Julian něžně pomáhal mladé ženě z porodnické kliniky. Oba se usmívali, tváře jim zářily štěstím.

Elara ji okamžitě poznala. Byla to ta žena z fotek v těch anonymních zprávách.

V tu chvíli si žena všimla Elary, která stála jako zkamenělá na chodbě. Oči se jí rozzářily překvapením a něčím, co vypadalo jako zlomyslná radost.

„Páni, není to paní Sterlingová?“ zvolala hlasitě. „To je náhoda, potkat vás v nemocnici!“

Na zvuk jejího hlasu Julian vzhlédl. Jeho oči se střetly s Elařinými přes chodbu. Celé jeho tělo ztuhlo. Rychle pustil ruku té ženy a ve tváři se mu objevil panický výraz.

„Elaro!“ Julian k ní přispěchal, hlas měl vysoký nervozitou. „Co tady děláš? Měla bys odpočívat v pokoji!“

Dostihl ji a mluvil překotně. „Byl jsem jen dole pro tvé léky, když jsem náhodou narazil na Seraphinu. Je to moje nová sekretářka a je těhotná. Měl jsem strach, aby neupadla, tak jsem ji podepřel.“

Jeho vysvětlení ze sebe sypal v chvatu. Na čele mu navzdory klimatizaci vyvstal pot.

Elařin pohled se přesunul k mírně vypouklému břichu té ženy. Cítila, jak se jí dech stává mělkým a namáhavým. Ale nutila se zůstat navenek klidná.

„Seraphino,“ řekla Elara pomalu, „kdy jsi otěhotněla? Kde je otec? Neměl by tu být s tebou u tak důležitého vyšetření?“

Seraphina si s neskrývanou pýchou pohladila břicho. Na tváři se jí rozlil sladký, spokojený úsměv. „Zjistila jsem to teprve před dvěma měsíci. Otec tu nemohl být, protože má hodně práce, ale byl naprosto nadšený, když jsem mu to řekla.“

Když mluvila, prakticky zářila. „Řekl, že chce mně i miminku dopřát ten nejlepší možný život. Už mi koupil krásný byt v centru a slíbil, že všechno zoficiální, až se miminko narodí.“

Každé slovo bylo jako nůž bodající do Elařiny hrudi.

Seraphina pokračovala, její hlas odkapával falešnou sladkostí. „Paní Sterlingová, máte takové štěstí, že máte tak skvělého manžela. Ale myslím, že můj přítel je stejně úžasný. Říká mi, že jsem od té doby, co jsem těhotná, ještě krásnější. Skoro se ode mě nemůže odtrhnout.“

Odmlčela se a naklonila hlavu s předstíranou nevinností. „Paní Sterlingová, máte čas? Dneska mám volno. Nechtěla byste jít společně na večeři? Mohla bych pozvat i otce dítěte, aby se k nám přidal.“

Výzva v jejích očích byla nepřeslechnutelná.

Julianův výraz potemněl. Střelil po Seraphině varovným pohledem. „Moje žena nemá čas. Seraphino, jsem si jistý, že tvůj přítel na tebe čeká. Nenech ho dělat si starosti.“

Jeho hlas zněl jasným odmítnutím a podrážděním.

Pak položil ruku kolem Elařiných ramen, jeho dotek byl jemný a ustaraný. „Zlato, ještě se zotavuješ. Neměla bys takhle chodit po nemocnici. Dovol mi, abych tě odvedl zpět do pokoje.“

Mluvil stejným starostlivým tónem. „Je to jen sekretářka. Netrap se jí.“

Seraphinin obličej se stáhl při tom chladném odmítnutí v Julianově hlase. Oči se jí naplnily slzami, takže vypadala mladě a zranitelně. „Máte pravdu. Moc jsem se nechala unést. Nejsem hodna toho, abych večeřela s paní Sterlingovou.“

Hřbetem ruky si otřela oči a vypadala skutečně ublíženě. „Měla bych jít. Můj přítel si bude říkat, kde jsem.“

S tím se otočila a odešla, ramena se jí mírně třásla.

V Julianově výrazu něco kmitlo. Na okamžik to vypadalo, že ji chce následovat. Ale když si všiml, že ho Elara pozorně sleduje, zůstal stát.

Otočil se zpět k Elaře a uznale ji pohladil po hlavě. „Buď hodná, ano? Musím vyřídit nějaké naléhavé věci ve firmě. Pošlu Jaspera, aby tě odvezl domů. Odpočiň si a já se na tebe večer přijdu podívat.“

Jeho hlas byl hřejivý a plný lásky, stejný tón, jaký používal po celé tři roky jejich manželství.

Jakmile se Elara vrátila do svého nemocničního pokoje, zabzučel jí telefon s novou zprávou. Byla od Seraphiny.

První obrázek byl těhotenský test se dvěma jasně růžovými čárkami.

Pak následovala série zpráv, ze kterých se Elaře třásly ruce:

[Elaro, vím, že ti to dneska došlo. To dítě je Julianovo. Nemysli si, že tě miluje tak moc, jak věříš. Kdyby tě opravdu miloval, co bych pak v jeho životě dělala já?]

[Víš, jak je mnou posedlý? Každý rok na tvé narozeniny a na vaše výročí, potom co tě uloží ke spánku, přijde strávit noc se mnou. Je se mnou tak vášnivý, tak divoký. Spotřebujeme celé krabičky kondomů a já druhý den sotva chodím.]

[Milovali jsme se v jeho autě, v jeho kanceláři, dokonce i ve vaší ložnici, když jsi byla pryč. Dělal se mnou věci, o kterých se vsadím, že s tebou nikdy nedělal. Byl s tebou někdy opravdu vášnivý, Elaro? Nebo si všechen svůj oheň šetří pro mě?]

Při čtení těchto brutálních zpráv Elara cítila, jak se jí v hrudi něco láme. Ruce se jí třásly, když odkládala telefon.

Zhluboka a pravidelně dýchala a snažila se potlačit bouři emocí, která hrozila, že ji pohltí.

Ten večer se Julian vrátil s elegantní bílou krabicí.

Uvnitř byl dort s jahodovou pěnou z nejdražší francouzské cukrárny ve městě. Kdysi to byl Elařin naprosto nejoblíbenější dezert.

„Miláčku, přinesl jsem ti tvůj oblíbený dort,“ řekl Julian opatrně a sledoval její tvář, aby viděl reakci. „Doktor říkal, že jsi pořád slabá a potřebuješ jíst víc sladkého, aby se ti vrátila energie.“

S rozmachem otevřel krabici a odhalil jemný růžový zákusek.

V minulosti by Elara nad tím dortem nadšeně tleskala. Říkala, že je skoro škoda ho jíst. Ale teď, když se na něj podívala, se jí obrátil žaludek.

Vzala malou stříbrnou vidličku a mechanicky si ukousla. Přeslazená chuť jí v ústech zůstala jako pasta. Nedokázala to spolknout.

Beze slova Elara vstala a hodila celou krabici s dortem do odpadkového koše. Krásný dezert dopadl s tupým žuchnutím.

Julian na ni šokovaně zíral. „Elaro, co je to s tebou?“