Sluneční paprsky se plížily z balkonu na druhé straně místnosti a dopadaly na přikrývku obalenou kolem dívčina štíhlého těla.

Všechno, co se včera v noci stalo, jí připadalo jako sen, nebo možná noční můra – aspoň dokud její ruce nesklouzly po hedvábném povlečení.

Nebyl to sen, ale její krutá realita.

Jakmile otevřela oči, otočila se k nočnímu stolku, jen aby zjistila, že postel vedle ní je prázdná.

Julian se včera v noci nevrátil.

Ačkoliv se jí v srdci ulevilo, jeho nepřítomnost v ní vyvolávala neklid. Připadalo jí to jako nůž visící nad hlavou, který nechce zmizet.

Část jí chtěla věci vyřešit, ale jiná část chtěla nechat vše tak, jak je. Navíc sice mohla cítit soucit se znetvořeným mužem, ale na vztah nebyla připravená.

Kromě toho ten muž byl původně snoubencem její sestry. Nevěděla, jestli jí kvůli tomu nebude dělat potíže.

…

Dole v hale k ní přistoupil bodyguard a odvedl ji do jídelny.

Nebylo tajemstvím, že Sterlingovi jsou bohatí. Třpytivé lustry visící v každém rohu a starožitné vázy lesknoucí se podél chodby by komukoliv vyrazily dech. Celia nebyla typem, který by se nechal snadno ohromit materiálními věcmi, ale tohle bylo až příliš.

Jídelna byla blízko kuchyně. Jakmile vstoupila, uviděla vysokou, vzpřímenou postavu, která vycházela z kuchyně se snídaní.

Když vyšel ven, všimla si, že ten muž není nikdo jiný než onen Nolan, který se ji včera v noci pokusil políbit!

Okamžitě se otočila a chtěla odejít. S tímhle mužem nechtěla mít nic společného. On jí však její přání nesplnil a nahlas zavolal: „Celie, dobré ráno.“

Jeho hlas byl magnetický a příjemný, ale s lehkým nádechem, ze kterého jí bylo nepříjemno. Ustoupila o krok a dívala se na jeho prosvětlenou postavu. Nevěděla, jestli to bylo tím denním světlem, že vypadal ještě zářivěji.

Co se to sakra děje? Proč tu u všech všudy je?

Bodyguard stojící stranou zakroutil hlavou. Proč se pan Sterling chová takhle? Hraje s paní Sterlingovou nějakou hru?

Nechtěl se vyptávat, a tak prostě dál pokračoval ve své práci.

Celii se z něj dělalo zle. Copak nemá vlastní domov? Opravdu nechápala, co dělá každý den v domě svého bratrance.

„Dobré ráno.“ Upravila si brýle a otočila se k bodyguardovi za sebou. „Váš pan Sterling tu není?“

Bodyguard opatrně koutkem oka pohlédl na Juliana, který se tvářil naprosto bezvýrazně.

Nezbývalo mu než v té frašce pokračovat: „Panu Sterlingovi bylo v poslední době špatně a je stále v nemocnici.“

Celia sice vypadala jako prostá dívka, ale obelhat ji bylo téměř nemožné.

Už od dětství ji Helena potlačovala, vždy trvala na tom, aby zůstávala ve stínu a zajistila, že nikdy nezastíní své sourozence. Proto se chovala tak, jak se chovala. Musela skrývat svou skutečnou sílu z pudu sebezáchovy.

To však neznamenalo, že by byla hloupá.

Neohrabané lži bodyguarda ji nemohly oklamat.

Celia ho však dál nevyslýchala. Místo toho jen přikývla: „Aha, můžu ho tam jet navštívit?“

„Teď se to nehodí,“ procedil bodyguard mezi zuby, očividně neříkal pravdu.

No, zdálo se, že ji Julian moc v lásce nemá a nechce ji ani vidět.

Fajn. Aspoň jí to ušetří starosti.

Julian položil snídani na stůl a klidně pobídl: „Pojď se nasnídat.“

Když sem Celia včera přišla, nezaznamenala ve vile žádného kuchaře. Zamrkala a pohlédla na talíř před sebou. To tu snídani připravil sám?

Ačkoliv vypadala lahodně, nemohla si pomoct a byla opatrná. Toho muže přece vůbec neznala.

„Proč? Bojíš se, že tě otrávím?“ Julian se k ní naklonil blíž, v očích měl nekonečné šero, ze kterého ji až mrazilo.

Celia bezděky ucouvla: „Děkuji za snídani, ale nemám hlad.“

Nechtěla říkat víc, otočila se a odešla. Poslední, co potřebovala, bylo znovu jednat s tímhle psychopatem!

V hale narazila na bodyguarda, který ji včera vyzvedával ze sídla Ashfordových.

„Poslyšte, mohl byste pro mě něco udělat?“ usmála se váhavě. „Potřebuji se vrátit k Ashfordovým pro nějaké věci. Můžete mě tam prosím odvézt?“

Včera, když sem přijela, si nic nevzala. Zaprvé to bylo všechno tak nečekané, že ji to zaskočilo. Zadruhé byla v tu chvíli příliš rozzlobená, než aby na něco myslela.

Proto se musela vrátit pro oblečení a další osobní věci.

Cestou sem si všimla, že vila stojí na úbočí hory. Byla ochotná jít pěšky, ale to by trvalo příliš dlouho.

Bodyguard se chystal odpovědět, když za ní uviděl stínovou postavu. Okamžitě zavřel pusu.

Když se otočila, uviděla, že „Nolan“ vyšel z pokoje také.

Dal si ruce do kapes u kalhot a bez spěchu vykročil vpřed. „Takže manželka mého bratrance se chce vrátit domů pro věci? Nedávalo by smysl úkolovat někoho jiného, když jsem tu já, abych ti pomohl, víš.“

S těmi slovy jí položil ruku kolem ramen.

Celia mu ruku znechuceně setřásla. „Ne, děkuji.“

Nechápala to. Včera řekl, že je hrozně ošklivá, tak proč ji dneska pořád otravuje?

Má snad nějaký problém s mozkem?

„Paní Sterlingová, proč nenecháte našeho pana Sterlinga, aby vás odvezl domů?“ vložil se do toho pohotově bodyguard. „Mám jinou práci, takže vás nejspíš nebudu moct hodit.“

Jakmile to dořekl, bodyguard z místa zmizel.

„Dobře,“ povzdychla si Celia. Zdálo se, že nemá jinou možnost.

„Vidíš? Bylo to tak těžké?“ Julian, spokojený s výsledkem, se k ní naklonil a s úsměvem promluvil.

Chladně se na něj podívala a bez ohlédnutí zamířila k parkovišti.

Během jízdy se k ní muž náhle naklonil a zašeptal jí do ucha: „Tvé tělo je na dotek tak příjemné.“

Jeho hlas byl hluboký a magnetický, pro většinu žen by byl svůdný. Pro Celii však byl znamením nebezpečí.

Bála se, že udělá něco ještě děsivějšího, a tak jí nezbylo než sedět v autě bez hnutí.

V tichu vozu si Celia pevně přitáhla bezpečnostní pás a bez mrknutí hleděla před sebe. Na „Nolana“ se ani nepodívala, nechtěla mu dopřát to potěšení, aby ji viděl podrážděnou.

Koneckonců, nebyla vdaná za jeho bratrance? Nebylo to nevhodné?

Copak nezná základy slušného chování?

Když ji Julian takhle viděl, najednou ho tato žena začala zajímat ještě víc.

I když byla jeho nová manželka ošklivá, musela být alespoň relativně slušným člověkem.

Původně ji chtěl jen tímto žertem poškádlit. Její reakce však o ní mnohé prozrazovala, a tak se rozhodl v té lsti pokračovat, aby se o ní dozvěděl co nejvíce.

‚Hra začíná,‘ pomyslel si s úšklebkem.