Savannah sjela ke krajnici na parkoviště, protože její pneumatika začala dělat buch-buch-buch. Přijde pozdě na hodinu k profesoru Blackwoodovi, který nesnášel pozdní příchody. Se slzami v očích zavolala manželovi.

„Ahoj, zlato,“ ozvala se rozespalá odpověď, když to zvedl.

„Mám píchlou gumu,“ řekla Savannah se zlomeným hlasem.

„To je v pořádku, zlato. Řekni mi, kde jsi.“

„U benzínky Diamond T na rohu Osmé a Pine,“ řekla, když se rozhlédla, aby zjistila přesnou polohu.

„Dobře, už jedu.“ Slyšela, jak se hýbe, jak vstává a obléká se. „Neplač, zlato. Nechceme si přece rozmazat ten krásný obličej.“

Usmála se a setřela si slzy, které se draly ven. Znal ji tak dobře. „Nebudu. Miluju tě.“

„Já tebe taky, zlato.“

Ukončila hovor a sklopila sluneční clonu, aby se podívala do zrcátka. Nad tím, co uviděla, si jen povzdechla, vytáhla svou kosmetickou taštičku a dala si obličej do pořádku. Její oči v barvě karamelu byly o něco světlejší než její dlouhé vlnité vlasy. Aspoň že vlasy pořád držely v zapleteném copu.

Poprášila si bledé tváře pudrem a pak nanesla trochu tvářenky. Někdo zaťukal na okénko, ona ho stáhla a usmála se na holohlavého muže, který se na ni díval. Měl na sobě obnošené džíny a tričko s logem sboru.

„Řidičský průkaz a doklady od vozu.“

„Nevím, kde jsou.“

„Tak vylez a dej mi pusu,“ odpověděl a otevřel jí dveře.

Se smíchem vystoupila a políbila svého manžela. „Můj hrdina v modrém.“

„Vždycky.“ Podal jí své klíče. „Vezmi si můj pick-up, ať nepřijdeš pozdě.“

Dala mu další rychlou pusu. „Jsi nejlepší.“

„Jo, jo,“ uchechtl se, zatímco popadla batoh a kabelku a spěchala k pick-upu.

Do třídy dorazila jen o minutu později. Doslova o minutu. Profesor Blackwood si ještě ani nestoupl, aby zahájil přednášku. V duchu si oddychla a oslavila, že to stihla.

„Paní Fargová,“ řekl starší profesor, aniž by vzhlédl od novin před sebou. „Jakou brilantní výmluvu pro svůj pozdní příchod máte tentokrát?“

„Cestou sem jsem píchla.“

„A vyměnila jste si ji?“ zeptal se a podíval se na ni. Samolibý výraz v jeho tváři prozrazoval, že odpověď už zná.

„Ne, pane. Zavolala jsem manželovi a on mi půjčil svůj pick-up, abych nepřišla pozdě,“ odpověděla a mírně se zavrtěla na židli v přednáškovém sále.

„A přesto jste přišla pozdě,“ pokáral ji profesor.

Přednáška začala a jeho otázky směřovaly hlavně na Savannah. Všechny uvozoval poznámkami typu: „Možná sice neví, jak vyměnit pneumatiku, ale snad paní Fargová ví…“

Byla ráda, když ta hodina skončila. Před další přednáškou zašla do knihovny, jen aby zjistila, že knihu, kterou si rezervovala, si vypůjčil někdo jiný. Zapsala se znovu na seznam a teď byla pátá v pořadí.

Hodina dětské psychologie se protáhla, takže nakonec přišla pozdě i na třetí přednášku, algebru. Algebru nenáviděla a s ní i nečekané testy profesorky Vanceové. Ta žena tyhle bleskovky prostě milovala.

Když pro ten den skončila poslední hodina, Savannah měla v plánu jet domů a vyměnit si auta. Měla radši svůj malý kompakt než Derekův obrovský pick-up s dvojmontáží. Proč potřebuje tak velký náklaďák, to se asi nikdy nedozví.

Když kontrolovala zprávy, uviděla jednu od své šéfové. Rachel onemocněla a Savannah musela přijít do práce co nejdříve. Rychle poslala zprávu Derekovi a zamířila do malé kavárny.

Čtvrtky bývaly obvykle klidné, takže čekala, že se její den zlepší.

Nezlepšil.

Šest hodin se usmívala na zákazníky, kteří jí vykládali všechno, co je v jejich životě špatně. Nějaké dítě na ni vylilo čokoládový koktejl a ona teď smrděla zkyslým mlékem.

Když Savannah vešla do bytu, snažila se vymyslet, co udělá k večeři. Nepřišla domů tak jako obvykle, takže z mrazáku nic nevyndala. Na malém stolku stála velká kytice květin a u ní lístek.

*Dostal jsem tvou zprávu o tom, že den stojí za prd. Oblečení nech v pračce, postarám se o něj. Jel jsem vyzvednout večeři. Podívej se do koupelny.*

S lístkem přitisknutým k hrudi vešla do koupelny. Kolem vany byly svíčky a závěs byl uvázaný stranou. Její malé rádio s CD přehrávačem, které bývalo v kuchyni, stálo na lince s lístkem „pusť mě“ nalepeným nahoře. Vedle něj ležela krabička dlouhých sirek s nápisem „zapal mě“ načmáraným na nálepce. Pod sirkami byl balíček nových šumivých bomb do koupele.

Se slzami v očích Savannah pustila vodu a nechala vanu napouštět, zatímco se šla svléknout z té hnusné uniformy. Pračka se sušičkou na sobě, které v bytě měli, byly pro ně dva tak akorát. Tedy pokud vám nevadilo prát malé dávky prádla po celý týden.

Dohodli se, že v tom malém bytě vydrží, dokud si nenajde místo učitelky. První věc, kterou chtěla, až se přestěhují, byla pračka a sušička plné velikosti. Druhá byla myčka.

Vrátila se do koupelny, zapálila svíčky a pak do vody hodila šumivou bombu. Na rádiu zmáčkla „play“ a malou místnost brzy naplnil hlas Nata King Colea zpívajícího Unforgettable.

Savannah tuhle písničku milovala. Máma ji jí a jejím bratrům zpívala, když byli malí. Vlezla si do vany a relaxovala, dokud nepřišel Derek a neřekl, že až skončí, má pro ni její oblíbené jídlo.

A skutečně, našla tam sendviče s hovězí pečení utopené v křenové omáčce Horsey.

„Miluju tě,“ řekla Savannah, když se s ním posadila na pohovku se sendvičem a hranolky.

Políbil ji do vlasů. „Já tebe taky, zlato.“