Elowen

Po snídani jsem se šla proběhnout. Zašla jsem do lesa a proměnila se v Luminu. Byla jsem bílá vlčice, což byla vzácná barva, ale barvu naší srsti jsem milovala. Členové smečky ji vždycky chválili a já na ni byla hrdá. Škoda, že v téhle smečce svou krásnou vlčici předvádět nebudu. Všimla jsem si, že mě členové ignorují a vyhýbají se mi. Bylo jasné, že jim můj drahý manžel nařídil, aby se mi vyhýbali. Blížily se mé dvacáté narozeniny a já se na jejich oslavu netěšila. Můj život už stejně skončil. Nemělo smysl ztrácet čas oslavou života, který už jsem neměla.

Do domu jsem se vrátila až pozdě v noci. Netrvalo dlouho poté, co jsem vylezla ze sprchy, a do pokoje vtrhl Alfa Killian, soptící vztekem.

„Kde jsi byla?“ zařval a já byla trochu zmatená.

„Byla jsem se proběhnout,“ odpověděla jsem sebevědomě.

„Chceš, abych věřil, že jsi se byla proběhnout?“ řekl a já přikývla.

„Co jiného jsi si myslel, že dělám? Jsem v těchto končinách nová, tak jsem se rozhodla se porozhlédnout,“ řekla jsem mu a jeho oči nezměkly.

„A ani ses neobtěžovala mě informovat přes mentální spojení?“ zeptal se mě.

„Nemyslela jsem si, že na mně tolik záleží. Sám jsi to jasně řekl. Když uteču, všechny zabiješ. To je pro mě dostatečná motivace k tomu, abych neutíkala,“ řekla jsem mu a on přistoupil blíž.

Nikdy mi nestál tak blízko. Ten muž nade mnou čněl. Já měla metr šedesát pět a on metr devadesát osm. Byl vysoký a zastrašující. Srdce mi začalo bušit v hrudi. Nebyl to strach; bylo to něco jiného, připadalo mi to jako adrenalin. Snažila jsem se udržet jeho pohled a dívala se na něj.

„Venku jsou problémoví vlci,“ řekl a já se usmála.

„Umím se o sebe postarat, Alfo. Nejsem tak slabá, jak vypadám,“ ujistila jsem ho a on se na mě zle usmál.

„Jestli se necháš zabít, vyhladím tvou smečku,“ vyhrožoval, což nebylo fér.

„Co když zemřu náhodou?“ zeptala jsem se ho, chtěla jsem vědět, kam až sahá jeho šílenství. Neodpověděl mi, místo toho opustil pokoj a práskl dveřmi. Bušení v mé hrudi neustávalo a já nevěděla, kdy přestane. Rozhodla jsem se ukonejšit a ulevit si vlastní rukou. Možná to pomůže.

Sedla jsem si na postel a roztáhla nohy. Sáhla jsem si do kalhotek, dotkla se klitorisu, představovala si dokonalého muže a snažila se v hlavě uniknout realitě. Jak jsem na něm začala pracovat a třít ho prsty, před vnitřním zrakem mi probleskl obraz Alfy Killiana. Cítila jsem se hrozně, že o něm fantazíruji, ale nemohla jsem si pomoct. Potřebovala jsem to uvolnění. Tak jsem mu v duchu změnila tmavé vlasy na zrzavé a předstírala, že má bratra – dvojče, který se mi líbí. Sténala jsem a plakala slastí, dokud jsem se konečně neudělala. Pak jsem šla dál a prstovala se, abych uklidnila své svírající se lůno, a brzy jsem se uvolnila.

Ve chvíli, kdy jsem skončila, jsem se za sebe styděla. Nemohla jsem si dovolit cítit k tomu muži přitažlivost. Byl zlý. Rozhodla jsem se, že se podívám na pár filmů, abych třeba našla novou tvář pro své fantazie. Jak to tak vypadalo, tohle byl jediný způsob, jak se po zbytek svého mizerného života dočkám uvolnění. Můžu v tom být aspoň kreativní.

Další den proběhl hladce. Rozhodla jsem se zůstat venku o něco déle než den předtím, jen abych viděla reakci Alfy Killiana. Nebylo to tak, že by se mi líbil, ale potřebovala jsem s někým komunikovat, abych si udržela zdravý rozum. Nikdo ze smečky se se mnou nebavil, takže popouzení jeho osoby byl jediný způsob, jak získat pozornost. Vrátila jsem se a vlezla do sprchy, ale on mě varovat nepřišel. Hádala jsem, že své si řekl předchozí noc, tak jsem šla spát. Slíbila jsem si, že příští den najdu něco produktivního na práci.

Přišel další den, nasnídala jsem se a rozhodla se si trochu odpočinout, než vyrazím ven. Když jsem byla připravená vyrazit, zjistila jsem, že mám zamčené dveře. Silně jsem na ně bouchala, ale nikdo neodpovídal. Začala jsem panikařit. Nemohla jsem ty dveře vyrazit, protože jsem nechtěla ničit jeho majetek. Dráždit Alfu Killiana nesprávným způsobem by mohlo mít následky, a tak jsem byla frustrovaná. Nenáviděla jsem zamčené dveře a bála se jich. Zatímco jsem bouchala na dveře, ozval se mi v hlavě Alfa Killian.

„Dobré ráno, drahá manželko. Tohle je trest za to, že jsi mě neuposlechla a vrátila se domů velmi pozdě v noci,“ řekl a přerušil spojení. Byla jsem rozzuřená. Nenáviděla jsem ho. Jak mohl být tak bezohledný? Chodit ven byla moje jediná zábava v tomhle pekle, kterému říkal domov, a přesto se mě snažil tímto způsobem potrestat.

Přecházela jsem po pokoji. Několikrát jsem se s ním snažila mentálně spojit, abych mu pomohla pochopit důvody, proč nechat mě a Luminu volně běhat, ale on mě odmítal vpustit dovnitř. Byla jsem vážně naštvaná. Tak jsem se rozhodla počkat na oběd. Hodlala jsem utéct, až mi omegy přinesou jídlo. Už tak jsem byla vězeňkyní. Odmítala jsem se nechat zavřít do fyzického vězení.

Předstírala jsem, že jsem se uklidnila a přestala bojovat. Nepřevlékla jsem se, ale zula jsem si boty. Oběd přinesli kolem třetí odpoledne. Než si omega stihla uvědomit, co mám v plánu, vyrazila jsem ze dveří a bosá vběhla do lesa. Běžela jsem, dokud jsem se nedostala k jezeru, které jsem zahlédla den předtím. Svlékla jsem se a rozhodla se zaplavat si. V žádném případě jsem nechtěla dovolit tomu hajzlovi, aby mě ovládal.

Vylezla jsem z jezera, počkala, až mi kůže oschne, a pak se oblékla. Pak jsem se rozhodla se trochu projít a kochat se krajinou. Během procházky jsem v lese zaslechla zavrčení. Nevěděla jsem, co to je, a tak jsem byla v nejvyšší pohotovosti. Lumina vycítila nebezpečí a my se proměnily. Začala jsem utíkat, ale nebyla jsem dost rychlá. Obrovský vlk mě srazil z cesty a při nárazu do jednoho ze stromů jsem uslyšela křupnutí. Nebyl čas na pláč. Musela jsem se udržet na nohou. Postavila jsem se mu čelem. Byl to toulavý Alfa vlk a lovil mě.

Skočila jsem po něm a začali jsme bojovat, škrábali jsme se a kousali. Byla jsem vycvičená bojovnice a téměř tak mocná jako jedinec z alfy rodu, takže jsem si věřila, že ho dokážu dostat. Po mnoha kousancích a úderech jsem získala převahu a zakousla se mu do hrdla; krev mu tekla, dokud jsem nezaslechla jeho poslední zakňučení. Ve chvíli, kdy jsem si byla jistá, že zemřel, jsem začala kulhat zpátky k domu. Lumina byla zraněná a ztratily jsme hodně krve. Vidění se mi rozmazalo, ale pokračovala jsem dál. V momentě, kdy jsme se přiblížily k sídlu smečky, jsme omdlely.