KAEL

O několik dní později, když jsem dohlížel na muže trénující pode mnou, jsem nemohl zabránit svým myšlenkám, aby se nevracely k ní. Kromě toho, že Elara měla třiadvacet minut zpoždění, jsem nemohl přestat myslet na její nádherné tmavé vlasy a ty bouřlivě šedé oči, které v sobě měly tolik vzdoru.

Takový kousek by mohl způsobit spoustu problémů, zvláště v místnosti plné nezadaných betů a alf.

Právě tehdy se Elara prosmýkla dveřmi výcvikové místnosti a zastavila se. Oblečená ve standardní uniformě – černém topu a maskáčových kalhotách, s dlouhými černými vlasy staženými do pevného culíku – vypadala, u bohů, spíše jako sexsymbol než jako vojenský důstojník.

Způsob, jakým její top obepínal její dmoucí se hruď a zdůrazňoval její úzký pas zastrčený do maskáčů, které absolutně nijak neskrývaly její křivky, mi rozbušil srdce a rty mi vyschly.

Můj vlk se ve mně pohnul, dychtivý přiblížit se a zjistit, jak voní, ale díky bohu jsem se vzpamatoval. V okamžiku, kdy vešla, všichni moji muži přerušili výcvik a obrátili na ni veškerou svou pozornost.

Elara stále stála jako veverka lapená v záři světlometů, dvakrát zamrkala, než zvedla bradu a vydala se připojit ke svým kolegům.

Protože byla první ženou v historii, která se do programu zapojila, kluci se chovali, jako by v životě neviděli ženskou, a tak začali vydávat všemožné zvuky vyjadřující uznání. Čím víc to dělali, tím víc jsem zuřil.

„Ticho!“ rozkázal jsem a muži se okamžitě ovládli a postavili do pozoru. „Elara Vance je jen vaše kolegyně a vy se chováte jako banda nadrženců! To by vám nepřítel mohl rovnou poslat pár dam, aby vás v bitvě všechny porazily!“ Začal jsem přecházet sem a tam s rukama disciplinovaně za zády. „Možná bych vám měl dát něco, co vám vyčistí hlavy. Teď hned sto kliků!“

Muži okamžitě uposlechli a pustili se do úkolu, a když si Elara klekla, aby se k nim připojila, ukázal jsem na ni. „Ty! Pojď sem!“

Na vteřinu vyvalila oči, než se ke mně rozběhla. „Ano, Vaše Výsosti.“

„Teď je to veliteli. Jdeš pozdě!“ Elara otevřela pusu, aby něco řekla, ale přerušil jsem ji. „Nechci slyšet nic, co vypustíš z pusy, holka. Přijď ještě jednou pozdě a z programu letíš! Jasný?!“

Elara polkla a odvrátila pohled. „Ano, veliteli.“

Poté jsem ji sledoval, jak prochází každým fyzickým cvičením, které jim bylo předloženo k otestování jejich síly, a tam, kde se muži snadno unavili, Elara pokračovala dál. Každou lekci zvládala na výbornou, přestože vypadala nesmírně unaveně.

„Už jsi potkal tu novou?“

Můj vlčí sluch zachytil hlas mého asistenta, a když jsem se po něm vydal, našel jsem ho v chlapecké šatně s telefonem u ucha.

„Říkám ti, že je to zvíře!“ vykládal vzrušeně do telefonu. „A slyšel jsem, že je to Omega. S takovou silou mě zajímá, jaká by byla v posteli.“

Křup.

Než jsem si to uvědomil, popadl jsem ten telefon, mrštil s ním o zem a rozdupal ho na kousky. Tím samým pohybem jsem ho chytil pod krkem a přitlačil ho ke skříňce.

„Vaše Výsosti!“ vydechl.

„Co jsi to sakra říkal?“ zeptal jsem se a stiskl mu hrdlo.

„Nic, pane,“ zakoktal. „Jen takové chlapské řeči!“

„S kým?!“

„S kamarádem!“

Ucítil jsem náhlé pokušení toho kamaráda najít, ale zhluboka jsem se nadechl a uklidnil se. Co se to se mnou sakra děje a proč mě to zajímá?

„Drž se od ní dál,“ zavrčel jsem. „Jestli jen náznakem zjistím, že ses na ni podíval nebo jsi v její blízkosti špatně dýchal, vyříznu ti jazyk a postarám se, aby sis v téhle zemi už nikdy nenašel práci. Rozumíš?“

„A-ano, Vaše Výsosti!“ vykoktal a pak vzduch naplnil pach moči. Odporně jsem nakrčil nos, pustil ho a on se zahanbeně odvrátil, třesa se, jak se snažil skrýt fakt, že se právě pomočil.

Měl by muž jako tenhle vůbec trénovat mé lidi?

Opustil jsem místnost a kroutil hlavou, ale už jsem se neobtěžoval vrátit se a sledovat Elaru a ostatní. Měl jsem pocit, že kdybych to udělal, někdo jiný by mě naštval a to by neskončilo vůbec dobře.

_________________

Později toho dne nastal čas odejít z práce a já byl na odchodu a myslel na těstoviny carbonara, když mě něco zaujalo v jedné z výcvikových místností.

Když jsem vešel, našel jsem Elaru na stěně v horolezecké výstroji, zaseknutou u dalšího pohybu. Neměla tu po skončení hodin co dělat, ale byl jsem zvědavý, tak jsem se opřel o rám dveří a sledoval, jak na to přijde.

Elara se zřejmě snažila najít místo, kam dát nohy, aby mohla popadnout další kámen a vylézt výš, a tehdy jsem zjistil, že nemá připravenou bezpečnostní žíněnku. Tělem mi projela úzkost, která mě donutila vejít do místnosti v plné pohotovosti. Kdyby Elara z takové výšky spadla, polámala by si spoustu kostí. „Elaro, co to děláš?“ obořil jsem se na ni.

Dívka ztuhla a natáhla krk, aby se na mě podívala dolů. Teď, když jsem k ní byl blíž, jsem slyšel její namáhavý dech, který naznačoval, že je vyčerpaná. „Snažím se dostat nahoru,“ povzdechla si.

„To můžeš udělat jindy. Teď musíš hned dolů,“ rozkázal jsem.

„Ne,“ vydechla. „Musím to zvládnout. Na hodině mi to nešlo.“

Chystal jsem se jí to přikázat svou autoritou Alfy, když jí sklouzla noha. Její výkřik byl tím prvním, co prořízlo vzduch a vyslalo mráz do mých kostí.

Bylo to, jako by se všechno dělo zpomaleně. Elara padala vzduchem, její černé vlasy kolem hlavy tvořily svatozář. Rychle jsem využil svou superrychlost, postavil se tak, aby mi padla do náruče, a když se tak stalo, jako by se svět zastavil. V jediné vteřině tam, kde se naše kůže dotkly, vykvetly elektrické jiskry a vzduch znovu zavoněl po másle a medu.

Úplně stejně jako naposledy, když zmlátila Brocka a jeho kluky.

Naše pohledy se střetly a já se nemohl odvrátit. Bouře v jejích očích mi najednou připadala jako bezpečná zóna a její rty… kdybych jen věděl, jak chutnají…

„Co se to tu děje?“

A jako mávnutím proutku bylo kouzlo zlomeno a s ním zmizely i jiskry a vůně, o které jsem si myslel, že je skutečná. Otočil jsem se a uviděl svého bratra stát o pár stop dál, tak jsem Elaru jemně spustil na zem a ona ode mě odstoupila, jako bych byl nakažený morem.

„Nějaká odpověď? Slyšel jsem někoho křičet,“ naléhal můj bratr a Elara se dívala mezi nás dva. Teď byl můj hněv zpět.

„Tenhle malý rarášek se pokoušel o sebevraždu.“

Elaře vyletělo obočí nahoru. „Cože?! To ne!“ otočila se k Rowanovi. „Snažila jsem se dokončit lezení na stěně!“

Rowan si ji prohlédl od hlavy k patě. „Bez postroje, bezpečnostní žíněnky a dozoru?“ zeptal se Rowan ledovým tónem, který byl nepříjemný i mně.

Elara otevřela pusu, aby něco řekla, ale bratr ji přerušil. „Jdi domů, Elaro.“ A když se kolem něj snažila prohnat, chytil ji za paži a vynutil si její pozornost. Lapla po dechu, ale Rowanův dominantní postoj změnil zatracenou teplotu v místnosti. „Už nikdy tenhle kousek nezkoušej, slyšíš mě?“

Elara několikrát zamrkala, než přikývla, a tehdy ji Rowan pustil. Poté, co odspěchala pryč, se bratr obrátil ke mně se svým přísným výrazem.

„O co tu šlo?“

Zamračil jsem se a složil ruce na prsou. „O co jako mělo jít? Padala a já ji zachránil.“

„Viděl jsem, jak ses na ni díval, Kae. Úplně stejně, jako se díváš na italskou kuchyni, jako bys byl zamilovaný.“

Teď jsem se urazil. „Možná máš halucinace, bratře. Moc dobře víš, že nejsem ten typ, co se zamilovává.“

Rowanovy rysy změkly. „Je to v pohodě, jestli se ti líbí. Nemusíš být jako já.“ Bratr odvrátil pohled, ale já v něm zachytil bolest.

„Nesnažím se být jako ty, Row.“ Zmenšil jsem vzdálenost mezi námi a položil mu ruku na rameno. „Ta holka je problém a nemám v úmyslu se do ní zaplést. Ostatně, jsi to ty, o koho bych se měl bát.“

Bratrovo čelo se svraštilo. „Jak to myslíš? Jsem v pohodě.“ Setřásl mou ruku.

„Vážně?“ pozvedl jsem obočí. „Viděl jsem, jak jsi ji varoval, Rowane. Už dlouho ses o nikoho takhle nezajímal.“ Rowanovy modré oči se zableskly, což mě přimělo k úšklebku. V dnešní době je vzácné ho vyprovokovat k nějaké reakci. „Záleží ti na ní.“

Jeho oči ztvrdly, pak jeho výraz vyprázdnil a on si strčil ruce do kapes. „Mám chuť na těstoviny a dneska jsi na řadě s vařením ty.“ Otočil se k odchodu.

„Můžeš ji mít, víš to?“ zavolal jsem za ním, což ho přimělo se zastavit uprostřed kroku. Stačilo pouhé otočení hlavy a já málem zavrávoral zpět před intenzitou hněvu, který se přenesl přes naše pouto.

„Nesere mě, Kae,“ zaburácel a jeho autorita mi způsobila husí kůži. „Ta část mého života je mrtvá a zůstane pohřbená.“

A s těmito slovy odešel z místnosti. Byl bych přesvědčen, že jsme na stejné vlně, ale pak můj bratr projevil hněv, a on už roky neprojevil jedinou emoci.