Když se Elowen druhý den ráno probudila, s nepřítomným pohledem se rozhlédla po prázdném pokoji.

Předchozího dne jí bylo čtyřiadvacet. Julian na to pravděpodobně zapomněl, nebo se možná nikdy neobtěžoval si její narozeniny zapamatovat. Koupil květiny pro jinou ženu a strávil s ní noc, zatímco Elowen neprojevil nic než chlad.

Po obléknutí sešla Elowen dolů, kde ji přivítala rozesmátá Evie. „Elowen, jdeš právě včas na snídani!“

Evie byla pro Elowen v rodině pravděpodobně jedinou spřízněnou duší. Protože před ní nechtěla vypadat smutně, Elowen přikývla a posadila se v jídelně.

„Elowen, vím, že tě mrzí, jak se Julian včera choval, ale prosím, nebuď smutná – já stojím vždycky při tobě. Jsem si jistá, že jednou pochopí, že jsi ta žena, se kterou by měl strávit zbytek života.“

Elowen ucítila v očích pálivé slzy, ale zůstala zdrženlivá.

Evie si povzdychla a vstrčila Elowen do rukou příbor. „Měla by ses najíst, drahá. Julian odešel brzy, aby vyřídil pár věcí, tak poprosím řidiče, aby tě později odvezl do práce.“

Právě když to Evie dořekla, vešla do jídelny Martha s dnešními novinami v ruce. „Paní, tady jsou ty noviny, o které jste žádala.“

Martha noviny právě položila na jídelní stůl, když Evie koutkem oka zahlédla zprávy na titulní straně. Marthin výraz ochabl, ale na to, aby noviny odnesla, už bylo pozdě.

Elowen ztuhla a upřela pohled na titulek.

Pod ním byla fotka Juliana, jak líbá jistou mladou celebritu, pořízená před hotelem. Bylo jasné, že minulou noc domů vůbec nepřišel.

„Elowen–“

„Díky za snídani, mami. Musím už jít do práce,“ přerušila ji Elowen stroze a vstala od stolu. Popadla kabelku a zamířila ke dveřím.

Evie, neschopná včas zareagovat, stála u dveří a sledovala, jak její snacha odjíždí.

Martha k ní přistoupila s omluvným výrazem. „To mě mrzí, paní.“

„To není tvoje chyba.“ Evie si povzdychla. Otočila se k Martě s vážnou tváří. „Zavolej později Julianovi a řekni mu, že jestli dneska nepřijde domů, vydědím ho!“

Když to Martha uslyšela, spěšně přikývla: „Dobře.“

Svatba Elowen a Juliana byla z mnoha důvodů komorní záležitostí – o sňatku dcery z dynastie Vanguardových a dědice rodiny Sterlingových věděla jen hrstka lidí.

Dokonce ani lidé ve společnosti Sterling Global netušili, jaká je Elowenina skutečná identita. Pro ně byla jen vedoucí designérského týmu A.

„Elowen, moc mě to mrzí, ale myslím, že se k vám dneska na oběd nebudu moct přidat. Mám v poledne schůzku s panem Sterlingem.“ Elena zněla dostatečně omluvně, ale v duchu se vítězoslavně křenila. Před obědem byla zavřená na toaletě skoro hodinu, a když vyšla, rty měla namalované jasně červenou rtěnkou. Elowen se při tom pohledu otřásla, ale nic neřekla.

Elena se omluvila, vzala kabelku a odešla. Její boky se pohupovaly, když kráčela k výtahu určenému pro vedení společnosti.

„Proč se tváří tak spokojeně? Každý ví, jak se stala vedoucí designérkou týmu B – a kvůli talentu to rozhodně nebylo!“ uchechtla se jedna z žen stojících opodál.

Elowen zbledla. Beze slova popadla kabelku a zamířila k výtahu také.

Po obědě, když zbývalo ještě trochu času, se všichni bavili ve skupinkách po dvou nebo po třech, než se vrátili k práci.

„Elowen! Koukni na to – dědic majetku rodiny Blackwoodových se vrátil do země a oficiálně přebírá Blackwood Enterprises!“ oznámila Poppy a položila před Elowen bulvární plátek. Byla to nově přijatá stážistka v oddělení designu a jediná, která Elowen projevila loajalitu navzdory tomu, co se stalo na včerejším večírku.

Pokračovala se zasněným povzdechem. „Ach, kde vůbec začít s Dominicem Blackwoodem? V obchodním světě je to legenda. V osmnácti odjel do zahraničí a ve dvaadvaceti vystudoval Harvard s dvojitým doktorátem z managementu a podnikové ekonomiky. V šestadvaceti vybudoval vlastní obchodní impérium Dominion International a dodnes se nikomu v zemi nepodařilo jeho úspěchy zopakovat. Teď se vrátil, aby převzal Blackwood Enterprises. Panebože – a co je nejdůležitější, je okouzlující, pohledný a neprovází ho žádný skandál! Je mu skoro pětatřicet a pořád je to svobodný mládenec!“

Elowen cítila, jak se uvolňuje, když viděla ten zbožňující lesk v Poppyných očích. „Máš v plánu ho sbalit?“

Když to Poppy uslyšela, nálada jí trochu poklesla. Poškrábala se na ušním lalůčku a zamumlala: „To samozřejmě ne. Idoly jako on jsou tu od toho, aby se obdivovali zdálky. S těmi se nerandí.“

„To znamená, že ses nadchla pro nic za nic?“ dobírala si ji Elowen a letmo pohlédla na obálku časopisu.