Elowen

Domů jsem dorazila pozdě v noci, nahá. Vplížila jsem se do svého pokoje a schoulila se v koutě. Slzy mi tekly tak volně, že jsem měla oteklé oči. Podle toho, jak Alfa Killian mluvil, jsem pochopila, že můj otec nemá na vybranou. Nemohla jsem uvěřit, že ten muž může být tak krutý a záměrně chtít promarnit můj život. Co budu jako jeho manželka dělat? Jaká z mě bude Luna? Jak by mě smečka mohla respektovat, když se nezdálo, že by mi on sám hodlal projevovat jakoukoli úctu? Věděla jsem, že utéct by bylo sobecké, a tak jsem tam jen seděla a plakala. Můj život skončil dřív, než začal. Přešla jsem k toaletnímu stolku, vyndala svou knihu snů a začala v ní listovat. Doufala jsem, že se stanu tolika věcmi. Nechtěná manželka a Luna mezi ně nepatřily. Chtěla jsem se stát lékařkou. Také jsem chtěla umět bojovat a chránit svou smečku. Trénovala jsem na to. Byla bych první ženskou Deltou v naší smečce, než přišel Alfa Killian a všechno zničil. Viděla jsem místo, kde jsem popisovala, jaké by mělo být moje manželství s mým druhem, a uvědomila si, že to je sen, který se nikdy nesplní. Bylo to nespravedlivé. Alfa Killian kdysi družku měl a ona zemřela. Tenhle hajzl mě postavil do situace, kdy budu muset odmítnout kohokoli, koho mi bohyně měsíce požehná. Nikdy nezažiju pouto s druhem. Rozzuřila jsem se a začala vytrhávat listy z knihy.

Rozházela jsem si pokoj. Má vlčice se mě snažila uklidnit, ale já ji neposlouchala. Byla jsem unavená a naštvaná. Můj život byl u konce. Schoulila jsem se na podlaze a ještě chvíli plakala, než jsem usnula.

Otec mě druhý den jemně vzbudil. Upřímně jsem si přála, abych ve spánku zemřela, ale neřekla jsem mu to, protože jsem nechtěla, aby se cítil ještě hůř, než už se cítil.

„Omlouvám se, maličká,“ řekl otec a objal mě, „přál bych si mít jiné řešení,“ řekl a já v jeho hlase slyšela bolest. Byla to pro něj těžká situace.

„Nezlobím se na tebe, tati,“ řekla jsem mu a snažila se mu ulevit od bolesti. Procházel si mnoha věcmi. Celý život se musel něčeho vzdávat v zájmu míru. Vzdal se postu Alfy, aby se smečka nerozdělila. Jeho bratr, který byl naším bývalým Alfou, z něj udělal Deltu, aby omezil jeho moc. Otce to nikdy netrápilo. Byl silným zastáncem míru, žil podle svých zásad a teď tohle.

„Nezlobím se na tebe, tati,“ zopakovala jsem a on mě pevně objal.

„Musíš být silná, mé dítě. Dozvěděl jsem se, že Alfa Killian není hodný člověk,“ řekl mi a já mu nechtěla říkat, že to už vím, tak jsem jen přikývla.

„Prosím, oblékni se. Svatba se bude konat večer,“ řekl otec. Má vlčice chtěla vyskočit z mého těla a začít utíkat, ale k její smůle jsme já, Lumina, byly propojené. Nemohla se mě zbavit, stejně jako já se nemohla zbavit jí. Obě se s tím budeme muset vypořádat.

„Proč tak brzy?“ zeptala jsem se otce zmateně.

„Řekl, že jsi ho včera konfrontovala,“ odpověděl otec na mou otázku a zbytek už nemusel vysvětlovat. Věděla jsem, co ten parchant dělá. Musela jsem ho naštvat a on se se mnou musel chtít vypořádat, přičemž se v tu chvíli ovládl.

„Vstaň drahá, paní Genevieve je tady, aby ti pomohla se připravit na svatbu,“ řekl otec a pomohl mi vstát. Upřímně jsem na svatbu nechtěla vypadat hezky. Bylo mi to úplně jedno. Nevadilo by mi vzít si toho parchanta v pyžamu, jen abych mu ukázala, jak moc ho nenávidím, ale věděla jsem, že otec by to nedovolil.

Dala jsem si dlouhou sprchu a znovu si poplakala. Právě jsem nevědomky strávila svou poslední noc v otcově domě. Lumina měla pravdu. Neměly jsme toho parchanta konfrontovat. Ale byla jsem raněná a naštvaná. Myslela jsem, že když mě uvidí, změní názor. Moje činy přinesly jen opačný efekt. Urychlilo to datum svatby a já byla velmi zraněná a rozzuřená.

Stála jsem pod sprchou, dokud nedotekla teplá voda, a pak jsem neměla jinou možnost než koupelnu opustit.

Paní Genevieve mi přišla udělat kosmetické ošetření. Na přípravu jsem měla jen čtyři hodiny a při tempu, jakým pracovala, jsem pochybovala, že budeme včas hotové.

„Musíš se rozveselit, drahoušku,“ řekla paní Genevieve, zatímco mi dělala nehty, a já ji ignorovala. Jí se to mluvilo. Nebyla to ona, komu bylo devatenáct a byla nucena vzít si muže, kterého nemilovala a který nemiloval ji.

„Vám se to mluví,“ odsekla jsem a její úsměv zmizel. Podívala se na mě se slzami v očích.

„Moje srdce je s tebou. Všichni víme, že to děláš proto, aby nás nezabili. Upřímně si přeji, aby ten parchant našel jinou cestu, ale on na tom trval. Všichni jsou smutní, Elo, a přála bych si, aby se nic z toho nestalo. Kdyby tvůj strýc neprovokoval a nekul pikle proti Alfovi Killianovi, stále bychom měli svou smečku vcelku. Můj druh v tom boji zemřel dřív, než mě stihl označit. Je mi čtyřicet let, Elo, a můj život už nikdy nepozná lásku, pokud se na mě bohyně měsíce neusměje podruhé. Chápu tvou bolest,“ řekla a já začala bojovat se slzami v očích.

„To je v pořádku, drahoušku, můžeš plakat. Jsme tu jen my dvě,“ ujistila mě a já se úplně zhroutila.

Čas plynul a já byla otupělá. Když paní Genevieve skončila, odmítla jsem se podívat do zrcadla. Prosila mě, abych se na sebe podívala, ale já prostě odmítla. Brzy to vzdala a odešla. Do pokoje přišel otec, aby mě odvedl na zahradu, kde se měla svatba konat.

Na místo jsme dorazili v pět hodin večer. Byli tam lidé, většina z nich členové mé smečky, a plakali. Kolem stála ochranka Alfy Killiana a podle místa konání se dalo poznat, že jde o zařizování na poslední chvíli. Hudba hrála z jukeboxu a celkově se tomu moc pozornosti nevěnovalo. Tolik věcí bylo špatně, ale mně to bylo jedno. Stejně to neměla být pohádková svatba.

Ve chvíli, kdy jsme s otcem vstoupili na provizorní uličku v zahradě, místo utichlo. Všimla jsem si mužů, kteří na mě zírali, ale bylo mi to jedno. Svatební šaty byly docela odvážné. Přestože byly dlouhé, krajka toho moc nezakrývala. Dozvěděla jsem se, že je poslal sám Alfa Killian. Cítila jsem se nahá, i když jsem byla oblečená.

Alfa Killian na svatbě nebyl. Místo něj tam byl ten hnědovlasý chlap z jeho domu. Když jsem ho uviděla, zamračila jsem se a zeptala se otce, co se děje.

„Zastupuje Alfu Killiana. Nemohl se dostavit. Má moc práce v kanceláři,“ odpověděl otec a já se cítila naprosto ponížená. Ten chlap měl mít aspoň tolik slušnosti, aby se na vlastní svatbě ukázal. Něco takového jsem v životě nezažila. Tohle bylo poprvé.

Svatba byla uspěchaná a nekonala se žádná hostina. Hnědovlasý muž mě vzal do Alfova domu a ukázal mi jeden z pokojů.

„Jak se mám převléknout?“ zeptala jsem se ho a on mi řekl, abych si vzala kalhoty, které jsou ve skříni. Došlo mi, že moje manželství s Alfou Killianem nebude konvenční. Kdo si o svatební noci bere kalhoty?

Když jsem si uvědomila, že mě neposlali do hlavní ložnice, došlo mi, že budu spát sama, a tak jsem se rozhodla osprchovat a jít spát jen ve spodním prádle. Má vlčice celou dobu mlčela. Trochu jsem si poplakala a pak usnula.