„Ne… PŘESTAŇTE!“
Sloane se schoulila v rohu a křičela.
„Jděte ode mě!“
Jeden z psanců se rozchechtal: „Odejít od tebe? Tvůj Alfa tě dal nám. Chápeš? Většina z nás neměla ženskou celé věky! Ó, dneska v noci si užijeme spoustu legrace.“
Sloane se tajil dech.
Jeden chlap vlezl na vůz, oči mu plály chtíčem.
Odvázal Sloane a silou ji stáhl z vozu. Psanci se k ní začali stahovat a Sloane náhle vykřikla:
„POČKEJTE! Já… můžu vám dát peníze! Víc peněz, než si dokážete představit!“
Nastalo krátké ticho.
A pak všichni společně propukli v smích.
„Slyšeli jste to? Ta kráska prý má peníze!“ jeden chlap se popadal za břicho: „Sakra, kdyby měla peníze, proč by ji k nám Alfa Archer posílal jako nějakou děvku?“
Sloane řekla třesoucím se hlasem: „Jsem jediná dcera Sterlingových! Jsme nejbohatší rodina ve smečce Argent Edge!“
Sterlingovi.
Tohle jméno slyšeli i ti psanci.
Říkalo se, že tato rodina si žije v neuvěřitelném přepychu. Jejich dům byl prý ze zlata a nábytek zdobený diamanty.
Po krátkém tichu jeden z psanců rozhodl: „Fajn. Ale chceme sto milionů.“
Sto milionů.
Sloane nervózně polkla.
To bylo obrovské číslo.
Částka, kterou by její rodiče nikdy nebyli ochotni zaplatit teď, když se jí úplně zřekli.
Přesto měla naštěstí nějaké tajné peníze. Během let podnikala mimo smečkové sídlo a nahromadila slušné jmění.
Mohla by si zaplatit vlastní výkupné.
„D–dobře… dejte mi telefon. Požádám svého správce majetku, aby provedl převod…“ řekla Sloane.
Jeden z psanců jí půjčil starý, omlácený mobil. Sloane rychle vytočila správcovo číslo.
Hovor byl přijat po prvním zazvonění: „…Haló?“
„To jsem já, Sloane!“ vydechla naléhavě. „Poslouchej, potřebuji co nejdříve převést sto milionů na jeden účet. Číslo účtu je –“
„Všechny vaše účty jsou zmrazeny.“
„…Cože? Proč!“
„Vaši rodiče vám zabavili veškeré peníze. Hotovost, akcie, šperky, nemovitosti… všechno.“
Sloane nevěřícně zavrávorala: „Ale na to nemají právo! To jsou moje peníze! Ne Sterlingových –“
„Podle vašich rodičů vše, co vlastníte, patří rodině Sterlingových, včetně vašeho zlatého dolu. Navíc prý mezi psanci nebudete žádné peníze potřebovat.“
Ale na účtu měla skoro miliardu! Tvrdě na tom pracovala!
Teď to bylo pryč… Všechno bylo pryč!
Její bezcitní rodiče jí nenechali ani sebemenší šanci na přežití!
Hovor byl přerušen.
Čekající psanci se na Sloane podívali podezřívavě: „Co se děje? Kdy dostaneme těch sto milionů?“
„Nedostanete…“ vzlykala Sloane. „Moji rodiče mi vzali všechny peníze…“
„COŽE?! Takže nemáš ani vindru? Ta mrcha nám lhala!“ zařval psanec.
Rozzuření psanci se na ni vrhli, jejich špinavé prsty se do ní zatínaly a rvaly z ní šaty, odhalujíce její kůži.
Sloane se srdce rozbušilo tak divoce, že jí málem vyskočilo z hrudi.
Náhle využila okamžiku a vší silou kopla jednoho z psanců do břicha.
„Sakra –“ vykřikl bolestí a zapotácej se o několik kroků zpět.
Sloane využila zmatku, rychle se vyškrábala na nohy a začala utíkat o život.
Běžela do lesa, prodírala se hustým křovím, zakopávala o kořeny.
Psanci se hnali za ní a křičeli:
„Nenechte ji utéct!“
Dech Sloane se stal trhaným, hrudník ji pálil, jako by v něm hořelo. Očima těkala kolem a zoufale hledala místo, kde by se mohla schovat.
V tu chvíli nocí třeskla rána z pistole.
„ÁÁÁÁ –“
Nohou jí projela palčivá bolest.
Sloane padla k zemi a sténala bolestí.
Zrak se jí začal mlžit a cítila, jak ztrácí vědomí.
Psanci se k ní blížili… Chytí ji… To je její konec…
Nenáviděla to!
Nenáviděla Blair, Archera, své rodiče…
Ale neměla žádný způsob, jak se pomstít.
Její nepřátelé byli ve smečkovém sídle, připíjeli si vínem a smáli se; zatímco ona ležela na ledové zemi a umírala v bídě.
„– Kdo je tam!“ vykřikl někdo z hloubi lesa.
„DO PRDELE! To jsou vojáci ze smečky Obsidian Eclipse!“ zařval jeden psanec v hrůze.
Oblast obklíčila skupina skvěle vycvičených vojáků, což způsobilo, že psanci v panice začali vřeštět a prchat na všechny strany.
Smečka Obsidian Eclipse byla nejmocnější smečkou na světě, proslulá svými vysoce vycvičenými a neohroženými válečníky.
Byla dokonce silnější než smečka Argent Edge.
Během několika sekund psanci zmizeli. Ti, kteří byli o pár kroků pomalejší, byli vojáky pobiti.
„…Slečno!“ jeden voják ve stříbrném brnění poklekl vedle Sloane, jeho hlas byl plný obav. „Jste v pořádku?“
Sloane se třásly rty – byla příliš slabá na to, aby vypravila jediné slovo.
„Máme tu zraněnou vlčici!“ křikl voják na své druhy. „Musí okamžitě do nemocnice! Pomozte mi někdo!“
Kolem Sloane se shluklo více vojáků a opatrně ji zvedli ze země.
Najednou jeden muž zalapal po dechu: „Počkat… Já tuhle ženu znám! To je Luna Alfy Archera!“
„Vážně?“ řekl někdo jiný. „Alfa Archer ji před pár dny zavrhl. Slyšel o tom celý svět. Možná ji tu nechal… Máme ji i tak zachránit?“
Voják, který Sloane poznal, si odkašlal a umlčel dav.
„Smečka Obsidian Eclipse se nebojí malé smečky, jako je Argent Edge,“
řekl přísně.
„Pokud má Archer problém s tím, že zachraňujeme jeho Lunu, může si o tom promluvit s Alfou Leanderem. A teď tuhle chudinku zachraňme.“
Společně Sloane naložili do auta a odjeli.
Sloane ležela na nosítkách v polovědomí.
Po dlouhé cestě plné drncání ucítila pach dezinfekce.
S námahou zvedla víčka a uviděla kolem sebe velkou skupinu lidí, kteří vypadali jako lékaři.
Všichni vzrušeně mumlali:
„…Můj bože! Podívejte se na to mateřské znaménko v dolní části jejích zad…“
„Sakra… Ať o tom někdo okamžitě řekne Alfu Leanderovi! Ta, kterou hledal přes dvacet let, je zpátky!“
***
V tu samou chvíli byl v apartmá Alfy smečky Obsidian Eclipse pohledný mladý muž a procházel si spisy na svém stole.
Dveře do jeho pokoje se rozletěly a dovnitř vrazil vrávorající voják.
„Alfo Leandere!“
vykřikl.
„…Skvělá zpráva!!! Našli jsme ženu s mateřským znaménkem ve tvaru měsíce v dolní části zad!“
„COŽE?!“
Leander vyskočil na nohy, oči měl navrch hlavy.
„A její věk… její vůně…“
„Všechno sedí!“ voják přikývl. „Před dvaceti lety byla vaše sestra v porodnici dána nesprávné rodině. Tato žena odpovídá profilu vaší sestry!“
Leander zaťal pěsti, v očích se mu zaleskly slzy radosti.
„Moje… Moje sestra je zpátky!“ vykřikl nahlas. „Dlouho ztracená princezna smečky Obsidian Eclipse je zpět! Zaveďte mě k ní. HNED!“
„Ano, Alfo!“