„Přenes se přes to.“

Můj hlas sotva projde přes mé rty, chraplavý a zahořklý. Zní to slabě, i mně samotné.

Přejedu si rukou po tváři, kůže mě pálí od toho, jak si otírám slzy, které odmítám uznat. V krku mám knedlík, žaludek stažený do tak pevného uzlu, že mám pocit, že budu zvracet.

Nenávidím tohle.

Nenávidím to, že ho pořád cítím – jeho doteky, které mi na kůži přetrvávají jako zkurvený cejch. N