Když se Cillian chystal opustit sídlo, vyhlédl z okna auta. Skrze déšť uviděl Elaru, jak se krčí u kamenné zdi poblíž brány.

Šaty měla úplně promáčené, lepil se jí na tělo a obepínaly její křivky. Dlouhé vlasy jí v mokrých pramenech visely kolem obličeje, takže vypadala křehce a opuštěně.

Cillianovi bylo okamžitě jasné, co se stalo. Dobře znal povahy Victorie a Chloe. Nikdy by nebyly natolik laskavé, aby zajistily odvoz pro snachu, kterou vždycky nesnášely.

Obrátil se ke svému asistentovi Simonovi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Vystup a podrž jí deštník.“

Simon okamžitě popadl černý deštník z podlahy a vystoupil do deště. Rychle kráčel k Elaře, zatímco Cillian stáhl okénko.

„Nastup si,“ řekl Cillian Elaře. Jeho hlas byl charakteristicky chladný a panovačný. „Odvezu tě domů.“

Elara vzhlédla, překvapená, že vidí Cilliana. Instinktivně udělala krok zpět a zavrtěla hlavou. „Cilliane, to je v pořádku. Déšť brzy přestane. Můžu počkat.“

VZpomněla si na Julianovo varování, jak nebezpečný může Cillian být. Julian jí výslovně řekl, aby si od jeho strýce udržovala odstup. Nechtěla si způsobit další problémy, zvláště ne dnes večer.

Cillianovo obočí se svraštilo, když viděl, že se mu Elara zjevně snaží vyhnout. Jeho tón zhlubohl a stal se ještě autoritativnějším. „Nastup do auta. Nenuť mě, abych se opakoval.“

Jeho přirozená dominance byla zdrcující. Způsob, jakým mluvil, znemožňoval odmítnutí. Elara cítila, jak její odhodlání pod jeho intenzivním pohledem slábne.

Než stihla znovu odmítnout, objevil se vedle ní Simon s deštníkem. Jemně jí vzal z třesoucích se rukou vlhké psaníčko.

„Paní Hollowayová, prosím, nastupte do auta,“ řekl Simon vlídně. „Tento déšť bude trvat ještě nejméně hodinu. Je tu velký vítr a nejste dostatečně teple oblečená. Dostanete zápal plic.“

Simonův tón byl jemný a ustaraný. Elara pohlédla vzhůru k temným bouřkovým mrakům a pak dolů na své úplně promáčené šaty. Z vlasů jí stále kapala voda. Začínala se nekontrolovaně třást.

Nakonec se kousla do rtu, otevřela dveře auta a vklouzla dovnitř.

Interiér Rolls-Royce byl teplý a luxusní. Prostor vyplňovala měkká kožená sedadla a slabá vůně drahé kolínské. Elara okamžitě pocítila ten rozdíl v teplotě.

Cillian pohlédl na její mokré šaty, které se teď k jejímu tělu lepily ještě těsněji. Látka se stala téměř průhlednou. Viděl obrysy jejího spodního prádla. Mimovolně se mu sevřelo hrdlo.

Beze slova si svlékl své tmavě šedé sako a hodil jí ho.

„Děkuji,“ zamumlala Elara a rychle si přehodila sako přes ramena. Bylo ještě teplé od jeho těla a vonělo jeho kolínskou. Ta vůně byla překvapivě uklidňující. „Nechám ho vyčistit a vrátím vám ho.“

„Prostě ho vyhoď,“ odpověděl Cillian chladně. V jeho hlase byla ležérní arogance, jako by pro něj to drahé sako nic neznamenalo.

Auto se rozjelo od sídla a plynule projíždělo deštivou nocí. Mezi nimi se rozhostilo ticho. Elara se choulila v rohu zadního sedadla a neodvažovala se podívat na mocného muže vedle sebe. Cítila z něj sálat tísnivou auru. Podvědomě ji to znervózňovalo.

Ukradomky se podívala na jeho profil. Jeho čelist byla ostrá a dokonale tvarovaná. Tmavé vlasy měl navzdory dešti dokonale upravené. Všechno na něm křičelo bohatstvím a mocí. Nebyl vůbec jako Julian, který byl jemný a přístupný. Cillian působil nebezpečně.

O dvacet minut později auto zastavilo před Elařiným domem. Rychle se vzpamatovala a sáhla po klice.

„Moc děkuji za odvoz,“ řekla spěšně a nechala jeho sako na sedadle. „Opravdu si toho vážím.“

Cillian sledoval, jak mizí v domě. V autě, kde seděla, stále zůstávala slabá vůně jasmínového parfému.

Přistihl se, jak se zhluboka nadechl. Jeho tělo na její blízkost reagovalo mimovolně.

Zavřel oči a zhluboka vydechl. „Je to manželka tvého synovce,“ varoval se v duchu. „Ovládej se.“

Jakmile Elara vstoupila do domu, pocítila nával závratě. Její tělo začalo navzdory mokrému oblečení hořet. Hlava jí připadala těžká a zmatená.

Než se stihla převléknout z promáčených šatů, všechno zčernalo. Zhroutila se v obývacím pokoji.

Když se Elara probudila, zjistila, že leží v nemocniční posteli. Místnost silně páchla dezinfekcí, ale noční stolek byl plný známých dobrot.

Jahodový dortík, barevné makronky, ručně vyráběné čokolády a velká kytice růžových růží.

„Paní, konečně jste vzhůru!“ U její postele se objevila sestra a vypadala, že se jí ulevilo. „Měla jste přes čtyřiadvacet hodin vysokou horečku. Pan Sterling měl velký strach. Celou dobu seděl u vašeho lůžka. Odešel teprve před hodinou kvůli naléhavému hovoru.“

Sestra změřila Elaře teplotu digitálním teploměrem. „Chcete, abych mu zavolala? Bude mít velkou radost, že jste při vědomí.“

Při pohledu na známé dárky Elara cítila, jak její srdce navzdory všemu měkne. Vždycky byla náchylná k nemocem a měla hrozný strach z injekcí a léků.

Kdykoli byla nemocná, Julian udělal přesně tohle. Koupil všechny její oblíbené dobroty a květiny v naději, že ji rozveselí a urychlí její zotavení. Stala se z toho za ty roky jejich tradice.

Z těch sladkých vzpomínek ji rozbolelo srdce zmatkem. Jak mohl být muž, který ji podvedl, stejnou osobou, která strávila noc plnou obav u jejího nemocničního lůžka?

„Kde je teď?“ zeptala se Elara a posadila se na posteli. „Chci ho najít sama.“

Sestra se usmála. „Je někde v nemocnici a vyřizuje pracovní záležitosti.“

Elara opustila pokoj a procházela sterilní nemocniční chodbou.

Když zahnula za roh, zůstala stát jako přimrazená.

Byl tam Julian, právě vycházel z oddělení porodnictví a gynekologie. Ale nebyl sám. Vedle něj kráčela žena, která si ochranitelsky držela ruku na břiše.