Cestou domů Elowen zavolala zvědavá Poppy, která chtěla vědět, jak dopadla schůzka.

Elowen jí všechno vypověděla, jen z vyprávění vynechala nepodstatné detaily.

Poppy měla z výsledku obrovskou radost, ale nezavěsila, dokud Elowen neodpověděla na její otázky ohledně jejího idola.

Elowen byla možná v povznesené náladě i díky tomu, že gigant jako Blackwood Enterprises ocenil její návrh.

Když dorazila domů, bylo skoro deset večer, což znamenalo, že Evie už dávno spala.

Když projížděla branou sídla Sterlingových, uviděla uvnitř zaparkované černé Lamborghini. Vypnula motor a v tichu noci slyšela dívčí sténání a chichotání, které se ozývalo z onoho vozu.

Byl to povědomý hlas – ve skutečnosti to nebyl nikdo jiný než Elena.

Elowenino nadšení z dřívějška náhle vystřídal příval odporu a po celém těle se jí rozlil chlad.

V sedadle auta jí ztuhly údy, jako by byly z olova. Měla pocit, že její srdce uvadá.

Zhasla světla ve svém voze. Ačkoli auto naproti ní mělo světla také zhasnutá, zahradní lampy nad ním osvětlovaly milostnou scénu, která se odehrávala uvnitř.

Elowen sledovala, jak si Elena spěšně obléká sukni a sako. Viděla, jak věnuje Julianovi významný pohled, než se oba znovu zapletli do náruče v vášnivém polibku přímo v autě. Bylo to, jako by někdo do otevřené rány v Elowenině srdci sypal hromady soli.

Nebyla si jistá, kolik času uplynulo, ale bylo to dost dlouho na to, aby její srdce otupělo bolestí. Teprve pak Julian vyjel z brány – pravděpodobně na cestě strávit zbytek noci s Elenou.

Elowen se vypotácela z auta a vlekla se do domu jako chodící mrtvola. Zamířila rovnou do koupelny a pustila kohoutek, aby si omyla obličej.

Sotva však pustila vodu, nohy jí vypověděly službu. Zhroutila se na podlahu a schovala tvář do kolen.

Julian se k ní takhle nechoval vždycky. Bývaly doby, kdy k ní byl jemný a laskavý; nikdy jí neubližoval ostrými slovy ani agresivním obviňováním, bez ohledu na to, jak moc na něm lpěla.

Změna v jeho chování však přišla bez varování.

Přestal vidět vše, co pro něj dělala, a zlomil jí srdce způsobem, jaký si nikdy nedokázala představit.

Z myšlenek ji vytrhl náhlý chlad na kůži. Otřásla se a uviděla, že kohoutek stále běží – voda přetékala z umyvadla na podlahu a máčela jí šaty.

S námahou se zvedla, aby vodu zastavila, a pohlédla na svůj odraz v zrcadle – tvář měla bledou a ztrhanou. Pokusila se o úsměv, ale výsledek působil spíš děsivě.

Sotva vyšla z koupelny, vchodové dveře vily se zvenčí otevřely.

Elowen se ani neotočila, když zaslechla známé kroky. Proč bych se měla tak moc snažit se mu zavděčit, když mě tak nenávidí?

Dívala se přímo před sebe a začala stoupat po schodech, ale uvědomila si, že kroky míří k ní. Než stačila zareagovat, ruka silná jako kámen jí sevřela pravé zápěstí a donutila ji se zastavit. „Kde jsi dneska byla?“

Julianův hlas byl ledový a stisk na jejím zápěstí zesílil.

Elowen měla pocit, že jí zápěstí zlomí. Potlačila bolest a otočila se k němu. Když promluvila, její hlas byl bez emocí. „Měla jsem pracovní večeři.“

„S kým?“ dožadoval se odpovědi a upřeně se jí díval do očí.

Elowen měla krásné oči. Jejich lesk nebyl smyslný ani vyzývavý, spíše z nich vyzařovala tichá a jemná inteligence. Její rysy byly jemné a měkké, nebylo v nich ani špetky nepřátelství. Člověk se nemohl ubránit pocitu klidu, když na ni pohlédl.

Na okamžik to vypadalo, že je Julian v tranzu. Kdyby nebyla tak odporná, nejspíš bych se s ní pokusil najít společnou řeč, pomyslel si.

Ta myšlenka však zmizela stejně rychle, jako se objevila.

Tvář mu ztemněla a jízlivým tónem se zeptal: „Zase jsi večeřela s bandou chlapů? Byla to vážně pracovní večeře, Elowen? Nebo jsi mi zahýbala za zády? Proč mi nepovíš, jak ty tvoje obchodní schůzky dopadly, hm?“

Ke konci věty jeho hlas nabral na ostrosti a nelibosti.

Elowen mu pohled oplatila. Věděla, co tím naznačuje, protože své myšlenky dal jasně najevo. Zaplavil ji náhlý pocit prázdnoty a chtělo se jí smát té ironii.

Když mu vyškubla ruku, mírně zavrávorala a pak suše pronesla: „Proč to chceš vědět? Štve tě, že jsem měla pracovní schůzku s klientem?“