Škola byla větší, než jsem si myslela. Tessa mi řekla, že pro každou hodnost jsou čtyři obytné budovy. Ty pro alfy byly větší, i když jich bylo nejméně. Překvapilo mě, že je Tessa tak milá, udělala mi takovou malou prohlídku. Chtěla jsem věřit, že dospěla a že to není jen nějaký trik, jak mě později ponížit.

Zastavily jsme u dveří. Otočila jsem se k ní. Během těch posledních pár minut mi to došlo. Byla jsem omega. Podřadná omega. Neměla jsem od příchodu sem žádná očekávání, kromě toho, že mě pošlou zpátky, protože nemám vlka.

„Služebnické křídlo ti ukážu později.“ Svraštila obočí. Vypadala, že je jí mě líto. Hádám, že věděla, jak se cítím.

„Díky.“ Zatlačila jsem do dveří Marisiny kanceláře.

Vzhlédla od stolu. „Ano, slečno Lennoxová, právě jsem se chystala pro někoho poslat, aby vás přivedl.“

Přešla jsem k jejímu stolu a posadila se.

„Jsem opravdu omega?“ zeptala jsem se.

Povzdychla si a otočila se na své kolečkové židli. Otevřela skříň za sebou a vytáhla hnědý vršek. Sklopila jsem hlavu. Jo, to byla moje odpověď.

„Bylo snadné to poznat vzhledem k tomu, že ses nikdy neproměnila,“ řekla.

„Věděla jste to, ještě než jste mě zavolala? Proč? Jsem prakticky člověk.“

„Ne, to nemusí být nutně pravda. Ano, je nepravděpodobné, že se někdy proměníš, ale stále máš vlastnosti omegy. Možná nebudeš první v řadě na páření, ale pořád můžeš sloužit své smečce. Ukázalo se, že smečka Sterlingů má nedostatek omeg.“

Skvělé, jsem tu jen proto, že nikdo jiný nebyl. Ve většině smeček, jako byla ta moje, se omegy braly jako družky jen za účelem plození. Nebo za účelem šukání. Zvláštním řízením osudu omegy rodily zdravé a silné vlky. Nebylo to tak vždycky. Vím, že smečky Kensleyů a Blackwoodů páření s omegami úplně zakázaly v naději, že je vyřadí. Blbý pokus, protože takhle to nefungovalo.

„Není důvod k obavám. Zákony se změnily a omegy mají ve smečce i jiné role než jen úklid,“ řekla Marisová.

„Jo, můžu se stát učitelkou v mateřské školce nebo navždy pracovat v domě alfů.“

Marisová spojila prsty a upřeně se na mě podívala. „Měla jste jiné ambice, slečno Lennoxová?“

„Jo, no, chtěla jsem jít na vysokou. Udělat si titul z výživy, mít dům u pláže pro mě a pro mámu. Teď jsem tady zaseknutá na pět let.“

„Dostane se vám tu skvělého vzdělání. A ten obor, o kterém jste mluvila, je ideální – můžete ho vystudovat tady a své smečce tím velmi pomoci.“

Sklonila jsem hlavu a přikývla. Vždycky šlo jen o smečku. Jediná dobrá věc na tom být člověkem byla, že jsem do toho nemusela být zahrnutá. Vstala jsem k odchodu.

„Pokud budete mít někdy pochybnosti o svém postavení ve smečce, můžete si vždy promluvit se svým alfou.“

Kieran. Teď se mu budu muset klanět? No, tak to mě odsud vyrazí hned. Málem jsem se rozesmála.

„Můžu?“

Kývla a na tváři se jí objevil náznak úsměvu. Poznala jsem, že je to tvrdá žena, možná byla milá jen proto, že jsem tu byla nová.

„Bohužel jsou teď všichni alfové na schůzi.“

Na schůzi, hm? Poděkovala jsem Marisové a vyšla z kanceláře. Na lavičce v čekárně jsem našla Tessu, jak si pohrává s prsty.

„Vidím, že už máš uniformu.“ Zamračila se na ten hnědý úbor.

„Jo — nevíš, kde mají alfové ty své schůze?“

„Jo, dole v suterénu věže. Je to tam hodně soukromé. Proč?“

„Chci vidět Kierana.“ Pochybovala jsem, že bude tak těžké najít suterén.

„Počkej, ne!“ Tessa vyrazila přede mě a rozpřáhla ruce. „Nemůžeš jen tak vtrhnout na schůzi.“

„Proč ne? Chci ho jen vidět, dát mu vědět, že jsem tady.“

„Zbláznila ses, Lennoxová? Jasně že jo! Kieran je teď alfa, a co hůř, je obklopený vymytými mozky alfů, kteří nebudou váhat tě poslat na ošetřovnu.“

Měla jsem ten strach v jejích očích brát vážně, ale jediné, co jsem chtěla, bylo aspoň koutkem oka zahlédnout svého nejlepšího kamaráda. Přesně jako ty prvačky z bety. Kousla jsem se do spodního rtu a podívala se na ni. Byla jsem rozhodnutá.

Tessa zasténala. „V tom jsi sama, Lennoxová. Tohle musí být nový rekord v úmrtí hned první den!“

Plácla sebou zpátky na lavičku před Marisinu kancelář.

„Hned jsem zpátky. Živá.“ Zasmála jsem se cestou chodbou. Kamenné schody byly za třetími dveřmi vedle zamčených dveří na konci chodby, na kterých stálo „Krypta předků“. Průzkum na jindy.

Čím víc schodů jsem sešla, tím víc jsem toho litovala. Jak hluboko ten suterén byl? Muselo tam být aspoň pět set schodů. Slyšela jsem křik a rány, jako by pěsti bušily do dřevěných stolů. Tep se mi zrychlil. Co když si Tessa nedělala legraci? Co když se Kieran změnil? Panebože, co když mě ani nepozná? Když mě viděl naposledy, neměla jsem skoro žádná prsa. Teď jsem měla boky a jasně definovaný pas.

Dveře byly přímo přede mnou, zevnitř se ozýval tlumený křik.

„To je nespravedlivá výhoda, kterou připravuješ Kensleyho k vítězství,“ zahučel někdo.

Hluboce jsem vydechla. „Není možné, abych sešla pět set schodů a pak těmi dveřmi neprošla.“

Ruku jsem měla na klice a srdce až v krku. Pootevřela jsem dveře a štěkot a křik ustaly. Chtěla jsem se otočit a utéct. Bylo to o to horší, že jsem se pohybovala tak pomalu.

„Co to má kurva být?“ vyštěkl ženský hlas.

Dveře se přede mnou otevřely dokořán. Očima jsem v místnosti rychle hledala jeho. Jak trapně bych vypadala, kdyby tu Kieran ani nebyl? Ale byl. Stál u dlouhého středového stolu, na kterém byla rozložená mapa. Mezi obočím měl vrásku, ve tváři jasný odpor.

„Kierane?“

„Doufám, že je to důležité,“ zavrčel nějaký kluk v místnosti.

Kieran se narovnal v zádech a jeho světle modré oči zjihly. Odpor zmizel a mně se srdce znovu rozbušilo.

***

Kieran rychle obešel stůl. Křik a překřikování začaly nanovo.

„Co se to sakra děje?“

„Nic. Pokračujte beze mě.“ Popadl mě za paži, otočil mě a vystrčil z místnosti.

„Kierane!“ vykřikla nějaká dívka, než se za ní zabouchly dveře.

Zakopla jsem, když mě Kieran pustil. Jak jsem se otáčela, zapletla jsem si nohy a vrazila do zdi. Stíny suterénu dodávaly jeho tváři tajuplný výraz. Polkla jsem. Myslela jsem, že mě poznal. Udělal krok ke mně. Měla bych se naučit poslouchat…

„Sero?“ Zkrátil vzdálenost mezi námi.

Kývla jsem. Opřel se rukama o kamennou zeď po obou stranách mé hlavy.

Podíval se na mě a uchechtl se. „Nemůžu uvěřit, že jsi to ty.“

Sevřel mě v náručí. Konečně jsem vydechla vzduch, který jsem celou dobu zadržovala.

„Panebože, myslela jsem, že si mě nepamatuješ.“ Chytila jsem se ho za tričko na zádech a zabořila hlavu do jeho bicepsu.

Zasmál se. „Pořád jsi idiot. Tebe bych nikdy nemohl zapomenout,“ řekl mi do vlasů. „Skoro jsem si myslel, že se sem ani nedostaneš.“

Dveře práskly o zeď a rozdělily nás.

Dívka v super krátké černé kožené sukni — která rozhodně nevypadala jako uniforma — na nás vrhla vražedný pohled.

„Doufám, že pro tohle existuje dobré vysvětlení.“

Měla na sobě stejné tričko jako Kieran, bílé s červeným pruhem. Tohle byla skupina alfů.

„Teď ne, Sloane,“ řekl Kieran odmítavě.

„Teď ne? Ty jsi prostě odešel ze schůze? Aby ses… aby ses s ní objímal?“

Kieran zaklonil hlavu a zasténal. „Tohle je Sera, moje nejlepší kamarádka. Promluvíme si později.“

Sloane zamrkala a ucouvla. „Nejlepší kamarádka? Já jsem tvoje družka.“