Elara se otočila k Julianovi a v jejích očích nezbyla ani stopa po jejich obvyklém teple. „Už to nechutná stejně.“

Její hlas byl děsivě klidný, ale Julianovi z něj přeběhl mráz po celém těle.

Spěchal k ní a přitáhl si ji do náruče.

„Zlato, možná v té pekárně změnili recept,“ řekl. „Zítra jim zavolám a zjistím to. Ať to stojí, co to stojí, postarám se, aby tu chuť trefili zase přesně tak, jak ji máš ráda.“

Elařino tělo zůstalo v jeho objetí ztuhlé. „Věci se mění, Juliane. Jakmile se jednou změní, už se nemůžeš vrátit zpátky.“

Její hlas byl stále klidný, ale každé slovo bylo jako rampouch probodávající Julianovo srdce. Cítil, že už nemluví jen o tom dortu. Mluvila o nich.

Julian cítil, jak mu v hrudi stoupá panika. V tu chvíli mu zazvonil telefon.

Vyzvánění prořízlo napětí. Julian se podíval na ID volajícího a jeho tvář zbledla.

Elara zachytila změnu v jeho výrazu a její zklamání se prohloubilo.

„Já... musím to vzít,“ zakoktal Julian. „V práci je nouzová situace.“

Elara se od něj úplně odvrátila. „Jen běž. Práce je důležitá.“

Julian zůstal několik sekund stát jako přimrazený, rozpolcený mezi tím, zda přijmout hovor, nebo zůstat se svou ženou. Nakonec se rozhodl a zamířil ke dveřím.

Když vyšel na chodbu, Elara slyšela jeho hlas přes tenké zdi: „Seraphino, co se děje? Je ti zle? Hned jsem u tebe...“

Jeho hlas slábl, jak se vzdaloval, a nechal Elaru samotnou v jejich obývacím pokoji.

Ticho bylo dusivé. Elara zírala na bílé stěny a měla pocit, jako by se na ni stahovaly.

Dvacet minut po Julianově odchodu Elaře zabzučel telefon s příchozím hovorem. Číslo neznala, ale přesto ho zvedla.

„Paní Sterlingová, doufám, že neruším,“ ozval se Seraphinin sladký hlas. „Není mi dobře, tak jsem si dneska v noci Juliana vypůjčila. Přišel bez váhání, když jsem zavolala. Řekl, že nic není důležitější než se ujistit, že jsem v pořádku.“

Elara sevřela telefon pevněji, ale neřekla nic.

Seraphina pokračovala s neskrývaným uspokojením. „Víte, co mi dneska Julian řekl? Řekl, že jsem mladší a hezčí než vy. Řekl, že mu můžu dát něco, co vy jste nikdy nemohla – dítě. Zmínil se, že jste za tři roky nedokázala otěhotnět. Má strach, že s vaším tělem není něco v pořádku.“

„Jo a ten jahodový dortík, co jste dneska vyhodila?“ Seraphinin hlas přešel do výsměchu. „Julian mi ten stejný dort kupuje pořád. Říká, že sladké dobroty jsou ideální pro sladké holky. Nemyslíte, že chutná sladce, paní Sterlingová?“

Hovor skončil Seraphininým krutým smíchem.

Elara seděla ve tmě a cítila, jak se v ní něco zásadního mění. Bolest byla tak intenzivní, až se jí tajil dech. Pak se pomalu a milosrdně začala dostavovat otupělost.

Od toho dne si Elara začala potichu balit své věci. Pečlivě skládala oblečení a ukládala ho do kufrů.

Sbalila si knihy, líčení, šperky. Každý předmět jí připadal těžký vzpomínkami, které už si nechtěla nechat.

Julian byl v té době ještě vytíženější. Vracel se domů čím dál později, někdy vůbec. Když se vrátil, byl odměřený a nesoustředěný.

Mezitím Seraphininy zprávy nikdy neustaly. Fotky jejího rostoucího břicha, snímky drahých dárků, posměšná slova navržená tak, aby nůž v ráně otočila ještě hlouběji.

Elařina nejlepší kamarádka Cassandra přišla pomoci s papíry k rozvodu.

„Vzhledem k tomu, že se Julian dopustil cizoložství a přivedl jinou ženu do jiného stavu, mohla bys rozhodně žádat o značné odškodné,“ řekla Cassandra vážně. „Navíc jsi se kvůli tomuto manželství vzdala své kariéry. To má u soudu velkou váhu.“

Cassandra rozložila právní dokumenty na konferenční stolek. „Obětovala jsi své výzkumné místo na univerzitě. Už teď jsi mohla vydělávat šestimístné částky.“

Ale než podnikla cokoli oficiálního, Elara cítila, že by to měla říct svému otci. Jela do nemocnice, kde se stále zotavoval po nedávné operaci.

Její otec vypadal lépe než za celé týdny. Vracela se mu barva a seděl v posteli a četl si noviny.

„Tati,“ začala Elara opatrně, „kdyby... čistě teoreticky... kdybych se chtěla rozvést, co by sis o tom myslel?“

Otec odložil noviny a upřeně se zadíval dceři do tváře. „Elaro, děje se něco mezi tebou a Julianem?“

Elara se přinutila udržet oční kontakt. „Jen mě to zajímá. Kdyby ten den někdy přišel...“

„Naprosto vyloučeno!“ Otcův hlas prudce zesílil. „Elaro, uvědomuješ si, co pro nás rodina Sterlingových udělala? Když se v mé továrně stala ta strašná nehoda, poskytli peníze, které nás zachránily před bankrotem. Tři roky platí mé účty za léčbu. Bez nich bychom přišli o všechno.“

Otcova tvář byla zrudlá emocemi. „Julian na tebe byl vždycky jen hodný. Jak tě takové myšlenky mohou vůbec napadnout? Někdo ti nasadil brouka do hlavy?“

Elara si uvědomila, že v tomto rozhovoru nemůže pokračovat. Její otec neměl o Julianově zradě ani tušení. Nemohla vystavit svého nemocného otce takovému šoku a zklamání.

Chtěla změnit téma, když vtom otci v telefonu pípla textová zpráva. Podíval se na displej a jeho tvář úplně zbělela.

Zpráva byla od Seraphiny. Byla v ní fotka, na které se ona a Julian vášnivě líbají v místě, které vypadalo jako hotelový pokoj.

Pod obrázkem byla zpráva, která zněla: „Myslela jsem, že byste to měl vědět – čekám dítě s vaším zetěm Julianem.“