Pomalu mě začíná ovládat strach, protože se mi v hlavě neustále honí jedna otázka za druhou. Budu se jim líbit? Jsou to mírumilovná smečka? Opravdu mě nechají zůstat?

Pak se mé myšlenky pomalu stáčí k temnějším otázkám. Budou mě nutit pracovat jako otroka? Sakra. Pokusí se mě sexuálně napadnout? NE!! POŘÁD JSEM JEŠTĚ PANIC! To nemůžou udělat.

Sakra. Pořád jsem ještě neměl svůj první polibek. Čekal jsem na svého druha, ale to se teď už nikdy nestane. Už si nárokoval a spářil se s alfovou dcerou z jiné smečky. Ó, na tohle musím přestat myslet.

Jsem si jistý, že nic z toho, o čem přemýšlím, se určitě nestane. Musím věřit v měsíční bohyni.

Silas zastaví auto před obrovským domem. Ne. Tohle není dům. To je zatracené sídlo. Skutečné panské sídlo. Co je tohle za smečku?

Nakloním se v sedadle dopředu a pusa mi zůstane dokořán. Do tohohle sídla by se pravděpodobně vešly všechny budovy, které má moje smečka, a ještě by zbylo místo pro budovy z jiných smeček.

Autem zazní tiché uchetnutí. Já však ze sídla nemůžu odtrhnout oči. Za ním i vedle něj vidím další budovy, které jsou také velké, ale ne tak velké jako tato.

Silas tiše prohodí: „Je to docela velký dům. Asi jsem tě měl varovat.“

S očima stále upřenýma na sídlo pomalu přikývnu. Ani nevím, co říct. Co na něco takového říct?

Silas mě strčí do ramene. „Pojď. Musíme se tam dostat, než začne jídlo, nebo ti zatracení uličníci všechno snědí a nic nám nenechají.“

Otevře dveře u řidiče a vystoupí. Já jsem však stále jako v mrákotách. Nějak se mi podaří otevřít dveře spolujezdce a vystoupit z auta, ale ústa mi očividně nechtějí sloužit. Mlčky následuji Silase k sídlu.

Otevře dveře a nechá mě jít jako prvního. Pořád nevím, kam jdu, a zastavím se hned za dveřmi, jak zamumlám: „Děkuji.“

Silas se usměje, vstoupí do předsíně a zavře za sebou dveře.

Mám pocit, že sebevědomí jsem nechal v autě. V takové situaci jsem ale ještě nikdy nebyl.

Ruce se mi začínají potit a třást. Doufám, že všechno bude v pořádku.

Silas projde kolem mě hlouběji do sídla. Mírně skloním hlavu a jdu těsně za ním. Nechci se tu ztratit. Nemyslím si, že bych odtud kdy dokázal najít cestu ven.

Po pár krocích vejdeme do místnosti, která vypadá jako obývací pokoj, ale se všemi těmi herními konzolemi, kazetami a herními křesly by mohla sloužit i jako herna. No, nemusím být žádný génius, abych poznal, že rádi hrají videohry.

Na tváři se mi krátce rozlije malý úsměv, který ale rychle zmizí, jak jdeme dál domem a přibližujeme se k hlasům. Počkat. Hádají se o něčem? Sakra. Znamená to, že jsou to smečka bojovníků? Můj otec mi jednou řekl, že smečky, které se narodily jako bojovníci, se často hádají o ty nejjednodušší věci.

Hodil by se k bojovníkům? Ó, nevím, jestli je to dobrý nápad.

Uchopím lem trička a začnu si s ním nervózně pohrávat.

Silas mě lehce poplácá po rameni. „Shane, uklidni se. Nic ti neuděláme. Jsme mírumilovná smečka. Jistě, jsme tajná a velmi dobře skrytá smečka, ale jsme mírumilovní. Nedivil bych se, kdybys o nás dřív nikdy neslyšel.“

Podívám se chodbou směrem k sílícím hlasům a pomalu zavrtím hlavou. „Můj otec se o žádných smečkách v této oblasti nikdy nezmínil. Chodil jsem do lidské střední i na vysokou školu, takže se samozřejmě nikdo nezmínil ani o tom, že by tu byli nějací vlkodlaci.“

Na Silasově tváři se objeví malý úsměv. „Co ses o této oblasti učil ve škole?“

Chvíli přemýšlím. Co jsem se o této oblasti učil? Bylo tu dobré zemědělství? Přemýšlej, Kaelene. Není to tak těžká otázka.

Počkat! Už si vzpomínám!

Náhle zvednu hlavu a vyhrknu: „Obchod. V této oblasti sídlí jedny z největších a nejmocnějších firem v zemi. Učitelé nám také říkali, že jsou to všechno lidské podniky.“

Silas se uchechtne a zavrtí hlavou. „No, máš částečně pravdu. V této oblasti sídlí jedny z největších a nejmocnějších společností v zemi, ale ty velké společnosti jsou všechny vlastněny a provozovány vlkodlaky. Náš alfa, Vaxen, spolu s předchozím alfou, Vaxenovým otcem, tyto společnosti vlastní a vedou.“

Nakloním hlavu a zeptám se: „Proč tedy někteří ze smečky pracují jinde, jako třeba vy jako řidič autobusu?“

Silas mě poplácá po paži o něco silněji. „Ne všichni jsme stvořeni pro práci v kanceláři. Navíc mám pro to, že dělám řidiče autobusu, ještě jiný důvod.“

Jiný důvod. Jaký?

Zmateně zamumlám: „Cože?“

Podívá se dopředu k velkým dvoukřídlým dveřím a zahlaholí: „Můžeš mi říkat strážce brány.“

Strážce brány? Co to má znamenat?

Než se stačím zeptat, Silas vykročí vpřed a vezme za kliku. „Jsme tady. Ti mladší mohou být trochu hluční, tak se nenech překvapit.“

Přikývnu. „Dobře.“

Silas rozrazí dveře, hluk v mžiku utichne a v místnosti se rozhostí naprosté ticho.

Je to tady.

Silas vstoupí do jídelny. Na okamžik zaváhám a zhluboka se nadechnu.

Po chvíli váhavě vstoupím do jídelny a pomalu přejedu místnost očima. Páni. To je vlkodlaků. Bylo by potřeba aspoň tří mých smeček, aby se to rovnalo počtu vlkodlaků v této místnosti.

Kolena se mi začnou třást, když udělám pár malých krůčků, abych se dostal blíž k Silasovi. Je to jediný člověk, kterého znám, a byl ke mně tak laskavý.

Silas si odkašle a oznámí: „Všichni, tohle je Shane. Nemusím vám toho moc říkat. Většina z vás to už pozná, ale těm, kteří to ještě nepoznají, řeknu, že musel opustit svou smečku.“

Než Silas stihne pokračovat, vystoupí dopředu jeden sympatický kluk a vykročí k nám. „Souhlasil jsem, aby Shane zůstal u nás, tak ho prosím přijměte mezi sebe. Také vzhledem k tomu, že je to jediná další mužská omega, kterou jsem kdy potkal, bude bydlet se mnou, abych se ujistil, že mu nikdo neublíží. Rozumíte?“

Všichni v místnosti okamžitě vykřiknou: „Ano, Alfo.“

Řekl jsem o něm, že je sympatický? On není jen sympatický, on je krásný. Myslel jsem si, že můj kamarád Ellis je jediný krásný kluk, ale mýlil jsem se. Vaxen je úchvatný, a to ani není můj druh. No, Ellis také není můj druh a taky si myslím, že je krásný.

Vaxen se na mě usměje, jak ke mně kráčí. Kdyby mi Silas neřekl, že je omega, věřil bych, že je to skutečná alfa, sice malá alfa, ale pořád bych si myslel, že je to alfa.

Nemohl jsem si pomoct a přál si, abych mohl být jako on. Lidem stačí jeden pohled na mě a hned vědí, že jsem omega. Nevěděl bych, co dělat, kdyby se na mě lidé dívali a mysleli si, že jsem alfa. Ó, to je asi příliš velký požadavek, ale možná bych ho mohl přimět, aby mi pomohl vypadat aspoň jako beta. Rozhodně si myslím, že bych mohl získat sebevědomí na to, abych vyzařoval auru bety.

Zatímco jsem ztracen v myšlenkách, Vaxen ke mně dojde a vtáhne mě do objetí.

Tohle je tak jiné než v mé smečce. Přátele mám, to ano, ale dočkat se tak vřelého přivítání je pro mě něco nového. Moje smečka si takové pozdravy schovává pro pár vyvolených a já mezi ně nepatřím, přestože můj starší bratr do té skupiny patří. Jsem si jistý, že je to proto, že bude dalším betou smečky a půjde v tátových stopách. Já v ničích stopách nejdu, zvlášť teď.

Uf... Musím na to přestat myslet.

Váhavě obemknu rukama Vaxena a zašeptám: „Děkuji, alfo Vaxene.“

Vaxen mě obejme ještě pevněji a zašeptá: „To je v pořádku. My mužské omegy musíme držet při sobě.“

No, v tom má pravdu. Já však chci hrát na jistotu a nedělat vlny. Pokud pomůže, že je alfa ochoten mě chránit, nebudu se hádat ani nesouhlasit. Navíc to nedokážu vysvětlit, ale už teď se cítím jako součást rodiny. Nevím jak, ale cítím to.

Vaxen mě pustí a udělá krok zpět, jak zahlaholí: „Shane, budeš sedět se mnou u hlavního stolu. Máš hlad?“

Než stačím odpovědět, můj žaludek odpoví za mě hlasitým zakručením, což Vaxena i Silase okamžitě rozesměje. Rychle si položím ruku na břicho a skloním hlavu, jak zamumlám: „Promiňte.“

Vaxen zavrtí hlavou a zahlaholí: „Nebuď. Teď tě jdeme nakrmit, než tvůj žaludek začne mluvit ještě hlasitěji.“

Jen přikývnu a následuji Vaxena, který se otočí a zamíří ke svému stolu na konci místnosti. Ó, nemůžu uvěřit, že mi v břiše takhle zakručelo. To je tak trapné.