Když to Vivian dořekla, v duchu se radovala. Dominic mě očividně testuje. Naštěstí jsem moc chytrá. I kdybych měla víc než deset kluků, jemu to nikdy neřeknu.

Na rozdíl od ní Dominicův výraz postupně temněl. Věřil, že ten sen zařídil Reginald, a myslel si, že ona je tou osobou, kterou hledá, když jeho dědeček nabyl vědomí a požádal ho, aby se oženil s nejstarší dcerou rodiny Stirlingových.

Zdá se však, že jsem se zmýlil.

„Tuto schůzku jsem domluvil proto, že s vámi chci uzavřít dohodu, slečno Stirlingová.“

S těmi slovy vytáhl smlouvu a položil ji před ni.

Vivian se s takovým mužem ještě nesetkala. Nepozval mě snad proto, že se mu líbím? Proč teď uzavíráme dohodu?

Zmateně si prolistovala třístránkovou smlouvu a podařilo se jí pochopit jen ty jednodušší části.

„Chcete, abych s vámi uzavřela fingované manželství, pane Vance?“

Dominic přikývl. „Je to smlouva na jeden rok a já mám právo ji předčasně vypovědět. Do té doby můžete využívat všech privilegií mé manželky a po jejím ukončení obdržíte odstupné ve výši třiceti milionů.“

Jakmile se zmínil o privilegiích jeho manželky, Vivian se nechala zlákat. Koneckonců byl v Port Kingsley velmi známý a mnoho žen se za něj chtělo provdat.

Když budu nosit jeho jméno, nikdo si už v budoucnu nedovolí mě šikanovat. I v rodině Stirlingových se ke mně budou všichni chovat jinak a dědeček mi možná i předá dědické právo. A pokud se mi během toho roku podaří získat jeho srdce a stát se jeho právoplatnou manželkou, bude to ještě lepší!

Navzdory vzrušení, které v sobě cítila, ho potlačila a zachovala klidnou tvář.

„Proč zrovna já, pane Vance?“

Určitě ho přitahuje moje krása! Vypjala hruď a nasadila okouzlující úsměv.

„Protože je to přání mého dědečka a on je vážně nemocný, takže mu ho chci splnit.“

Dominic tu ženu stále hledal, a přestože nedokázal rozlišit, zda šlo o sen nebo skutečnost, ten prsten jí skutečně dal, což dokazovalo, že to sen nebyl.

Dříve si vždycky myslel, že ho omámil jeho dědeček, aby ho donutil k sňatku. Zdálo se však, že tomu tak nebylo.

Přesto se nevzdám. Musím ji najít.

Když si Vivian všimla, že výraz muže před ní ztemněl, domnívala se, že se na ni zlobí, protože kladla příliš mnoho otázek.

Nevadí. Raději to podepíšu. Když už se mi naskytla příležitost se k němu přiblížit, tak budiž!

Rychle papíry podepsala a posunula smlouvu zpět k němu, aby ji mohl podepsat i on.

Po podpisu dokumentu Dominic mírně řekl: „Příští pátek navštívíme vaši rodinu, abychom vás požádali o ruku.“

Vivian si smlouvu schovala a s úsměvem řekla: „Budu se na to těšit, pane Vance. Tak já už půjdu.“

Vstala a odešla, a jakmile vyšla ze salónku, zářila nadšením.

Najednou spatřila někoho, kdo vypadal přesně jako Seraphina, až šokem vykulila oči. Vidím ducha?

Mumlala si pro sebe: „Není snad Seraphina mrtvá? To nemůže být ona.“

Tehdy ji tolikrát pobodali, a dokonce ji srazilo auto, takže je určitě po smrti.

Po chvíli uvažování Vivian vykročila vpřed a zkusmo zavolala: „Seraphino!“

Seraphina se otočila ke své nevlastní sestře, jakmile uslyšela její hlas. Nebyla překvapená, že ji vidí, protože si jí všimla už dříve. Nenávist v jejích očích byla stále patrnější. Nejraději by tu ženu před sebou uškrtila.

Když Chloe uslyšela, že někdo volá její matku, podívala se na tu krásně oblečenou ženu.

„Tvoje kamarádka na tebe volá, Sero.“

Když to Vivian uslyšela, nevěřícně zalapala po dechu a o krok ustoupila. Seraphina stále žije!

Trvalo jí několik sekund, než se vzpamatovala.

„To je... to parchantě? Teda, ta vyrostla.“

I když mluvila, stále nemohla uvěřit, že Seraphina žije.

Chloe, díky své obvyklé živosti, předpokládala, že Vivian je Seraphinina kamarádka, a odpověděla na otázku sama: „Ano. Letos mi bude pět. Mám taky dva bratry, kterým je taky pět. Jsme trojčata.“