Kde je Kaelen? Opakovaně jsem se snažil někoho přimět, aby se pokusil mého nejlepšího kamaráda hledat, ale zdá se, že mě všichni prostě ignorují. No, ne úplně všichni. Kaelenův otec, beta Alistair, vyslal pátrací skupiny, ale ty se neustále vracejí s prázdnou.

Jak mohl Kaelen jen tak zmizet? Vím, že mu teď musí být hrozně a musí trpět. Viděl jsem mu to na tváři, když alfa Mordecai oznámil, že jeho syn Vance konečně našel svou družku.

Chtěl jsem vstát a křičet, že ta holka není Vanceova družka, ale nemohl jsem. Není přípustné, aby se někdo jako já postavil alfovi Mordecaiovi. Kaelen by to sice udělat mohl, ale vím, že to neudělá. Poslední dva roky tajil totožnost svého druha před všemi kromě mě. Chybělo mu už jen pár měsíců, než Vanceovi bude osmnáct a Vance by pak mohl najít svého druha sám. To všechno se ale v okamžiku zhroutilo.

Kdyby to Kaelen jen řekl svému tátovi, beta Alistair by byl schopen něco říct a pravděpodobně by dokázal celý tenhle zmatek zastavit. Nejenže byl Kaelen zbaven svého pravého druha, ale i pravý druh té dívky, ať je to kdokoli, je o něj také připraven.

Tolik životů bylo změněno, a pro co? Kvůli alianci? No, doufám, že měsíční bohyně dá těm idiotům lekci.

Mou jedinou jiskřičkou naděje je, že Kaelena stále cítím přes mentální spojení. Zablokoval smečce možnost se s ním spojit, ale stále žije. Vím, že beta Alistair i jeho žena to cítí také, ale v hledání jeho polohy nám to nepomáhá. Nevím, co budu dělat, pokud to spojení s Kaelenem skončí. Ne. Nebudu na to myslet. To se nestane.

Už jsou to týdny, co Kaelen odešel. Ještě jsem nemohl smečku opustit a vrátit se na univerzitu. Stejně by to k ničemu nebylo. Nemůžu se soustředit na nic jiného než na nalezení Kaelena.

Uf. Myslíte, že když poprosím betu Alistaira, aby mě nechal jít Kaelena hledat, dovolí mi to?

Rozhlédnu se po obývacím pokoji smečkového domu. Zajímalo by mě, jestli by šel někdo se mnou, kdybych šel.

V krvi mi však okamžitě začne vřít, když můj zrak spočine na Vanceovi a té děvce. Oh, pardon. Jmenuje se Lylah. I její jméno zní, jako by se příliš snažila působit vznešeně.

Nemůžu se na ně dívat moc dlouho, protože Lylah má ruku přehozenou přes Vanceovo rameno, jak sedí na opěradle pohovky, zatímco Vance sedí na pohovce s herním ovladačem v ruce. Nemůžu si pomoct a v duchu se směju tomu, jak se ta coura snaží třít bokem o Vanceovu ruku, zatímco on ji naprosto ignoruje a soustředí se na hru.

I když mi to přijde k popukání, musím bojovat s nutkáním zvracet, protože Lylah má vlasy stažené dozadu, aby hrdě vystavovala své znamení. To znamení by mělo být na Kaelenově krku, ne na jejím. Kaelen chce být se svým druhem šťastný, ale není mu to dovoleno.

Doufám, že až najdu svého druha, nebudu muset řešit stejnou situaci jako Kaelen. No, jednu věc vím jistě. Utrhnu svému druhovi koule a nacpu mu je do krku, pokud udělá něco jako Vance.

No, teď na to nemysleme. Nejdřív musíme najít Kaelena a pak se budu starat o svého druha.

Uf. Co mám dělat?

Obrátím pozornost od Vance a Lylah a přemýšlím o svých možnostech. Ať o tom ale přemýšlím sebevíc, je tu jen jedna možnost. Musím ho jít hledat.

Nikdy jsem to nikomu neřekl, ale mám schopnost vycítit, kde někteří lidé jsou. Už v mladém věku jsem vždycky poznal, kde Kaelen je, dávno předtím, než jsem ho skutečně našel. Nevím, jak to vysvětlit, ale zdá se, že je tam nějaké pouto. Stejné spojení mám se svou rodinou a několika dalšími lidmi.

Proto vím, že Kaelen stále žije. Cítím ho a vím, že je někde severovýchodně od naší smečky.

Povzdechnu si, jakmile se rozhodnu. Opravdu mám jen jednu možnost. Musím požádat betu Alistaira o svolení jít se pokusit najít Kaelena sám.

Otočím se k chodbě a vyjdu z místnosti, přičemž se ze všech sil snažím ignorovat Vance a tu fúrii.

***

Beta Alistair zastaví auto u místního autobusového nádraží, a když vypne motor, řekne: „Tak, chci, ses mi ozýval každý den, bez ohledu na cokoli. Nechci mít z naší smečky dvě pohřešované omegy. Kéž bys souhlasil s tím, aby šel někdo s tebou. Nemáš tušení, jak nebezpečné to venku je, zvlášť pro omegu.“

Pořád nemůžu uvěřit, že mě beta Alistair nechal tohle udělat. Mám ale pocit, že se na to alfy Mordecaie neptal. No, zdá se, že alfu nějaká malá stará omega moc nezajímá, i když je to syn jeho bety.

Hádám, že Vance nepadl daleko od stromu. Pořád by mě nemělo překvapovat, že alfa Mordecai je ten, kdo přišel s tím hloupým plánem nechat Vance spářit s někým jiným než s jeho pravým druhem. Vím, že jeho vlk to pozná. Jen nechápu, proč to nedochází Vanceovi. Navíc, copak alfa Mordecai zapomněl, že pro Lylah bude těžké zplodit dědice, protože Vance není její pravý druh? Je dané, že Vance v určitém okamžiku bude muset mít dědice, aby pokračoval v linii a vedl smečku v budoucích letech. Jak to chce udělat, aniž by Lylah otěhotněla?

Sakra. Proč se vůbec starám o něco takového? Musím se soustředit na Kaelena.

Podívám se na betu Alistaira a přikývnu. „Já vím. Budu volat každý večer a dám vám vědět, co jsem ten den zjistil. Nezapomenu. Slibuju.“

Beta Alistair se v sedadle otočí ke mně. „A nezapomeň zavolat i svým rodičům.“

Na tváři mi pohrává úsměv a přikývnu. „Nezapomenu. Nebojte se.“

Opře se zpět do sedadla řidiče a sáhne si do saka. Vytáhne svazek bankovek a podá mi ho. „Tady jsou nějaké peníze. Neztrať je. Nebudu ti moci poslat žádné další peníze, aniž by se o tom lidé dozvěděli.“

Podívám se na ten svazek peněz. Nemusím se ptát, o čem mluví. Ani to nepřiznal, ale právě mi potvrdil mé domněnky. Nikdy nepožádal alfu Mordecaie, aby mě nechal jít Kaelena hledat. Takže nesmí dopustit, aby se někdo dozvěděl, že Kaelena hledám.

Přikývnu a zamumlám: „Díky. Budu opatrný.“

vezmu si peníze, odpočítám dost bankovek na jízdenku na autobus a zbytek si strčím do kapsy. Musím s tím vyjít, ale stále doufám, že Kaelena najdu docela rychle.

Znovu se podívám na betu Alistaira. Nevím, jestli je to ranním sluncem, nebo ztrácí schopnost skrývat emoce, protože z jeho mračení a vrásek na čele jasně poznám, že má strach. Nebudu lhát. Já mám taky velký strach. Je to už měsíc, co Kaelen zmizel.

Jediný důvod, proč beta Alistair nakonec souhlasil, že mě nechá jít hledat, je ten, že jsem mu nedal pokoj. Navíc, když poslední pátrání dopadlo bezvýsledně, alfa Mordecai odmítl vyslat kohokoli dalšího, aby Kaelena hledal. Beta Alistair to neunesl. Chce najít svého syna.

Natáhnu ruku a jemně poplácám betu Alistaira po rameni, jak tiše zahlaholím: „Najdu ho. Slibuju.“

Beta Alistair se na mě podívá a několik okamžiků na sebe jen zíráme. Nemusíme nic říkat. Oba víme, že tohle je naše poslední a jediná zbývající možnost. Tentokrát to musí vyjít.

Po několika minutách se beta Alistair zhluboka nadechne a pomalu přikývne.

Tiše zamumlám: „Díky.“ Nečekám na odpověď, otevřu dveře auta a vystoupím. Rychle popadnu svou velkou tašku ze zadního sedadla a jdu pryč od auta směrem k autobusovému nádraží.

Doufám, že to vyjde. Jediné, co vím jistě, je, že musím vyrazit na severovýchod. Možná, jak se budu ke Kaelenovi přibližovat, budu schopen jeho přítomnost cítit víc a pak budu vědět s jistotou, kam jdu.

Beta Alistair sleduje Ellisova záda, jak Ellis mizí v autobusovém nádraží. Ellis je jeho poslední naděje. Pokud Ellis Kaelena nenajde, neví, co bude dělat. Nechce se vzdát, ale co mu zbývá?

Kdyby beta Alistair jen věděl dřív, že Kaelen je Vanceův pravý druh, mohl zabránit tomu, aby se tahle celá noční můra vůbec stala. Beta Alistair však ani neprotestoval, když alfa Mordecai řekl, že Lylah je Vanceova družka.

Beta Alistair měl vědět, že alfa to nepozná, ale beta Alistair věřil alfovi, když řekl, že Lylah byla ta, která řekla, že Vance je její druh. Ano, Lylah je starší a to samo o sobě nespustilo žádné varovné signály. Beta Alistair si však měl uvědomit, že něco není v pořádku, když Lylah poprvé viděl vcházet do smečkového domu. Byla příliš klidná.

Kdyby byla skutečně Vanceovou družkou a vzhledem k tomu, že jí je 19, měla by v blízkosti svého druha trochu šílet. Zdálo se však, že ji to k Vanceovi vůbec netáhne.

Teď beta Alistair ví, že to všechno byla jen zvrácená hra.

Je si také jistý, že za touhle fraškou stojí alfa Mordecai. No, je si jistý, že sousední smečka je z nové aliance docela nadšená, ale k Vanceovi by se nedostali, nebýt pomoci jeho vlastního otce. Beta Alistair se však stále snaží pochopit, proč by alfa udělal něco takového vlastnímu synovi.

Zapomněl snad alfa, že se Vance bude stále cítit trochu ztracený? Ano, pouto s Lylah tam bude, ale nebude to takové, jako by to bylo, kdyby byl Vance spářen se svým pravým druhem.

Beta Alistair si povzdechne a projede si rukou vlasy. Jak má tenhle zmatek napravit? A dá se to vůbec napravit?