„To Rossiovi vážně udělali?“ Julian svraštil obočí, protože nemohl uvěřit, že by Sasha byla něčeho takového schopná.

Když ho tehdy zatýkali, v slzách dokonce křičela, že na něj počká a po jeho propuštění z vězení se za něj provdá.

Proč to takhle dopadlo? Julian se proto rozhodl, že za Sashou zajde a zeptá se jí na to.

Náhle někdo silně zabouchal na dveře. Rána to byla tak prudká, že se dveře pod jejím nárazem málem zbortily.

Jakmile Anna uslyšela to bušení, tvář jí hrůzou zbledla.

„Mami, kdo je to?“ zeptal se Julian zvědavě, když si všiml matčiny reakce.

„Nepleť se do toho. Rychle jdi do svého pokoje a za žádnou cenu nevycházej ven!“

Poté, co ho postrčila do pokoje, šla Anna úzkostlivě otevřít dveře.

Právě když tak učinila, vešel dovnitř Salvatore s doprovodem hrozivě vyhlížejících mužů, jejichž těla byla pokrytá tetováním.

„Máš ty peníze připravené?“ zeptal se Salvatore a pohlédl na Annu.

„Salvatore, mám. Jsou tady.“

Anna opakovaně přikyvovala a tápavě hledala v koutě měšec.

V tu chvíli se kolem shluklo mnoho sousedů. Jakmile však spatřili Salvatora, drželi si odstup.

„Tihle chlapi si chodí pro peníze každý měsíc. Je to ale bezcitná banda!“

„Přesně tak. Kde je právo a pořádek?“

„Pst, ne tak nahlas. Poslala je rodina Morelloových, aby vybrali peníze podle plánu.“

Sousedé se krčili stranou a kritizovali počínání těch mužů. Naneštěstí se však nikdo neodvážil zasáhnout.

Salvatore mezitím vytrhl Anně měšec z rukou a otevřel ho, aby ho zkontroloval.

„Co je to sakra za sračky?“ Salvatore svraštil obočí a obrátil měšec naruby, až z něj vypadlo několik roztrhaných bankovek a drobné. Byla tam jedna stokoruna, padesátikoruna a pár jednokorun. Vlastně tam byla hromada mincí.

„Dá to vůbec dohromady deset tisíc?“ zařval Salvatore na Annu.

„Salvatore, je tam všechno, přepočítali jsme to. Jestli mi nevěříš, můžeš si to přepočítat sám.“

Anna s úlisným úsměvem přikývla.

„Hovadina!“ Salvatore kopl Annu do břicha, až se skácela k zemi. „Jak se opovažuješ mě žádat, abych to počítal? Na tohle nemám čas. Rozměň to všechno na stovky!“

„Mami!“ Julian vyrazil z pokoje a rychle pomohl Anně vstát.

Poté přejel ledovým pohledem Salvatora a jeho muže, až jim po zádech přeběhl mráz.

„Juliane, neměl bys tu být. Vrať se do pokoje a nepleť se do toho!“

Anna se ho zoufale snažila zatlačit zpět.

„Mami, když už jsem doma, nech mě, abych to vyřídil. Ty jen v klidu seď.“

Poté, co Annu usadil na židli, se Julian otočil a zabodl pohled do Salvatora.

Salvatore si Juliana prohlédl a ušklíbl se: „Nejsi ty ten chlap, co praštil pana Morella cihlou a vyfasoval za to tři roky? Divím se, že jsi venku! Tvé načasování je dokonalé. Dnes je den, kdy se tvá přítelkyně a pan Morello berou. Copak ty, jako její bývalý, nepůjdeš na svatbu?“

„Ubožáku!“

Salvatore a jeho muži propukli v smích.

„Co jsi to řekl?“

Julian svraštil obočí, neschopen tomu uvěřit.

„Říkám, že ta holka, kvůli které jsi šel do kriminálu, se dnes vdává za pana Morella. Svatba se koná v hotelu Grand Sterling a je to rozhodně luxusní záležitost. Nepůjdeš se na to podívat?“

Salvatore se na Juliana poškleboval.

Julianovo čelo se svraštilo ještě víc a ruce sevřel v pěsti.

Anna se za ním celá třásla a výraz v její tváři se prudce změnil.

Nemohla uvěřit, že se Sasha provdala za nepřítele poté, co šel Julian kvůli ní do vězení.

„Klekni si a omluv se mé matce. Udělej to a ušetřím vás.“

Julianův pohled zledověl a z jeho těla vyzařovala vražedná aura.

Salvatore a jeho muži ucítili napětí ve vzduchu a přestali se smát.

Po chvíli mu to došlo a Salvatore vybuchl: „Cože jsi to řekl? Ty chceš, abych si klekl a omluvil se?“

Jen co to dořekl, vyslal Salvatore směrem k Julianovi ránu pěstí.

Vzhledem k tomu, jak vyzáble Julian vypadal, si myslel, že ho jedna rána vyřídí.

K překvapení všech Julian odpověděl na Salvatorův útok kopem.

Salvatore se chytil za rozkrok a svalil se na zem. Byl zlitý potem a křičel mučivou bolestí.

„Juliane, nemůžeš si dovolit se zase prát!“ vykřikla Anna, když slyšela Salvatorovo neustálé sténání.

Julian byl uvězněn za napadení. Co když ho za rvačku zase zatknou?

„Vy všichni, ubijte ho k smrti!“ zařval Salvatore se zlověstným pohledem.

Salvatorovi muži se v tu ránu vrhli na Juliana.

Julian se podíval na matku a pak náhle švihl oběma rukama, přičemž vyšlehlo několik záblesků světla. V příštím okamžiku útočníci pocítili, jak jim slábnou nohy, a padli na kolena.

Salvatore, šokovaný tímto zvratem, nevěřícně zíral na Juliana a začal ho pohlcovat strach.

I sousedé, kteří to sledovali, v úžasu vyvalili oči.

„Omluv se mé matce!“ zopakoval Julian ledovým tónem.

Po krátkém zaváhání neměl Salvatore jinou možnost než pokleknout, když se střetl s Julianovým pronikavým pohledem.

„Omlouváme se,“ vyjádřili Salvatore a jeho muži svou lítost.

„Zmizte!“ vyštěkl Julian a mávl rukou.

Přestože mohl ty hrdlořezy zabít pouhým lusknutím prstu, nechtěl nikoho zavraždit před svou matkou a sousedy.

Zatímco Salvatorovi jeho muži pomáhali z domu, vyslal k Julianovi záludný pohled, než odkulhal pryč. Bylo zřejmé, že cítí křivdu za to, co se stalo. Julian se však Salvatorovy pomsty vůbec nebál.