Restaurace je menší a komornější, než jsem čekala. Sotva jsme dorazily, ale Kat už na číšnici mává, že ještě na někoho čekáme.

Snažím se nemyslet na to, kdy jsem byla v restauraci naposledy – před sedmi měsíci. Byl to ten nejtrapnější a nejsmutnější den mého života. Pokaždé, když mě Kat potom chtěla někam vytáhnout, okamžitě jsem ji utnula. Určitě jí to bylo podezřelé, ale nikdy na mě netlačila. Znamenalo to pro mě víc, než si nejspíš uvědomovala.

„Mohla by ses aspoň snažit nevypadat, jako by ses každou chvíli měla posrat,“ zamumlá Kat a napije se vody.

Vypadá úžasně, jako vždycky. Žaludek se mi sevře tak, jak se to v její blízkosti stává vždycky – v útrobách se mi kroutí závist – ale zaženu ji.

„Vážně je to jen Reid,“ říká ležérně. „Zrovna z něj bys měla být nervózní ze všech nejmíň. Spíš by ses měla bát toho, jak se ti bude snažit dostat do kalhotek.“

Frknu si, ale ten vtip prostě nesedne.

Protože teď se mi žaludek svírá z úplně jiného důvodu.

Je to hloupé. Ale možná mi Brooksova náhlá svatba vymetla mozek, protože ze mě ta slova vypadnou dřív, než je stihnu zastavit. „Měla bych se bát, že to bude zkoušet i na jiné?“ *Nebo na tebe?*

Jako ohař na stopě, nebo možná jen jako někdo, kdo mě zná lépe než já sama sebe, zaslechne otázku, kterou jsem nevyslovila.

Kat na mě vteřinu zírá – a pak vyprskne smíchy.

Směje se a směje, až se rozkašle a já ji musím poplácat po zádech. Když konečně přestane, podívá se na mě a omluví se, ale škoda už byla napáchána.

Líce mi hoří ponížením.

Můj bože.

Nemůžu uvěřit, že jsem se změnila v tohle – v tuhle uzlíček nejistoty.

Žárlit na vlastní nejlepší kamarádku.

Co to s tebou je, Adeline?

Oči se jí stále lesknou smíchem, když mě poplácá po rameni. „Řekla jsem, že je kus, zlato. Ne že bych se ho dotkla i pětimetrovou tyčí. Je celý tvůj. Fakt.“

Vzdychnu a schovám si obličej do dlaní. Znovu se zasměje, ale tentokrát je v tom smíchu něco jemnějšího.

Sama sebe nechápu. Všechno tohle kvůli klukovi, kterého jsem ani neviděla? Své žárlivé a nejisté já obvykle držím pod zámkem, obzvlášť před Kat. Ona byla vždycky ta přirozeně dokonalá a já jsem byla vždycky... no, já. Ale v poslední době je toho na mě prostě moc. Možná jsem jen přecitlivělá.

Ale i tak. Sakra, Adeline.

Když konečně najdu odvahu se na ni znovu podívat, věnuje mi vážný pohled.

„Promiň,“ zamumlám. A myslím to vážně.

Ona ale jen pokrčí rameny. „Nemáš se za co omlouvat.“

Pak jí zavibruje telefon. Koukne na displej a široce se usměje.

„Už jsou tady!“

*Jsou?*

Dveře restaurace se rozletí a já prostě vím – nějak to prostě vím –, že je to on.

Reid vejde dovnitř, jako by mu to tam patřilo. Ne arogantně, prostě... jako by patřil všude.

Vysoký, široká ramena a zářící takovým tím nenuceně okouzlujícím šarmem kluka odvedle. Blonďaté vlasy má mírně rozcuchané, jako by si je prohrábl rukou těsně před vstupem, a když na mně spočinou jeho světle modré oči, jeho úsměv na kratičkou vteřinu zakolísá a odhalí pár dolíčků, při kterých se mi vynechá srdce, než se ustálí v něco vřelého.

Je to kus. Vážně, vážně pěknej kus. A ne tak arogantně nebo domýšlivě jako Brooks, spíš jako zlatý hoch s veškerým charismatem světa na dosah ruky.

Jeho šarm je naprosto očividný, takže je těžké od něj odtrhnout oči. Nebo je to možná jen tím, jak vystupuje.

No, myslela jsem si, že si ze mě Kat dělá prdel, když říkala, že jsme spolu chodili na vejšku. Jeho aura je tak oslnivá a povědomá, že vím, že mluvila pravdu.

„Ahoj,“ řekne a vklouzne na sedadlo naproti mně, jako bychom to dělali už stokrát. „Adeline, že?“

Přikývnu a najednou si až příliš uvědomuju, jak sedím, jak mám ruce položené na stole a jak se na mě dívá.

Než stihnu cokoli říct, jeho kamarád se s dramatickým povzdechem svalí na sedadlo vedle něj.

„Oukej, páni,“ řekne ten chlap a zamrká na mě. „Nikdo mi neřekl, že dneska večeříme s bohyní. Cítím se hrozně nevhodně oblečený.“

Kat si odfrkne. „Adeline, tohle je Garry, víceméně schopný brankář NYC. Garry, tahle řecká bohyně vedle mě je moje nejlepší kamarádka Adeline.“

„Budu předstírat, že jsem to neslyšel, Kitty Kat.“ Katje cukne koutek oka. Garry od ní odvrátí zrak a otočí se ke mně. „Prostě Garry,“ opraví ji a zazubí se na mě. „A ať to máme z krku – já jsem ten vtipný, Reid je ten zlatý hoch a u Kat předpokládám, že je to vtělený chaos.“

„Očividně,“ odvětí Kat hladce.

Reid zavrtí hlavou, ale stále se soustředí na mě. „Promiň za něj,“ řekne tišším hlasem, jen pro mě. „On si nemůže pomoct.“

Střelím pohledem po Garrym, který právě studuje jídelní lístek, jako by ho osobně urazil. „To zvládnu,“ řeknu a sama sebe tím překvapím.

Reidův úsměv se prohloubí, jako by ho ta odpověď potěšila.

„A tohle je Reid, ale to jsi určitě hádala,“ její úsměv mi napovídá, že nezapomněla na náš předchozí rozhovor, a já se zabořím hlouběji do sedadla.

„Hádala. Ráda tě poznávám,“ podívám se na Reida a řeknu to upřímně. Jsem na sebe pyšná, že se v těch očích úplně neztrácím. Vedle nás si Garry a Katja odfrknou.

Reid se na mě podívá, jako bych řekla něco divného, ale přejde to a věnuje mi oslnivý úsměv. Zatají se mi dech – zjevně nejsem schopná mluvit, když jsou ty dolíčky tak blízko. „Předpokládám, že o mně slyšíš jen ty nejhorší věci.“

Chystám se jeho slova popřít – protože to není úplně pravda –, ale Katja si zamumlá pod fousy: „Pochopitelně.“ Povytáhnu na ni obočí, je jasné, že o něm má vysoké mínění.

„Takže,“ řekne Garry, zaklapne jídelní lístek a nakloní se dopředu. „Jaký je plán? Stvrdíme tenhle falešný vztah dramatickým držením za ruce? Možná pár jemných polibků na čelo pro trénink?“

Rozkašlu se. *Cože?*

Reid zasténá a promne si obličej dlaní. Chápu to tak, že u nich je tohle normální. „Proboha, Garry, už mlč.“

Garry ho ignoruje. „Jen říkám, že když už do toho jdeme, tak se vším všudy. Projevy náklonnosti na veřejnosti, přezdívky... ó! Reidovi fakt jde ta role 'ochranitelského přítele', měla bys ho nechat udělat ten chvat s rukou kolem ramen...“

„Vyhodím tě z téhle restaurace,“ vyhrožuje Reid, ale je v tom hlavně podráždění, ne skutečná zloba.

Garry se kření, očividně ho to nerozhodilo. „Tip pro tebe: je skvělý v předstírání. Naprosto špičkový materiál na přítele. Dokonce ti bude psát 'dobré ráno', jako by to myslel vážně.“

Nakloním hlavu na stranu. „Mám to brát jako varování? 'Nejspíš mě nechá se zamilovat a pak mi hned zlomí srdce'?“

Reid řekne „Ne“ ve stejnou chvíli, kdy Garry řekne „Rozhodně“, a pohled, který po něm Reid střelí, je tak intenzivní, že Garry zvedne ruce na znamení kapitulace.

„Fajn, fajn, budu se chovat slušně. Prozatím.“ Pak se otočí zpátky ke mně a v očích mu hrají jiskřičky. „Takže, Adeline, co z toho máš ty? Protože Reid sbírá body už jen tím, že je viděn s tebou, a já se jen chci ujistit, že je to fér obchod.“

Zamrkám. „Ehm...“

Kat, ta zrádkyně, jen upíjí vodu, jako by to byla nejlepší zábava, jakou za poslední týdny zažila.

Reid ze mě ale nespouští oči. „Nemusíme o tom mluvit teď,“ řekne tiše, ale rozhodně. „Žádný tlak.“

A i když je tohle celé absurdní, i když ho sotva znám, cítím, jak ze mě vyprchává napětí.

Protože něco na tom, jak to řekl, mě nutí mu věřit.

Ale Kat tu bublinu samozřejmě praskne.

„Vlastně to stvrdíme právně.“ Vytáhne dva sepnuté papíry a posune je po stole. „Smlouvu jsem napsala co nejjednodušší, ale shrnu vám to nejdůležitější.“

Reid a já si vyměníme pohled, než si je vezmeme.

„Svatba Brookse Sinclaira a ta plavba budou extrémně sledované události,“ pokračuje Kat. Neřekla „svatba tvého ex“, a i když to oceňuji, tu ránu to moc nezmírnilo. Reid byl Brooksův spoluhráč – samozřejmě ví, že jsme spolu chodili. A z toho, jak se na mě dívá, ví i přesně, jak to skončilo.

„Projevy náklonnosti nejsou povinné, ale důrazně se doporučují. Čím přesvědčivější, tím lépe. Na lodi nebudou žádná média, ale zajistit, aby všichni přítomní věřili, že jste do sebe bláznivě zamilovaní? To je velké plus.“ Odmlčí se. „Dohoda trvá jeden rok, ale může skončit dřív, pokud oba dostanete, co potřebujete. Reid se plavby zúčastní s nádhernou přítelkyní...“

„No, děkuji pěkně,“ zamumlám.

Kat se ušklíbne. „...a Adeline z něj udělá hluboce raněného lámače srdcí. Tak akorát, aby sympatie veřejnosti byly na jeho straně.“

Pozvednu na Reida obočí. „Hluboce raněný lámač srdcí, jo?“

Zazubí se, nenuceně okouzlující. „Tragické, že?“

Kat tleskne. „Po plavbě se od vás očekává, že budete v divadle na šťastný pár pokračovat, dokud smlouva nevyprší. Také podepíšete NDA, což znamená žádné vynášení detailů komukoli mimo nezbytný logistický tým. Nějaké otázky?“

Oba zavrtíme hlavou.

„Skvělé!“ září. „Podepsanou smlouvu mi dejte kdykoli a já začnu pracovat na vašem harmonogramu.“

*Harmonogramu?*

Reid a já smlouvu v rychlosti projdeme. Je krátká a věcná – žádné kličky, žádné drobné písmo. Jen falešný vztah s datem spotřeby. Podepíšeme se a podáme je Kat.

Schová je a pak se zazubí. „Gratuluju, hrdličky. Oficiálně spolu chodíte!“