„Kámo, vstávej!“ Ezra zabouchal na Cyrusovy dveře. Bylo skoro poledne a pro Cyruse nebylo typické prospat celý den. Konečně otevřel dveře. Když Ezra vstoupil do pokoje, našel krále zhrouceného v posteli. Místnost páchla chlastem a sexem.

Vedle Cyruse ležela černovlasá žena. Daphne. „Ezro, neměl bys nás rušit,“ řekla a protáhla se. Odfrkl si: „Ty bys tu neměla být. Doporučuju ti odejít, než se probudí.“ Svalila se z postele, posbírala si oblečení a odešla. „Parchante,“ zasyčela, když procházela kolem něj. „Satane,“ odsekl, což ji přimělo se zastavit s pusou dokořán a šokovaně na něj vykulit oči. „Jak se opovažuješ mi tak říkat! Jsem dcera alfy!“ zvolala. „Máš pravdu, to bylo urážlivé pro satana,“ řekl Ezra. Daphne zalapala po dechu a vyřítila se ze dveří.

Ezra jen zíral na krále a nebyl si jistý, čím začít, když vtom konečně vešel Gideon.

„Páni, co to sem kočka zatáhla,“ řekl Gideon, když vstupoval do králových komnat s kávou v ruce. „Nejenže to sem zatáhla, ale ještě to sežrala, vykadila a zahrabala do písku,“ řekl Ezra a znechuceně se podíval na krále ležícího na posteli.

„No tak, vstávat a cvičit, sluníčko!“ řekl Gideon a strhl z něj přikrývku.

Cyrus na svého betu v odpověď zavrčel, ale nepohnul se.

Gideon zmizel v koupelně a za minutu se vynořil se sklenicí vody. Přistoupil k posteli a chrstnul ji na Cyruse.

Cyrus vyskočil na nohy se zaťatými pěstmi a hněvem v očích. „No sláva, jsi vzhůru,“ řekl Gideon, nevyveden z míry královým agresivním chováním. „Považuj to za předčasný začátek VELMI potřebné sprchy.“ Král se posadil na kraj postele.

„Smrdíš, jako by ses rozhodl vykoupat v hromadě hnoje, a vzhledem k tomu, že tu cítím stopy Daphne... Vlastně jsi to i udělal,“ řekl Gideon.

„Měl jsem to potěšení mluvit s tou ďáblicí, když jsem přišel,“ zamumlal Ezra.

Cyrus si povzdechl a podíval se na svého betu a gammu. Vděčně přijal kávu z Gideonových rukou a napil se. „Takže nám řekneš, co se včera stalo, nebo nás necháš si ty kousky poskládat?“ zeptal se Gideon se zvednutým obočím.

Prostě a jednoduše: „Whisky. Hodně whisky. Dost na to, aby mě donutila zapomenout, že Daphne je Daphne, očividně,“ řekl Cyrus a bušení v jeho hlavě konečně začalo polevovat.

„Víš, že se teď bude po paláci naparovat, jako by byla královna, že jo?“ poznamenal Ezra.

„Ugh,“ zasténal Cyrus. Už od dětství si Daphne dala za životní cíl stát se královnou. Její otec byl členem poradní rady a ona v paláci během let trávila hodně času. Znal její ambice, ale držel si odstup, kromě chvil, kdy se tak opil, že ztratil rozum. „To vyřeším později,“ řekl a dopil kávu.

Hony na tuláky byly neúspěšné. Zachytili pár stop, ale neviděli ani jednoho. Frustrovalo ho to natolik, že se vrátil domů a začal pít. Mezitím se nějak objevila Daphne. Jak se tam dostala, bylo stále trochu zamlžené. Pravděpodobně bylo lepší, že si to nepamatoval.

Znovu ho přepadla frustrace při vzpomínce na neúspěšnou hlídku. „Stalo se od včerejška něco nového?“ zeptal se.

„Ne, bouře smyla všechny pachy a ranní hlídka nenašla nic neobvyklého,“ informoval ho Ezra.

„Dobře, osprchuju se a brzy se s vámi sejdu dole,“ řekl král. Gideon a Ezra přikývli a odešli, spokojeni se svou prací.

Cyrus doufal, že sprcha smyje vzpomínky na minulou noc, ale marně.

Po sprše se dovlekl k šatníku a neochotně se oblékl. Po rychlé kontrole v zrcadle usoudil, že jeho kocovina se už nezlepší.

Když otevřel dveře svého pokoje, srdce mu vynechalo úder. Ztuhl. Ve vzduchu bylo něco, co neznal. Nadechl se.

Oči se mu rozšířily, jak nejvíc mohly. Ta vůně. Byla tak opojná, nic mu nikdy takhle nevonělo, ale byla slabá. Stará.

Po několika úderech srdce se mu vrátil rozum. Mohlo to být jen jedno. Jeho družka. Jeho družka tu byla... a on tu byl s Daphne. Pod vousy zaklel.

Musel ji najít! Jeho zamlžená mysl byla najednou křišťálově jasná. Vyrazil do běhu. Hledal. Sledoval stopu ven do zahrady, kde ji ztratil.

„Ne! Ne! Ne!“ vykřikl. Čekal na svou družku celé ty roky a teď byla pryč, zmizela ve větru.

*Gide! Ezro!* spojil se telepaticky s betou a gammou.

*Co se děje!?!* odpověděli oba vyděšeně kvůli panice v jeho hlase.

*Najděte ji!* nařídil.

*Najít koho?* zeptal se Ezra.

*Mou družku!* řekl král frustrovaně a zavrčel.

*Cože...? Kde jsi?* odpověděl Gid.

Beta i Gamma okamžitě skočili do akce. Poté, co přiběhli k Cyrusovi, vyslali celou královskou gardu, aby prohledala pozemky a našla tajemnou ženu. Než však prohledali kuchyni, stopa Kaelie byla důkladně překryta pachy zaneprázdněného kuchyňského personálu.

Po hodinách a hodinách hledání na pozemcích paláce se nic nenašlo. Gideon, Ezra a Cyrus se odebrali do Cyrusovy pracovny. Gideon všem třem nalil drink z minibaru, podal Ezrovi jeho sklenici a Cyrusovi tu jeho posunul po stole.

Cyrus seděl za stolem a sotva byl schopen fungovat. „Musím ji najít,“ bylo vše, co dokázal říct.

„Najdeme ji,“ řekl Ezra a snažil se krále uklidnit.

„A-ale co když mě slyšela s Daphne? Bože, to je zlé...“ zamumlal.

„Bude to v pořádku,“ zkusil to Ezra znovu.

Cyrus popadl drink a mrštil sklenicí o zeď, až se roztříštila. „Tohle je hrozné! Co mám dělat?“ odmlčel se a trochu se uklidnil. „Horší způsob, jak by mě moje družka mohla najít, mě nenapadá. Ani nevím, kdo to je...“

„Nejdřív,“ ujal se slova Gid. „Nejdřív se podíváme, kdo všechno byl tento víkend v paláci. Dobře? Souhlasíš?“

„Ano,“ vydechl Cyrus a přikývl.

Ezra se spojil se strážemi a nechal si přinést návštěvní knihy. „Tak se na to podíváme,“ řekl.

Prohlížel záznamy. „Dobře! V době tvé nepřítomnosti se v paláci dělaly nějaké práce, ale to byli samí muži. Hmm... Aha! Rodiny alf, které přijely na přípravu na výcvik vůdcovství. Kontrolovali, kde budou ubytovaní a tak. A...“ říkal Ezra a skenoval knihy, „vypadá to, že tvůj bratr tu měl nějaké přátele, ale to je asi všechno. To půjde snadno zúžit.“

„Takže je víc než pravděpodobné, že patří k rodině nějakého alfy,“ řekl Gid. Cyrus stále nebyl schopen jasně uvažovat, ale řekl: „Dobře, dejte mi ten seznam, objedu každou tu smečku, dokud ji nenajdu.“

„To bys mohl...“ řekl Ezra opatrně, „ale královské návštěvy jsou pro smečky velmi zatěžující a pravděpodobně bys pro svou návštěvu potřeboval důvod...“

„Proč nepřivedeme ty smečky sem? Jako nějakou událost,“ vložil se do toho Gid. „Třeba bál pro alfy a jejich rodiny před začátkem výcviku. Tak to nebude podezřelé ani to nevzbudí otázky a ty ji budeš moct najít.“

„Uděláme to tak,“ souhlasil Cyrus.

„Okamžitě na tom začnu pracovat,“ řekl Gid a odešel z místnosti. Cyrus si úlevně vydechl. Najde ji. Musí.