pootevřenou.

"Co jsi to udělal, ty bastarde? Zabijou nás, jestli bude mít na obličeji modřiny! Ukaž, podívám se na to." Vypadala ustaraně, ale věděla jsem, že má prostě jen strach. "U všech bohyň! Pojď sem, Bruno. Odveď ji do maskérny a ty," ukázala na jiného muže, "přines led!"

⇜ ♡♡♡ ⇝

Olivii ode mě oddělili a mezi téměř padesáti Omegami jsem neměla tušení, kam ji vzali. Ale protože jsme tanec nacvičovaly spolu, doufala jsem, že budeme na pódiu ve stejnou chvíli.

Pohlédla jsem na nástěnné hodiny nad hlavou. Bylo to už deset minut, co moderátor zahájil akci, a já už slyšela jeho hlas z hlavního sálu, kde bylo postaveno pódium. Předčítal všechna pravidla. A i když jsem chtěla dávat pozor, oči mi neustále těkaly kolem.

Budova přímo křičela elegancí. Nikdy jsem neviděla ani se nedotkla tak jemného nábytku, jako byl ten tady. Znamenalo to jediné: lidé tady si opravdu mohou dovolit za nás utrácet peníze. A to se mi zdálo odporné.

Dveře vedoucí do zákulisí se otevřely a hluk zesílil.

Potlesk.

Co se dělo? Teprve pak jsem si uvědomila, že dívky řadí do zástupu. Už byl čas? Ale kde byla Olivia?

"Luce!"

Otočila jsem hlavu a uviděla blížící se Olivii s širokým úsměvem na tváři. Oči se mi rozšířily, když jsem uviděla její oblečení. Teď měla na sobě obyčejné džíny a tričko.

"Co se stalo?" zeptala jsem se, zmatená jejími šaty.

Oči se jí zalily slzami, jak mě objala. "Tvoje modlitby za mě… se splnily."

"Co tím myslíš?"

"Pan Zaxton, organizátor téhle akce, jeho syn je tady, aby na to dohlédl." Polkla a já přikyvovala a chtěla, aby si pospíšila, protože už jsem byla v řadě a byla jsem si jistá, že brzy půjdeme do zákulisí. "On je můj druh."

Pusa mi zůstala otevřená a srdce se mi pro ni zahřálo. Aspoň ona se z tohohle srabu dostane.

"Panebože! To je úžasné!" Měla jsem za ni upřímnou radost.

Pořád přikyvovala. "Modlím se, aby tě potkalo to samé…"

"Už běž…" Její slova přerušila Cora, která mě postrčila, abych následovala dívku přede mnou, čímž jsem ztratila kontakt s Oliviinou rukou.

"...aby tu byl i tvůj druh a zachránil tě…" řekla ta slova, než mě odvedli do zákulisí.

Srdce mě bodlo bolestí, protože jsem věděla, že ho dnes večer nikdy nenajdu. Žena bez vlka jako já by svého druha nikdy nenašla.

Ale měla jsem radost za Olivii. A neztrácela jsem naději ani pro sebe. Jen jsem potřebovala posílit svou vlčí krev a svého vlka. Jednoho dne, až bude připravená, se ukáže. Do té doby jsem si prostě musela zachovat zdravý rozum.

Držela jsem se svého náhrdelníku, jak jsem následovala řadu dívek přes zákulisí směrem k hlavnímu pódiu. To, že mě Cesar udeřil, za to stálo. Od té doby mě už nikdo nenutil si náhrdelník sundat.

Dav začal být hlučnější – takový ten hluk z povídání a mírného potlesku, který obvykle projevuje elita, ne ten bouřlivý a hlasitý jásot, který zažijete na běžných koncertech a akcích.

Věděla jsem, že je čas. Ruce se mi začaly potit, což se běžně nestávalo, ani když jsem byla nervózní, což jsem právě teď byla. A cítila jsem, jak se mi svírá žaludek.

Co se to dělo? Bylo to zlé znamení? Snesla bych cokoli, pokud by se to netýkalo mého otce.

Celé pódium se rozzářilo a já se ocitla v jeho středu s ostatními dívkami kolem mě. A pak začala hrát hudba.

Zavřela jsem oči, abych se nemusela dívat na dav před námi, a mé tělo se začalo pohupovat do rytmu hudby.

Houpání. Pomalé houpání. Dolů. Pohyb.

Potlesk sílil, létaly nadávky. Postupně se způsoby elity vytrácely, jak se pomalu měnily v bouřlivé komentáře a hlasitý jásot, protože tanec se stával víc sexy a provokativnějším.

Otevřela jsem oči přesně v momentě, kdy jsem se měla otočit a změnit pozici, a ve chvíli, kdy jsem to udělala, se můj pohled střetl s těma nejtmavšíma modrýma očima, jaké jsem kdy v životě viděla.