Kapitola 9 Stále ti na mně záleží?

Tiše se chladně uchechtla. „Juliane, myslela jsem, že už tě mé obchody nezajímají. Možná otázka, kterou bych měla položit, zní – stále ti na mně záleží?“

Julian pevně sevřel rty a neodpověděl jí.

Elowen se sevřelo srdce, přestože její tvář zůstala kamenná. Pak se otočila a bez dalšího slova odešla nahoru.

Možná to bylo kvůli času strávenému v ledové vodě, že se u ní tu noc rozvinula horečka. První polovinu noci se jí zdálo mnoho snů – jeden byl o chvíli, kdy potkala Juliana a sledovala, jak se důvěrně chová k jiné ženě. Pak se s ním nakonec usadila a vzali se. Poslední scéna byla z jejich svatby.

Na Julianově tváři byla patrná únava, zatímco jeho podlité oči byly plné nenávisti, když chladně vyžadoval: „Řekni to znovu – ublížila jsi mi někdy?!“

Elowen zaťala pěst a nutila se zavrtět hlavou.

Julianův výraz okamžitě potemněl. „Dobrá. Jak si přeješ.“

Jeho nenávist se v jejím snu objevila znovu, což ji nakonec prudce probudilo.

Seděla na posteli, objímala přikrývku a těžce oddechovala. Hodiny ukazovaly čtyři ráno, ale ona už nemohla usnout.

Když se ráno probudila, měla pod očima tmavé kruhy, které se daly jen stěží zakrýt i silnou vrstvou make-upu.

Julian snídal u jídelního stolu dole, zatímco Evie, která seděla po jeho boku, ho poučovala.

Její výtky se týkaly toho, aby se každý večer vracel domů dříve, protože pro Elowen je smutné zůstávat doma samotná.

Julian, který ji obvykle netrpělivě přerušoval, to dnes neudělal; dokonce jí odpověděl, že rozumí, když uviděl Elowen scházet ze schodů, což bylo velmi neobvyklé chování.

Potěšená Evie se otočila, spatřila Elowen stojící na podestě a s úsměvem na ni zamávala. „Elowen, pojď se nasnídat.“ Očividně si myslela, že její syn si konečně uvědomil, o co přicházel.

Elowen měla neproniknutelný výraz, když se Evie poklonila a tichým hlasem jí oznámila: „Mami, dopoledne musím vyřídit nějaké záležitosti, takže nebudu snídat doma.“ S těmi slovy zamířila rovnou ven z vily, aniž by čekala na odpověď.

Když se Evie konečně vzpamatovala, vrhla na Juliana přísný pohled. „Je to všechno tvoje chyba. Kdybys Elowen pořád neodstavoval na vedlejší kolej, nezlobila by se na tebe. Musíš si ji dnes udobřit. Jestli se s ní dnes večer nevrátíš, můžeš z tohoto domu odejít nadobro.“

Při pohledu na Elowenina mizející záda se mu v obličeji usadil složitý výraz.

Zpráva o tom, že Blackwood Enterprises včera večer plně schválili návrh Sterling Global pro projekt Azure Cove, se po firmě rychle rozkřikla – a totožnost hrdinky dne byla přirozeně všem známá – Elowen.

Elowen byla už od rána bez nálady. Cestou do práce si koupila léky na snížení teploty a po jejich užití se cítila ospalá. Nicméně při pomyšlení, že její návrh byl schválen, se vzchopila a začala pracovat na jeho vylepšení.

Zatímco počítala údaje, na její pracovní stůl dopadl s tupým bouchnutím stoh dokumentů.

Zvedla hlavu a spatřila rozzuřenou Elenu, jak na ni zlostně hledí.

„Děje se něco?“ zeptala se Elowen klidně a odsunula si židli. Musela si přiznat, že není dost velkorysá na to, aby se na Elenu usmívala – přestože spolu nikdy neměly otevřený konflikt.

„Ty se mě vážně ptáš, co se děje?“ Na Elenině silně nalíčené tváři se objevil mračivý výraz a z jejích očí jako by šlehaly plameny. „Proč jsi na mě včera odpoledne nepočkala, když jsi šla do Blackwood Enterprises jednat o projektu Azure Cove?“ Ve tvářích měla nepřirozený ruměnec.

Elowen se dvakrát odkašlala a položila pero. „Měli jsme na tu dobu domluvenou schůzku s projektovým oddělením Blackwood Enterprises. I kdybych na tebe počkala, myslíš, že by oni čekali na tebe?“

Elena pocítila mírný záškub svědomí, když si uvědomila, že se včera odpoledne vrátila do firmy pozdě, protože chtěla strávit víc času s Julianem. Přesto ji popudil Elowenin vítězoslavný výraz. Elowen si očividně připsala všechny zásluhy za včerejší úspěch!

„Pokud je to tak, co ten včerejší večer? Proč jsi mě nepozvala na večeři s Blackwood Enterprises?!“ vyjela Elena. „Obě na tom projektu pracujeme, tak proč jsi mě nepozvala?“

„Aha, takže jsi si vědoma toho, že na projektu pracujeme obě, ano? Kde jsi tedy byla včera odpoledne?“ Elowen už z Elenina protivného křiku třeštila hlava a dívala se na ni chladnýma očima.

„J-já jsem musela probrat něco s panem Sterlingem. Můžeš se ho zeptat, jestli mi nevěříš! Nepřeváděj téma. Mluvila jsem o včerejšku – proč jsi mě neinformovala a nepozvala na tu večeři?!“