O šest měsíců později.

Před honosným hotelem ve smečce Obsidian Eclipse čekala dlouhá řada luxusních aut.

Lidé v honosných róbách a smokinzích vystupovali z vozů a uvaděči je vítali v hotelové hale.

Konalo se výroční setkání smeček.

V Obsidian Eclipse se sešli Alfové z celého světa.

V nejvyšším patře tohoto hotelu stála u okna od podlahy až ke stropu Sloane a dívala se ven.

Změnila se. Úplně.

Její krásná tvář už nebyla popelavá, její oči už nebyly pohaslé. Teď měla tváře narůžovělé a oči jí zářily sebevědomím.

Dnes měla na sobě stříbrné šaty bez ramínek, které byly ušity na míru světoznámým návrhářem.

Na jejích výrazných klíčních kostech spočíval diamantový náhrdelník. Tento šperk za miliony dolarů dokonale rámoval její obličej.

Dveře apartmá se za ní otevřely.

Sloane se otočila. Na rtech se jí objevil úsměv, když uviděla svého biologického bratra – Leandera Valeria, Alfu smečky Obsidian Eclipse, jak vchází dovnitř.

„Jak se dnes vede mé malé princezně?“

Leander k ní přistoupil s jemným úsměvem, vzal Sloane do náruče a vtiskl jí polibek na čelo.

Sloane mu objetí oplatila: „Vede se mi skvěle.“

„Pořád chceš jít na to hloupé setkání?“ Leander se nesouhlasně zamračil. „Doktor říkal, že bys měla stále odpočívat.“

„Ale mně už nic není.“

Sloane poklepala Leandera po paži, aby ho uklidnila. „Mám silnou vlčici a moje alfská krev urychlila proces zotavení. Koneckonců, jsem sestra Alfy.“

Na Leanderově tváři se objevil úsměv.

„To rozhodně jsi. Jsi moje statečná sestřička,“ řekl hrdě.

Před šesti měsíci byla Sloane zachráněna hlídkou Obsidian Eclipse.

Lékař jí v dolní části zad našel mateřské znaménko ve tvaru měsíce, které měla i dávno ztracená sestra Alfy smečky Obsidian Eclipse.

Po testech DNA se potvrdilo, že je skutečně Sloane Valerius, nikoliv Sloane Sterlingová.

Před dvaceti lety ji sestra v porodnici dala špatné rodině. Rodina Valeriů ji od té doby zoufale hledala.

Kdyby ji Blair nikdy nenechala vyhnat ze smečky Argent Edge, Sloane by se ke své skutečné rodině nikdy nemohla vrátit.

Nyní žila životem skutečné šlechtičny. Celá smečka Obsidian Eclipse, od Alfy Leandera až po prosté občany, ji zbožňovala jako princeznu.

A co víc, její alfská krev se probudila. Teď byla její vlčice silnější než kdy dřív.

„Jsi si ale jistá, že chceš jít na ten dnešní zahajovací galavečer?“ zeptal se Leander. „Bude tam i ten hajzl Archer.“

Sloane působila velmi klidně: „Ano. Proč ne? To oni by se měli bát mě a vyhýbat se mi. Ne naopak.“

Už nebyla tou politováníhodnou ženou žijící v cizím domě, neustále uráženou, šikanovanou a vysmívanou za svůj nízký původ.

Teď byla milovanou sestrou nejmocnějšího Alfy.

Až dnes večer vstoupí do sálu, celý pokoj se jí bude muset s úctou poklonit, a Archer s Blair nebudou výjimkou.

Nemohla se toho okamžiku dočkat.

„Dobrá. Jen pamatuj, že celá smečka Obsidian Eclipse bude stát při tobě, ať se děje cokoli.“ Leander ji laskavě pohladil po dlouhých vlasech.

„Ano, já vím.“

„Pojďme. Zahajovací gala právě začíná.“

Leander nabídl Sloane rámě a společně opustili apartmá.

***

Archer vystoupil z auta a zvedl hlavu, aby si prohlédl ten velkolepý hotel před sebou.

Už jen pohled na tento hotel vyzařoval moc a bohatství.

Jako největší a nejmocnější smečka byla Obsidian Eclipse bezpochyby vládnoucím gigantem světa.

Smečka Argent Edge se sice rychle rozvíjela, ale se smečkou Obsidian Eclipse se stále nemohla měřit.

Archer se velmi těšil na setkání s mladým Alfou Obsidian Eclipse.

„Archere, počkej na mě!“

Blair právě vystoupila z auta za Archerem.

Její hezká tvář se po dlouhé a vyčerpávající cestě zdála trochu bledá.

Blair vrhla pohled na velkolepý hotel a otočila se k Archerovi s nadšeným úsměvem:

„Tohle místo je úžasné. Myslíš, že bychom se mohli Alfy Obsidian Eclipse zeptat, jestli bychom se tady nemohli vzít?“

„Máme hotel v naší vlastní smečce,“ řekl Archer lhostejně. „Ten je zrovna tak pěkný.“

Blair zrůžověly tváře: „Takže jsi souhlasil, že si mě brzy vezmeš?“

„Nic takového jsem neřekl.“

Archer se netrpělivě zamračil.

„Blair, jsme tady kvůli obchodu. Jestli musíš mluvit o těchhle nesmyslech, možná bys měla jet rovnou domů.“

Úsměv na Blaiřině tváři zamrzl.

Před šesti měsíci se konečně zbavila Sloane. Dokonce si získala i pana a paní Sterlingovy na svou stranu.

Blair si myslela, že z ní Archer brzy udělá svou Lunu.

Ale to se nikdy nestalo.

Pověřoval ji sice povinnostmi Luny, ale protože na to nikdy nebyla vycvičena, párkrát to zvorala. Archer se k ní od té doby začal chovat chladně.

Už se objevovali lidé, kteří říkali, že Sloane nikdy nedokáže nahradit. Blair nechala pár lidí popravit, ale ty řeči s nimi nezemřely.

Při té vzpomínce Blair vzteky zatínala zuby.

Sloane… Ta zatracená MRCHA Sloane!

Tak moc Sloane nenáviděla – její přirozenou krásu, její vznešenost, její moudrost a talent i její pouto družky s Archerem.

Naštěstí byla Sloane jen obyčejná ženská a byla příliš laskavá na to, aby u dvora přežila. Blair se jí podařilo zbavit bez větší námahy. Jinak se Blair skutečně obávala, že by se Archer mohl do Sloane časem znovu zamilovat.

Teď, když byla Sloane trvale pryč, měla všechen čas světa na to, aby se stala Archerovou Lunou.

Nebylo kam spěchat.

Blair se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, rychle Archera dohonila a zvolala:

„Počkej, Archere… Nech mě jít s tebou!“

Silou se mu zavěsila do paže a vešla s ním do haly.

„Máš ten dárek u sebe?“ zeptal se Archer. „Slyšel jsem, že Alfa Leander právě našel svou dlouho ztracenou sestru. Naprosto ji zbožňuje. Až budeme této vznešené princezně představeni, dej jí ten dárek a udělej dobrý dojem.“

„Ano. Mám pro ni pěkný náramek. Bude se jí líbit. Budeme nejlepší kamarádky!“ zašklebila se Blair.

„Dobře. Pro Leandera je velmi důležitá. Tentokrát to nepokonef,“ varoval ji Archer.

Blair se strnule usmála: „Tentokrát ne… Slibuji!“

Vešli do hotelu.

Uvítat je přišel uvaděč.

„Vítejte ve smečce Obsidian Eclipse. Mohu vidět vaši pozvánku?“

Archer vytáhl pozvánku a podal ji uvaděči.

Vtom koutkem oka zahlédl za rohem prchavou postavu…

Archer na místě ztuhl.

POČKAT.

Ta osoba, kterou právě viděl… vypadala tak povědomě!!!

Ne, to nemůže být ona.

Ale… MOHLA BY?!

Archer náhle opustil uvaděče i Blair a vyrazil vpřed!

„Alfo! Kam to jdete!“ křičela Blair.

„NE! Alfo Archere, POČKEJTE!“ volal uvaděč. „Tam nesmíte! To je soukromý salonek naší princezny –“

Archer vyběhl za roh.

V jeho dohledu se objevila štíhlá postava. Stála u dvoukřídlých dveří a právě se chystala vejít dovnitř.

Srdce mu bušilo v hrudi, když vyhrkl:

„– Sloane!“

Ta žena se u dveří zastavila.

O několik sekund později se s elegancí pomalu otočila.

Sloane zvedla hlavu a podívala se na Archera, jehož oči byly vytřeštěné šokem a nevěrou.

„…Dlouho jsme se neviděli,“ řekla s lehkým úsměvem.