V dobrých dnech svou nejlepší kamarádku miluju. V těch opravdu špatných si připomínám, že to myslí dobře.

Ale dneska? Dneska je příšerný den a já soptím vzteky.

„U Hádovy prdele“ je na stupnici naštvanosti slabý výraz. Vytrhnu své ruce z jejích. Jsem tak vytočená, že vážně uvažuju o tom, že ji shodím z pohovky – dokud si nevšimnu, jak blízko je konferenční stolek, a neucuknu.

Jsem naštvaná. Ale ne dost na to, abych ji zranila. Zatím.

„To ti teda nebaštím!“ Vystřelím z pohovky a rázuju si to do ložnice. Katja mi je v patách.

„Přeháníš, Ade. Vždyť o nic nejde!“

Strhnu si levou bačkoru a mrštím jí po její hlavě, ale ona má díky rokům hraní baseballu s tátou postřeh profíka – a bez námahy uhne.

Změří si mě pohledem a ukáže na mě prstem, jako by se chystala krotit neposlušné štěně. „Dej mi jeden pádný důvod, proč jsi naštvaná, a já vyklidím pole.“

Nesnáším, když tohle dělá. Zažene mě do kouta, donutí můj mozek zkratovat a pak mě převálcuje, abych s ní souhlasila. „Zrovna jsem se rozešla s Brooksem!“

„Zamítnuto.“ Začne odpočítávat na prstech. „Zaprvé, je to hajzl. Zadruhé, máš se pohnout dál. Zatřetí, ten chlap se žení a doslova tě pozval na svatbu. Na podělanou výletní loď.“

Překříží paže na prsou a zírá na mě, jako bych to byla já, kdo za ni rozhoduje. „Adeline Louise Beaumontová. To snad nemyslíš vážně.“

Márnu po ní druhou bačkoru a tentokrát se trefím – přímo do ramene.

„Takhle mi neříkej!“ soptím. „A jde o princip! Pořád meleš o tom, jak je Brooks majetnický, ale ty jsi úplně stejná! Měla jsi mi říct, že je zasnoubený. Nebylo na tobě mi to tajit a měla ses mě zeptat, než jsi mě k něčemu přihlásila!“

„Opovaž se na mě zkoušet citové vydírání.“ Teď už soptí i ona. „K ničemu jsem tě nepřihlásila, jen jsem něco navrhla. A s tímhle neschopným budižkničemu mě laskavě nesrovnávej.“

nadechne se a pak mě probodne pohledem tak vážným, že nemůžu uhnout očima. „Pověz mi, prosím tě, jaký máš plán? Pořádá měsíční svatební plavbu. Znám tě. To pozvání nikdy neodmítneš. Pojedeš tam, budeš se týrat a pak se vrátíš domů a budeš čekat, že tě z toho budu sbírat.“

Semknu rty k sobě. Nemám co říct.

Vydechne, jako by věděla, že tuhle hádku vyhraje. „Já s tebou nejedu. Ale pokud přistoupíš na můj nápad – protože do ničeho tě nutit nebudu – tak nejenže budeš mít doprovod na celou cestu, ale ještě mu to budeš moct vmést do toho jeho samolibýho, kreténskýho ksichtu.“

Nakloní se blíž a oči jí jen září. „Jen si to představ, Ade. Jeho bývalá snoubenka... randí s jeho nejoblíbenějším hokejistou.“

Nemusela jsem být PR manažerka – ani číst myšlenky –, aby mi došlo, jak to vypadá.

Brooks byl Reidem Harringtonem posedlý. To si pamatuju moc dobře. Na vysoké mě jednou odmítl pustit na přední sedadlo svého auta, protože tam před pár hodinami seděl Reid a on nechtěl, abych mu „rozházela jeho talisman pro štěstí“.

Myslela jsem, že vtipkuje, a stejně jsem si sedla. Měli jsme z toho šílenou hádku. Pak jeho tým prohrál zápas a on po mně vystartoval a řval, že „nemůže mít holku, co neumí kurva poslouchat“.

Ta vzpomínka mi v ústech zanechává hořkou pachuť. Pamatuju si, jak jsem brečela u Katji a říkala jí, proč s tím Reidem prostě nerandí on, když pro něj tolik znamená.

Katja mě pozorně sleduje, pořád se uličnicky kření, ale poznám, že je pořádně namíchnutá. Jen se tak tak drží. Pak se beze slova otočí a zamíří do svého pokoje. Pravděpodobně aby vychladla, což bude nejspíš nejlepší pro obě. Kdyby zůstala, začaly bychom se znovu hádat.

Ve dveřích se zastaví. „Přemýšlej si o tom, jak chceš, ale já jdu dneska s Reidem na večeři. V té thajské restauraci, o které jsem mluvila.“ Střelí po mně pohledem. „Netlačím na tebe, ale jestli s tím souhlasíš, mohlo by to být vaše první oficiální rande na očích veřejnosti. Můžu Reidovi říct, ať nechá sluneční brýle a roušku doma. Hoď se do gala. Ale jen jestli sama chceš, jasný?“

Oči jí změknou, jako by v mé tváři viděla něco, co si ani neuvědomuju. „Mám tě ráda, Adeline. I když to tak někdy nevypadá.“

Pak zmizí v pokoji a tiše za sebou zavře dveře.

A konečně, poprvé za celý dnešní den, se můžu nadechnout.

____

S líčením jsem to nikdy neuměla. Pustím si na YouTube návod na řasenku a mám chuť se propadnout do postele.

Na jedné z Katjiných dokonale upravených rukou bych spočítala, kolikrát jsem ji vůbec měla na sobě – a to jen na tajných akcích s ní, o kterých Brooks nikdy nevěděl. Posadila si mě, zvedla mi bradu a „zkrášlila mě“, jak tomu říkala. Vím, že bych teď mohla zaklepat na její dveře, požádat o pomoc a smazat veškeré napětí mezi námi. Ale nechci. Ještě ne.

Brooks nesnášel, když jsem se líčila. Někdy na mě křičel jen proto, že v mé kabelce našel lesk na rty.

Zatřesu hlavou. To je ubohá výmluva pro to, že neumím ani zacházet s řasenkou. Pamatuju si ten pohled, který mi Katja věnovala, když jsem jí poprvé řekla, že se tomu kvůli němu vyhýbám.

Teď sedím na posteli v těch nejhezčích šatech, co mám. Jsou nádherné, bílé a Katja mi je koupila loni k narozeninám. Přidám kruhové náušnice a pak své kudrny stáhnu do jednoduchého culíku. Stejně se snadno smrsknou, takže nemá cenu je nechávat rozpuštěné.

Video na YouTube se dalo sledovat snadněji, než jsem čekala. Ukázalo se, že většinu věcí už díky Katje mám. A když se podívám do zrcadla, myslím, že jsem odvedla docela slušnou práci.

Pak mě ale hlodne myšlenka. Stálo to za to? Všechny ty roky předstírat, že se mi líčení nelíbí. Předstírat, že nechci vypadat tak krásně jako holky na sociálních sítích.

Hádám, že to, že mě Brooks nechal, má i své výhody. Teď můžu dělat tyhle věci, aniž bych se bála, jestli mi to schválí.

Popadnu černou kabelku a naposledy se na sebe kouknu do zrcadla. Zatají se mi dech.

Vypadám... hezky.

V očích mě pálí neprolité slzy.

Kdy se mi naposledy líbilo, jak vypadám?

Kdy mi bylo naposledy dovoleno, aby mi na tom záleželo?

Otevřu dveře.

Katja stojí venku, ruku má napůl ve vzduchu, právě se chystala zaklepat. Uvidí mě a ztuhne, rty se jí mírně pootevřou, ale neřekne nic.

Tak promluvím já.

„Jsem připravená.“ Zvednu bradu. „Dám tomu kreténovi pocítit, jak lituje, že promarnil deset let mého života.“

Katja nahodí ten největší a nejškodolibější úšklebek všech dob.