< Varick >

Království Aethelgard je rozlehlé a velkolepé. Přirozeně jsem nechal na každé hranici postavit strážní věže, abych zajistil, že naše země bude dobře střežena. Kromě toho jsem nařídil strážím, aby každou hodinu, ve dne i v noci, prováděly obchůzky. Od té doby, co byly říše vytvořeny, v nich panoval mír, ale obezřetnost se někdy vyplácí.

Moji muži si své povinnosti plnili dobře, ale jako král jsem také dával přednost tomu, abych čas od času osobně zkontroloval pozemky, byl mimo hrad a viděl, zda je vše v pořádku.

Večery byly mým nejoblíbenějším časem pro proměnu do mé lykanské podoby. Proběhal jsem celé království, někdy jsem se nezastavil celé hodiny, dokud se na obzoru neobjevilo svítání. Byl to můj způsob, jak se udržovat v kondici a vytrvalosti. Běh mě naplňoval vzrušením a byl to dobrý způsob, jak se zbavit stresu z dramat u mého dvora.

Jako například v tuto noc, kdy jsem právě zjistil, že moje koruna je v ohrožení.

Můj otec byl známý tím, že k dosažení toho, co chce, používal nekalé prostředky. Nikdy jsem nečekal, že je použije i na mě. Když mi Elyon řekl o tom dekretu, okamžitě jsem svolal radu a nařídil jim, aby ho zrušili, ale k mé smůle odmítli s tím, že otcova slova jsou absolutní, nesmlouvavá a vykonatelná.

Musel jsem se ovládat, abych je všechny neposlal dva metry pod zem. Teď jsem Alfa. Teď jsem král. Měl jsem mít nad svými poddanými plnou kontrolu, ale zdá se, že otec se postaral o to, abych se z tohoto problému nemohl vykroutit.

Do prdele.

Běhání po mém království úspěšně zmírnilo můj hněv z nešťastných událostí té noci. Uklidnil jsem se, ale myšlenka na to, že si musím vzít nějakou ženu za královnu, mi stále ležela v hlavě. Jak to udělám, to jsem zatím nevěděl, ale byl jsem si jistý, že k naplnění dekretu použiju jakékoli prostředky.

Oko za oko. Zub za zub. Je čas použít otcovo učení proti němu.

Když ranní slunce dopadlo na mou kovově černou srst, byl to pro mě signál k návratu, ale místo abych se vrátil přímo na hrad, zamířil jsem do svého sídla, které se nacházelo u nedalekého jezera, severovýchodně od mého království. Postavené z nejlepších kamenů v zemi, otec mi toto obydlí daroval, když jsem se ve dvanácti letech poprvé úspěšně proměnil.

Toto sídlo se od té doby stalo mým útočištěm. Jediným místem bez starostí, ministrů a žen. Především bez nich.

Těšil jsem se na klidnou koupel ve své koupelně; nicméně přesně v okamžiku, kdy jsem vstoupil do vchodu budovy, jsem vycítil přítomnost. Někdo byl uvnitř a vydával vůni, která byla pro můj nos lákavá i jedovatá zároveň.

Okamžitě jsem přešel do střehu.

Pomalu jsem vystopoval, odkud vůně vychází, a ta mě zavedla do mé komnaty. Ten vetřelec měl tu drzost skutečně vniknout do mého nejposvátnějšího prostoru.

Místo abych se však mračil víc, zašklebil jsem se a těšil se, až tomu vetřelci holýma rukama zakroutím krkem.

Když jsem vstoupil do své ložnice, vůně sílila a sílila. Váhal jsem mezi tím, zda se mi má zvedat žaludek, nebo si ji mám vychutnávat. Byl jsem téměř v pokušení udělat to druhé, a to mě rozzuřilo ještě víc. Tento vetřelec mohl používat magii, aby se ke mně dostal.

Jakmile jsem byl uvnitř, rozhlédl jsem se, ale v mé komnatě nikdo nebyl. Ani stopa po živé či mrtvé duši, nebo něčem jiném.

Teprve když jsem otevřel dvoukřídlé dveře koupelny, zasáhla mě ta vůně v obrovské intenzitě. Nespokojeně jsem zavrčel.

Možná mě předtím zmátly použité oleje, proto jsem si hned neuvědomil, kdo to je, ale teď, když jsem stál před zcela nahou ženou používající můj bazén, věděl jsem s jistotou, o koho jde.

První myšlenka, která mi v tu chvíli bleskla hlavou, byla: ‚Elyonovi za tohle zakroutím krkem.‘

Žena seděla pohodlně na částečně ponořené části bazénu, ale jasně jsem viděl, že je úplně nahá, stejně jako já, kdykoli se proměním zpět do své lidské podoby. I já jsem byl před chvílí určitě nahý, ale díky čarodějnické magii se vlkodlaci ani lykani nemuseli po proměně starat o shánění šatů. Teď jsem byl řádně oblečen do svého neformálního úboru bílé tuniky a volných kalhot; dokonalý vzhled pro další výslech této ženy.

Způsob, jakým se její záda prohýbala a jak vypadala bezchybně a čistě bíle proti slunečním paprskům, pokoušel mé oči, aby na ni zíraly, místo aby odvrátily zrak. Zatnul jsem pěsti a cítil se zklamaný svou idiotskou slabostí. Jen ukazovala krásná, ženská záda. O nic nešlo. Ale nenáviděl jsem, že jsem z nich nemohl spustit oči.

Díval jsem se dál a stále zvažoval, jak ji vyrušit, ale pak zčistajasna přestala sušit své vlasy a vzhlédla.

Naše oči se střetly; v jejích se okamžitě objevilo překvapení, zatímco v mých se střídal hněv a pobavení.

„Do prdele!“ vykřikla, než skočila do vody.

Přiblížil jsem se k bazénu, stoupl si přímo nad svažující se schody, abych jí zablokoval východ, a pak čekal, až se vynoří.

Po minutě se tak stalo, ale byla na druhé straně bazénu, mimo můj dosah.

„A to jsem si myslela, že budu mít ještě čas na koupel před vaším příjezdem. Asi jsem se pletla,“ prohlásila a věnovala mi suše zklamaný pohled. Tvář měla ke mně, ale tělo měla přitisknuté k obkladům bazénu, jako by se snažila chránit svou nahotu před mým zrakem.

Huh, jako bych se chtěl dívat na ty bezvýznamné kousky reprodukčních orgánů.

Povytáhl jsem obočí a vypnul hruď, pyšný sám na sebe. „O tom bych se nepřel. K tvé smůle jsem rychlý běžec.“

„Moje přítomnost tě nepřekvapuje,“ podotkla.

Dřepl jsem si na podlahu a namočil prst do vody, abych vyzkoušel její teplotu. Byla zvláštně teplá a lákavá. Jako by pramen, který napájel můj bazén, s koupáním téhle ženy souhlasil.

„Ještě jsem plně nepochopil, jak jsi skončila tady místo v žaláři, a to s celou hlavou,“ začal jsem, „ale mám silné podezření, že v tom má prsty můj drahý bratr. Dostane, co mu patří, a pokud jde o tebe, no, rozhodnu se později, až vylezeš z mého bazénu. Víš, právě jsem se vrátil z pořádného běhu a cítím se špinavý a unavený. Ještě jsem se nekoupal a neužil si v klidu svou vodu.“

Vystrčila bradu, pochopila náznak, který jsem jí dal. Nejsem nakloněn sdílení svého majetku, včetně vody, což znamenalo, že tu absolutně není vítána.

„Pak tedy, nebylo by pro Vaši Výsost příliš obtížné odejít?“ prohlásila a pak sklopila oči k hladině. „Ocenila bych, kdybyste mi dopřál soukromí k... obléknutí slušných šatů.“

„Ne,“ odpověděl jsem rychle a na čelisti se mi objevilo škubnutí. „Jsem král. Tohle je mé sídlo. Ty mi nebudeš rozkazovat, co mám dělat.“

„Slyšela jsem, že nenávidíte ženy, Vaše Veličenstvo.“

„Správně.“

„Pak předpokládám, že se také nenávidíte dívat na ně úplně nahé, že?“

„Samozřejmě.“

Na zlomek vteřiny jsem s odpovědí téměř zaváhal. Představa jejích nahých zad se mi znovu vybavila v hlavě. Nechtěl jsem si sám sobě přiznat, že se to mým očím líbilo. Zatracené smyslové orgány. Jsou to zrádci.

„Pak je to řešení výhodné pro oba,“ pokračovala. „Vy odejdete. Já se budu moct v soukromí obléknout. Vy se pak budete moct vykoupat ve svém bazénu.“

Měla tu drzost se mnou vyjednávat. Oči se mi zúžily v štěrbiny a vstal jsem.

„Co takhle tohle? Ty odejdeš hned. Já se vykoupu. Je mi úplně jedno, co tu vystavuješ s tím svým příšerným tělem.“

Její tvář se na okamžik zkřivila. „Princ Elyon mě varoval před vašimi košatými slovy.“

„Dobře. To znamená, že nemusím nic z toho, co ti říkám, přikrášlovat. Takže, odejdeš, nebo ne? Ztrácíš můj čas, ženo. Nejsem trpělivý muž.“

Obočí se jí stáhlo, což ukazovalo, že je ve stresu. Bylo mi to úplně jedno. Byla to její chyba, že se rozhodla koupat v mém bazénu hned na začátku.

„Zůstanu tady, dokud neodejdete vy,“ prohlásila nakonec, znovu zvedla bradu a věnovala mi vážný pohled. „Nejsem žádná voyeurka, Vaše Vý—sosti, a rozhodně nejsem ten druh ženy, která na veřejnosti vystavuje svá prsa a pohlaví.“

Podle očekávání docela problematická žena.

Se zatnutými zuby jsem se zhluboka nadechl, abych ovládl svůj hněv. Pokud nechtěla můj bazén opustit, budiž.

„Tak to není můj problém,“ řekl jsem a začal se svlékat.

„Co... co to děláte?“ zeptala se, její hlas byl najednou roztřesený. Bylo to kvůli strachu nebo rozpakům, to mi bylo jedno. Ať to cítí jako formu mého trestu.

Odhodil jsem tuniku na zem a pokračoval v rozepínání opasku, přičemž jsem na ni vrhl ostrý pohled. „Beru si svou zaslouženou koupel, samozřejmě.“

Když jsem si stáhl kalhoty, okamžitě odvrátila hlavu. Z její světlé pleti její tvář zrudla.

Tohle bylo poprvé.

Obvykle, když mě mé ženské poddané vidí, skloní hlavu nízko a jejich tváře jsou bílé jako křída. Tohle bylo poprvé, co jsem viděl ženu reagovat na pohled na mě jinak.

No, bylo to také poprvé, co jsem se svlékl donaha před ženou. Nikdy v životě jsem nečekal, že něco takového udělám, ale neměl jsem na vybranou. Nemohl jsem nechat ženu vyhrát. Nemohl jsem ji nechat vyhrát.