Tančili, dokud je nebolely nohy, a nakonec se pozdě v noci dovlekli zpátky do paláce. Ze svých pokojů se vynořili, až když bylo slunce vysoko na obloze.

Kaelie se vydala do jídelny. Našla si pohodlně vypadající židli, svalila se do ní a začala si plnit obrovskou sklenici kávou. Po přidání smetany a cukru si z ní usrkla, naložila si talíř a začala pomalu jíst.

Odpočívala a projížděla si telefon, kde nacházela různá videa a fotky, které skupina v noci zveřejnila. Kluci, jak pijí panáky. Holky a jejich selfíčka z koupelny. Thatcher se nějakým způsobem dostal do tanečního souboje s jinými chlápky a vyhrál?

Našla video Cala, jak tančí uprostřed ulice, zatímco na něj Tam z chodníku křičí, ať se kouká vrátit. Cal se pak snažil před Tam utéct, což ostatní rozesmálo a Thatcher křičel: „Máme tu uprchlíka!“ Kaelie se při té vzpomínce usmála. Usmívala se nad společným smíchem a vzpomínkami, které si vytvořili.

Když se jim konečně podařilo zahnat opilého Cala zpátky, kluci ho šoupli do kufru Escaladu. Pořídili u toho spoustu fotek, které pak sdíleli. Celou cestu domů zpívali s rádiem a smáli se svým hrozným hlasům.

„Dneska bude pršet,“ oznámila Hadley, když s Calem dorazili do jídelny. Ostatní už byli shromážděni kolem stolu a ládovali se palačinkami, vejci, slaninou, muffiny a vším, na co si jen vzpomněli. Cal zamířil rovnou ke kávě.

„Bude pršet až pozdě v noci, takže mi ani nezačínej přednášet o tom, jestli jsem si nabalil dost věcí, abych byl připravený,“ řekl Thatcher a vrhl na ni významný pohled. Ostatní se uchechtli.

„Jsem si jistý, že nikdo z vás se nerozpustí,“ řekl Kieran ve snaze udržet klid.

„Jak ti je?“ ušklíbl se Evander na Cala. „Kávu. Hned,“ odpověděl zoufale.

„Vzal sis aspirin?“ zeptala se Hadley. „Aspirin?“ podivil se. „No, taková ta modrá pilulka s velkým A,“ usmála se.

„Takže... pokud počasí dovolí,“ zeptala se Kaelie a podívala se na Hadley, „co budeme dělat dneska večer?“

„Výborná otázka!“ vyhrkl Evander a najednou byl velmi nadšený. „Můj bratr se vrací dneska v noci, takže dnešek je můj poslední den svobody, než se vrátí domů a já se už nebudu moct vyhýbat svým povinnostem.“

„No a co chceš dělat TY, Evandere?“ zeptala se prince Tamsin.

„Myslím, že se všichni shodneme, že včerejšek byl super,“ řekl a odmlčel se, aby se podíval na ostatní, kteří souhlasně přikyvovali. „Chci slyšet živou hudbu. Najdeme nějaký koncert a půjdeme.“

„To nezní špatně, jdeme do toho!“ řekl Kieran.

Po odpočinkovém odpoledni u bazénu se skupina znovu ocitla naskládaná v Evanderově Escaladu.

Skončili na rockovém koncertě, který je úplně vyčerpal. Kluci se neodvážili pít ani zdaleka tolik jako předchozí noc, takže zůstali u piva. Hudba byla skvělá, všichni se přidali ke zpěvu a svítili baterkami.

Po koncertě našli restauraci s nonstop provozem. Nacpali se do boxů a objednali si jídlo.

„V kolik zítra všichni vyrážíte? Chci se s vámi určitě rozloučit,“ zeptal se Evander.

„Asi vyjedeme tak dopoledne, hádám,“ řekl Cal.

„Jo, u nás nápodobně,“ souhlasil Kieran.

„Dobře, odpoledne mám schůzky, takže to vychází,“ odpověděl Evander.

Protože nechtěli, aby noc skončila, nakonec se sebrali a vydali se zpátky do paláce. Poté, co vybílili kuchyň a nabrali si svačiny, se rozešli do svých pokojů. Zase bylo pozdě, ale bylo jim to jedno. Stálo to za to.

„Zařídil jsem, aby naše pokoje byly na opačné straně paláce než ty pro ty hrdličky,“ řekl Evander, když s dvojčaty stoupal po schodech k pokojům.

„Myslím, že by mi začaly krvácet uši, kdybych je musel slyšet při páření,“ prohodil Kieran, čímž Evandera i Kaelie rozesmál.

Když došli na vrchol schodiště, Kaelie se zastavila a přešla k oknu naproti schodům, aby sledovala padající déšť.

„Dobrou noc vám dvěma, uvidíme se zítra, než odjedete,“ řekl Evander, než se otočil k odchodu.

„Dobrou,“ odpověděli Kaelie a Kieran současně.

Kaelie tam stála a sledovala déšť stékající po okně, zatímco Kieran šel do svého pokoje. Byl to dobrý víkend a díky němu se těšila na blížící se vůdcovský výcvik. Její rodiče se vlastně seznámili právě na takovém výcviku, když byli mladí. Její matka byla dcerou alfy z jiné smečky a právě vycházela na tréninkové hřiště, když ucítila Vaughna. Vteřinu poté, co se jejich oči přes hřiště střetly, se k ní rozběhl, vzal ji do náruče a od té doby byli nerozluční.

Bude její milostný příběh taky tak romantický? Něco, z čeho tají dech všem holkám? Vždycky měla své přátele, ale chtěla něco hlubšího. Partnera, který by stál při ní, ať se děje cokoli. Který by ji bezpodmínečně miloval a choval se k ní jako k drahokamu. *Možná*, pomyslela si.

Povzdychla si a už chtěla od okna odejít do pokoje, když vtom něco ucítila. Zmrzla. Rozhlédla se, jestli někdo není nablízku. Nikoho neviděla. Ta vůně byla tak sladká, že to mohlo znamenat jen jediné. Její druh. Byl tady. Zvedla nos a zběsile hledala zdroj. Pach jejího druha ji přiváděl k šílenství a naplňoval úzkostí. Musela ho najít. Vůně byla slabá. Kdokoliv to byl, prošel tudy před několika hodinami. Sledovala ji chodbou, až došla k jedněm dveřím.

Zastavila se. Když si uvědomila, kde je, zjistila, že stojí v královských komnatách. Dveře před ní patřily králově ložnici. Jediní lidé, kteří sem měli přístup, byla královská rodina. Byl jejím druhem král? Mohlo by to tak být? Její otec byl nejlepším přítelem zesnulého krále, ale po jeho smrti se obě rodiny už tolik nestýkaly. S výjimkou Evandera.

Stála tam, omráčená tím zjištěním. Zvedla ruku, ale nedokázala se přimět otočit klikou. Co by mu řekla? Promiň, že tě budím, ale jsem tvá družka? Procházela jsem se uprostřed noci po chodbách a ucítila tě? Děsivé.

Pak to uslyšela. Zvuk, ze kterého se jí obrátil žaludek a hruď jí sevřela bolest. Z druhé strany dveří se ozývalo sténání.

Do očí se jí vhrnuly slzy. Nedokázala je zastavit. Nevěděla, co má dělat, ale musela odtamtud pryč. Přinutila své nohy k pohybu. Nemohla přemýšlet, nemohla dýchat, jediné, co dokázala, byl útěk. Utíkala tak rychle a tak daleko, jak jen mohla.

Běžela zpátky cestou, kterou přišla. Zoufale toužila po vzduchu, vběhla do zahrad a padla k zemi, když zakopla o kámen. Zůstala tam ležet, neschopná se pohnout ani o píď.

Lilo jako z konve. Burácely hromy. V dálce křižovaly oblohu blesky, ale jí to bylo jedno. Bylo jí jedno, že je uprostřed bouřky. Bylo jí jedno, že leží na zemi. Ne, jediné, na co dokázala myslet, byl její druh. Její jediný pravý druh byl právě teď v posteli s jinou ženou. Chytila se za hruď a vzlykala, zatímco jí déšť smáčel celé tělo.