„Zmlaťte ho! Zabijte ho!“ zařval Warren s nesmírnou nenávistí. Namáhavě se zvedal na nohy a držel si tvář poté, co ho Julianova facka odmrštila stranou.

Na pódiu se koutky Luccových úst zvlnily v sadistickém úsměvu.

Všichni se jen dívali, jak se Julian zesměšňuje! Nikdo s ním nesoucítil, takže ho rozhodně nikdo nezachrání!

Tváří v tvář útoku tuctu mužů se Julian ušklíbl a vykročil vpřed.

Bum!

Tím jediným krokem se celá hodovní síň otřásla, jako by nastalo zemětřesení.

V mžiku se ozvalo bolestné vytí rváčů, načež všichni odletěli dozadu a roztříštili okolní stoly a židle. Celé místo se proměnilo v naprostou spoušť.

Hosté rázem oněměli úžasem.

Když Salvatore Greco zíral na své poskoky na zemi, přeběhl mu po zádech mráz.

V tu chvíli se v zákulisí pódia hluboce zamračil elegantně oblečený muž středního věku.

Nebyl to nikdo jiný než patriarcha rodiny Morello, Vito Morello, který byl zároveň Luccovým otcem. Přirozeně tam nesměl chybět, když se jeho syn ženil.

Viděl tedy, jak Julian odhodil onen tucet rváčů.

Sám byl mistrem bojových umění, a tak poznal, že schopnosti toho muže nelze podceňovat.

Lucca na pódiu svraštil obočí, když viděl ten obrat událostí. „Sakra! Banda k ničemu!“ zařval a vyrazil z pódia dolů.

„Miláčku...“ Sasha se rozběhla za ním.

„Nedělej nic unáhleného, Lucco!“

Vito, který dosud nehybně seděl na kraji pódia, se rovněž vydal k nim ze strachu, že syn nebude pro Juliana rovnocenným soupeřem.

„Co se to děje? Co se to tu vlastně stalo?“

Dovnitř vtrhl tucet hotelových hlídačů s gumovými obušky.

Za pět nebo šest let provozu hotelu Grand Sterling si tam nikdo nedovolil dělat potíže. Koneckonců to byl majetek nejbohatší rodiny v Harringtonu, rodiny Sterlingových.

Navíc to byla svatba dědice rodiny Morello. Vliv rodiny Morello byl jen o vlásek menší než vliv Sterlingových, takže kdokoli, kdo se odvážil vyvolat rozruch, si v podstatě říkal o smrt.

In the private room on the third floor, William frowned when he heard crashing sounds from downstairs.

V soukromém salonku ve třetím patře se William zamračil, když zdola uslyšel zvuky tříštění.

Manažer hotelu přispěchal k němu, na čele mu vyvstaly krůpěje studeného potu.

„Co se děje dole?“ zeptal se William rozmrzele.

„Někdo dělá potíže na svatební hostině rodiny Morello. Zbil několik lidí a dokonce tam ničí věci,“ vysvětloval manažer spěšně.

Jakmile to William uslyšel, obličej mu zrudl vzteky. „Někdo se tu opovažuje dělat potíže? Co tam vy všichni děláte? Jste k ničemu! Okamžitě tam pošlete ochranku, než utrpí pověst hotelu!“

„Už jsem to udělal,“ odpověděl manažer.

„Tak proč tam nejsi a neřešíš to? Čekáš, až se do sebe pustí?“ vyštěkl William a druhého muže tak vylekal, že vzal nohy na ramena.

„Tati, není ti úplně dobře, tak se prosím nerozčiluj. Půjdu dolů a podívám se na to.“

Poté, co ho Jolene uklidnila, opustila soukromý salonek i ona.

V současné době vyřizovala mnoho záležitostí rodiny Sterlingových. Koneckonců byla Williamovou jedinou dcerou, a protože muž na tom nebyl zdravotně nejlépe, veškeré břemeno padlo na její bedra.

Mezitím v hodovní síni ve druhém patře obklíčilo Juliana více než tucet hlídačů.

Manažer přiklusal a uctivě se klaněl před Vitem. „Velice se omlouvám, pane Morello. Nečekal jsem, že by se někdo odvážil takové nestoudnosti a dělal potíže na svatbě vašeho syna. Okamžitě ho vyhodím!“

Poté se obrátil k tuctu hlídačů: „Na co tam pořád čekáte? Vytáhněte toho výtržníka ven!“

„Počkat!“ vyhrkl Vito, když se hlídači chystali k akci. „Jak byste ho mohli jen tak nechat jít, když zpustošil svatbu mého syna a vyplašil mé hosty? Jak by se rodina Morello mohla ukázat na veřejnosti? I kdyby dnes nezaplatil životem, musí tu nechat ruce a nohy!“

„Ehm...“

Tento požadavek postavil manažera hotelu do nepříjemné situace. Co když na hotel zanevře a v budoucnu se sem vrátí dělat potíže?

Vito prohlédl jeho myšlenky a opovržlivě se ušklíbl: „Rodina Morello tuto záležitost vyřeší osobně. Vy všichni teď vypadněte!“

„Jistě, jistě! Okamžitě odcházíme!“

Manažer horlivě přikyvoval, jakmile slyšel, že nemusí nic dělat.

„Nechci jeho končetiny, tati! Chci jeho život! Chci, aby zemřel, když se opovážil narušit mou svatbu!“

Když Lucca domluvil, probodl Juliana nenávistným pohledem. „Dnes tě zabiju, Juliane! Chci, abys poznal následky toho, když mě rozzuříš!“

„Jak jsem řekl dříve, svatba nebude, pokud se jí zúčastním, ale ty jsi mi prostě nevěřil. Už mi věříš?“ protáhl Julian s uchetnutím, pohled upřený na muže. Nebyla v něm ani stopa strachu.

„Ani za milion let!“

Lucca se na Juliana bezlítostně rozpřáhl pěstí.

Tupá rána!

Křup!

Vzduchem se rozlehlo jasné praskání lámaných kostí. Hned nato se Luccova paže ohnula v podivném úhlu, což jasně svědčilo o tom, že je zlomená.

„Ááá!“

Nesnesitelná bolest ho donutila řvát z plných plic.

Všichni přítomní byli ohromeni. Panebože, on se skutečně odvážil zaútočit na Luccu? Ten člověk musí být unavený životem!