Jako členka rodiny Vanguardových si byla Elowen dobře vědoma existence Blackwoodových, protože patřili k nejvýznamnějším rodinám v Oakhaven. Dominic měl celkem tři sourozence – sestru a dva bratry, všichni byli starší než on. Jeho sestra byla vdaná a oba bratři působili v politice a armádě, takže byl jediným ze čtyř dětí, který projevil hluboký zájem o obchod. Byl to vnuk, kterého starý Alistair Blackwood zbožňoval nejvíc. Elowen však slyšela, že Dominic byl v mládí rebel a odmítal rodinné jmění zdědit. Říkala si, co ho asi mohlo přimět k náhlému návratu, aby převzal Blackwood Enterprises.

Na druhou stranu chápala, proč jím byly dámy tak fascinovány. Koneckonců byl dědicem rodinného podniku Blackwoodových, což znamenalo, že jeho hodnota a postavení byly nepochybně působivé. Byl také ztělesněním učebnicového příkladu vysokého, tmavovlasého a pohledného muže.

Na jeho očích však bylo něco zvláštně povědomého...

Možná to byla ta chladná lhostejnost v nich, která jí připomněla Juliana. Při té myšlence se jí nevyhnutelně vybavila Elenina vítězoslavná tvář.

Elowen se zadrhl dech a rychle potlačila jakýkoli zbytek zášti, který v ní hrozil vzkypět.

„Pohled na fešáka všechno zlepší! Život je už tak dost těžký – potřebujeme víc takových malých okamžiků štěstí.“

Elowen se zasmála a posbírala dokumenty, které právě zkontrolovala. Pak je vložila Poppy do náruče a řekla: „Pojď, vyrazíme do firmy toho tvého idola a zajistíme ti ty okamžiky štěstí, na které se tak těšíš.“

Poppy na okamžik nechápavě zírala, než se jí na tváři objevil široký úsměv, když jí konečně došel význam jejích slov. „Elowen, ty jdeš do Blackwood Enterprises jednat o projektu Azure Cove? O té luxusní čtvrti?! Myslela jsem, že půjdeš se slečnou Thorneovou!“

„Nemyslím si, že se v dohledné době vrátí. Dneska ji můžeš zastoupit ty.“

Stejně tam asi nechce jít, když je teď celá zapletená s Julianem, pomyslela si Elowen sebeironicky.

„Rozumím! Udělám, co bude v mých silách!“

Elowen právě vjížděla se svým bílým BMW do podzemního parkoviště Blackwood Enterprises, když kolem ní směrem k výjezdu projela dvě Bentley.

Obzvláště nápadné bylo Bentley Mulsanne, které vyjelo jako první. Pokud si dobře pamatovala, byl to ten samý model z limitované edice, který Bentley oznámilo na loňské tiskové konferenci v Londýně. Na celém světě byl vyroben pouze jeden jediný kus a proslýchalo se, že majitelem je tajemný obchodní magnát.

Když auto projíždělo kolem, zahlédla muže, který seděl na zadním sedadle Mulsanne. V šeru však neviděla víc než tmavou siluetu, která působila chladně a elegantně.

Mezitím muž na zadním sedadle zřejmě něco vycítil. Otevřel oči, ale Elowenino auto už projelo kolem.

Po objezdu podzemního parkoviště se jí ulevilo, že našla parkovací místo určené pro běžné návštěvníky.

Nastoupila do výtahu a dveře se už už zavíraly, dokud dovnitř nevstrčila ruku paže, aby je udržela otevřené.

„Omlouvám se, ale nevadilo by vám sdílet výtah?“

Elowen vzhlédla. Před výtahem stála skupina mužů, kterých si předtím nevšimla. Všichni byli v oblecích a kožených botách a tvářili se vážně. Stačil jeden pohled a člověk si je dokázal představit jako elitu nějakého špičkového podniku. Nicméně muž, který ji před chvílí oslovil, měl příjemnou tvář a čekal na její odpověď.

Zamrkala a pak zavrtěla hlavou, že jí to nevadí.

Muž se na ni usmál, ustoupil stranou a stáhl se dozadu. Bylo jasné, že je to někdo na úrovni asistenta.

Mezitím Elowen slyšela, jak se Poppy za jejími zády prudce nadechla. Poppy ji pak dloubla prstem do zad.

Elowen vzhlédla a její pohled spočinul na páru nekonečně temných očí.

Člověk s těmito očima byl z celého doprovodu nejpohlednější a vypadal na nejnovější přírůstek. Vypadal na pětatřicet let a měl na sobě skvěle padnoucí černý oblek šitý na míru, který zvýrazňoval jeho vysokou postavu.

Čistá bílá košile, kterou měl pod černým sakem, ho dělala ještě přitažlivějším. Na způsobu, jakým se nesl, bylo něco vznešeného – působilo to až impozantně. Byl rezervovaný, ale jeho pohled byl soustředěný a upřený.

Elowen polkla – nebyl to nikdo jiný než Dominic Blackwood, nový ředitel Blackwood Enterprises.

Jako by vycítil její pohled, krátce si ji prohlédl, než jedním dlouhým krokem nastoupil do výtahu.

Nemohla si pomoct a v duchu si povzdechla nad jeho lhostejností.

„D-D-Dominic—Um!“ Poppyno zbožňující zakoktání bylo přerušeno zasténáním, když jí Elowen vrazila loket do břicha. Pak Poppy odtáhla o dva kroky doleva, aby udělala místo ostatním mužům.

V tichosti sledovaly, jak muži svižně nastupují do výtahu.

„Elowen, koukej! To je idol Dom!“ vypískla Poppy těsně u Elowenina ucha tónem, který byl naneštěstí příliš hlučný na to, aby se dal považovat za šepot.

Elowen se začervenala, zvláště když slyšela, jak si asistent z dřívějška odkašlal v něčem, co považovala za pobavení.

Mírně v rozpacích se otočila a omluvně pohlédla na muže s kamennou tváří.

Protože stáli bok po boku, viděla jen jeho profil, který byl čistý a ostrý jako břitva. Vypadal stejně chladně jako zastrašujícím způsobem.

V hlavě jí však vrtala jedna věc – muž jako Dominic by měl používat výtah určený pro exkluzivní hosty, tak proč jel veřejným výtahem s nimi ostatními?