Tělo Briar leží bezvládně zkroucené pod schody. Její končetiny jsou až příliš nehybné. Jako loutka s přestřiženými provázky.

Až do chvíle, kdy mě začnou pálit plíce, si ani neuvědomím, že nedýchám. Zamrkám. Jednou. Dvakrát. Můj mozek je pořád tam nahoře – ruce sevřené do vlasů té druhé, její nehty škrábající mou kůži jako divoká kočka, ten hnusný zvuk, když její noha uklouzla – a pak to křupnutí n