Kieran má družku? Jakože opravdovou? Stála přímo přede mnou.

„Hned jsem tam, Sloane,“ řekl Kieran mezi zaťatými zuby.

Musela jsem být rudá jako rajče. Sloane práskla dveřmi, až jsem nadskočila. Skřípala zuby a nespouštěla ze mě oči. Ze strachu jsem od ní nemohla odtrhnout pohled. Pak jsem ale musela, když jsem měla pocit, jako by mě do hlavy udeřil vlak. Na zádech se mi objevila Kieranova ruka, která mě zachytila před pádem.

„Hej, to nedělej.“ Kieran si stoupl přede mě.

Sloane se zasmála, ale neviděla jsem, jak cynicky to vypadalo, protože mi Kieran úplně blokoval výhled.

„Vážně ti záleží na nějaké omeze?“ vyštěkla Sloane.

Kieran se otočil, aby se na mě podíval. Co to měl v očích za lítost?

„Ona je… aha, jo.“

„Není to tak zlé,“ řekla jsem sebevědomě, možná až moc.

Sloane se zasmála. „Můžu tě ujistit, že to není nic dobrého. Jsi omega, která má sakra velký problém.“

„Ne, to nemá,“ řekl Kieran.

„Přerušila schůzi alfů! Důležitou schůzi!“

„Stejně jsme se nikam neposouvali.“ Kieran se opřel o zeď a ušklíbl se na mě.

Nezměnil se.

Sloane si dala ruku v bok. První známky toho, že z nás nejlepší kamarádky nebudou.

„Tak co?“ řekla Sloane.

„Co zase, Sloane?“ zasténal Kieran.

„Ty ji nepotrestáš?“

„Potrestat mě?“ vyvalila jsem na Kierana oči.

„Nebudu ji trestat. Nic špatného neudělala.“

„Přísahám, Kierane, že jestli to neuděláš ty, udělám to já. Omegy musí znát své místo.“

Kieran založil ruce na prsou. „Fajn. Udělám to.“

Měla jsem oči navrch hlavy. „Vážně mě hodláš…“

„Sero, pokaždé, když mě uvidíš, oslovíš mě ‚Vaše Výsosti‘. To bude tvůj trest na příští dva měsíce.“

Na vteřinu mi zůstala pusa dokořán, než jsem vybuchla smíchy.

„Chceš, abych se i klaněla?“

Uchechtl se. „To by byl pěkný detail.“

„Cože?!“ vyjela Sloane a můj smích téměř okamžitě utnula. „Tohle je vážná věc, Kierane!“ To se snad chystala brečet?

„Věř mi, tohle pro ni bude mučení.“

Protočila jsem oči a usmála se. Tohle si přál už od dětství. Sloane sevřela ruce v pěst a odpochodovala zpátky do zasedací místnosti. Kieran mě vzal za loket a otočil ke schodům.

„Pojďme odsud, než se vrátí s někým dalším,“ zamumlal.

Jít zpátky nahoru pět set schodů. Mučení. „Kdy jsi přišel k družce?“ zeptala jsem se.

Něco, o čem jsem dřív snila, ale když jsem nedostala vlka jako všechny ostatní děti, byla jsem tak nějak odsunutá na vedlejší kolej. Jsem si celkem jistá, že tady to bude stejné, leda by se nade mnou někdo smiloval a nenechal mě strávit zbytek dní osamělou službou smečce. Kieran byl z téhle rovnice úplně venku. Alfové s omegami nechodí.

„Já-ehm, vybral jsem si ji ve třeťáku.“

„Páni, tak dlouho, jo?“

Kývl a na rtech mu pohrával úsměv. Byl ve vztahu dva roky? Musí do ní být vážně blázen.

„Čekal jsem na tebe… až přijdeš. Hádám, že tvoje první proměna přišla hrozně pozdě,“ uchechtl se.

„Ne, Kierane. Neproměnila jsem se.“

Zastavil se. „Cože? Jak je to možné? Jak to, že jsi tady?“

Kousla jsem se do vnitřní strany tváře. Co teď? Štve ho, že tu jsem?

„Protože smečka nemá dost omeg.“

Prohrábl si své tmavě čokoládové vlasy. „Nejsi člověk, cítím, že nejsi. Ty nemáš vlka?“

Kývla jsem a pokrčila rameny.

Oči se mu zúžily a výraz mu ztemněl. „Můžu tě odsud dostat. Neměla bys tu být, Sero.“

„Proč? Ty mě tu nechceš?“

Pokračoval v chůzi. „O to nejde. Bylo by to jednodušší, kdybys měla vlka, i slabý vlk v většině situací pomůže. Tohle místo je nebezpečné. Nechci si nechat prasknout hlavu tím, že o tebe budu mít strach, Sero. Tady to funguje jinak než ve smečkách.“

Položila jsem si ruku na bok. „Nemusíš mít strach. Nepotřebuju chůvu.“

„Smůla pro tebe, protože ji dostaneš.“

„To se nestane.“

Popadl mě za pas a přitáhl si mě k sobě, až jsem mu tiskla ruce na hruď. To bylo rozhodně nové. Naklonil hlavu.

„Zkrásněla jsi, ale rozhodně jsi nezačala být míň paličatá.“

Vykroutila jsem se mu z objetí, než uvidí, jak se červenám, a plácla ho.

„Pojď,“ řekl.

Než jsme došli na konec schodiště, funěla jsem, zatímco Kieran se ani jednou nehrbil. Smál se mi.

„Dej tomu pár týdnů a budeš mít fyzičku.“

„Myslela jsem, že fyzičku mám! Problém je v téhle škole, co má pět set schodů.“

„Počkej, až uvidíš věž.“

K věži jsem se nechtěla ani přiblížit.

„Sero…“ Tessa tam stála a spěchala ke mně. Když uviděla Kierana, zpomalila.

„Alfo,“ sklonila hlavu.

Trochu jsem zakroutila hlavou. Takhle to tu funguje? I Tessa se podřídila? Už jsem se na něj nemohla dívat. Nevěděla jsem proč. Takhle jsme se chovali k jeho otci. Myslela jsem si, že protože jsme kamarádi, tyhle věci se nás nebudou týkat. Šeredně jsem se pletla. Přesunula jsem se k Tesse. Budu potřebovat chvíli, aby mi to všechno došlo.

„Tesso, nevadilo by ti ji tu provést? Udržuj ji co nejvíc mimo problémy. Vím, že Sera je sice malá, ale dá zabrat.“

Tessa znovu sklonila hlavu.

„Hej.“

Usmál se. „Uvidíme se později, platí?“

„Jasně.“ Otočil se a nechal nás tam.

„No… ráda vidím, že jsi pořád naživu.“

„Jo, asi jsem jen… trochu unavená.“

„Pojď.“

Po zbytek dne mě Tessa provázela. Neřekla by jsem, že je to úplně jiný člověk, pořád v ní byly stopy té staré mrzuté Tessy. Jen byla taková trochu zlomená. Vážně mě to píchlo u srdce.

Začaly jsme odcházet od věže a dalších tří budov směrem k pozemkům. Vyzvedla jsem si věci z pokoje, kde jsem strávila noc. Všechny omegy šly s námi z kopce ke Služebnickému křídlu.

„Proč je Služebnické křídlo tak daleko?“

Romy poskakovala vedle Tessy, která sebou trhla a vrhla na ni pohled.

„Za to můžeš poděkovat smečce Blackwoodů,“ odpověděla.

„Myslela jsem, že z té nenávisti k omegám už před staletími vyrostli?“

„Navenek možná. Většina z nich nás pořád nemůže vystát,“ řekla Tessa.

„Jsme důležití, jen když nás potřebují. Tak to prostě je,“ dodala Romy.

Byla jsem přesvědčená, že neumí chodit normálním tempem. Během vteřin byla kilometry před námi. Služebnické křídlo se objevilo na dohled. Nebylo to jako hrad jako všechno ostatní. Dokonce ani jako zchátralý hrad. Byla to jednopatrová budova, táhnoucí se krajinou. Pár domků bylo rozeseto blízko stromů, které přecházely v hustý les.

Sevřela jsem tašku. „Tak tohle je můj domov na příštích pár let.“