Vejdu do své ložnice a ze zadní části šatníku vytáhnu kufry; položím je na postel a začnu balit zbytek svých věcí. Ve skříni mi zbývá už jen pár souprav oblečení a v koupelně jen věci denní potřeby.

Většinu věcí, které si chci vzít s sebou, už mám v kufrech. Rozhodnutí opustit smečku Umbra Vale jsem udělala už na oslavě svých šestnáctin a už vím, kam půjdu.

Půjdu ke Starším, abych se naučila všechno, co potřebuju k tomu, abych byla tou nejlepší Betou, a najdu si smečku, která mě bude brat takovou, jaká jsem.

Zbraně mám v kufru auta; vyndávám je jen tehdy, když je potřebuju, a po vyčištění je vracím zpět. Zbývají už jen zavazadla a pak se postarám o to, aby všichni pochopili, kdo může za to, že odcházím.

Dobře, pojďme si odbýt představování. Jmenuju se Kenzie, je mi osmnáct a moje lykanka Nyxara se objevila před rokem. Můj život nebyl žádná procházka růžovým sadem a jediný důvod, proč jsem tu zůstala tak dlouho, byla naděje, že najdu svého druha.

No, už víme, že to nešlo podle plánu. S lidmi v mém životě i s vedením téhle smečky jsem oficiálně skončila.

Jdu zpátky nahoru do patra Alfy a k mému překvapení jsou v tom Xander a Lila pořád namočení, ale mně už je to fuk.

„Xandere, přitlač,“ slyším Lilu sténat. „Udělej mi štěně, chci, ses do mě udělal.“ Slyším Xandera zasténat, než vykřikne, že už končí.

Rozrazím dveře a Lila dopadne na zem, jak ji Xander, vylekaný mou přítomností, shodí ze svého péra. Oba vypadají zmateně, stejně jako ten nepořádek v ložnici.

Nečekám na jeho reakci; prostě se otočím na patě a kráčím chodbou ke dveřím.

„Prosím, Kenzie. Stůj. Není to tak, jak to vypadá; prostě se to stalo,“ říká Xander a poskakuje na jedné noze, jak se snaží natáhnout si tepláky.

Nic neříkám; jen jdu dál po schodech a vím, že Xander s Lilou jsou mi v patách.

Všichni v hlavní jídelně zmlknou v momentě, kdy mě uvidí přicházet, a hned jak za mnou vejdou Xander a Lila, slyším pár šeptů; každý cítí ve vzduchu pach sexu.

„Já, Kenzie, tě odmítám, Xandere, jako svého druha,“ řeknu, když se otočím, abych se mu podívala do očí.

„Je mi jedno, jestli to přijmeš, nebo ne. Jen věz, že mě to nezastaví v hledání vlastního štěstí a ty poneseš následky toho, že jsi mé odmítnutí nepřijal,“ prohlásím.

„Kenzie, proč odmítáš našeho syna?“ ptá se Alfa Lazarus a já se k němu otočím.

„Protože jako obvykle Lila chtěla to, co je moje, a dostala to. Váš syn šukal Lilu, i když věděl, že naše pouto druhů je téměř dokončené. Teď už vím, proč nechtěl, abychom to někomu říkali,“ řeknu a dívám se Alfovi Lazarusovi přímo do očí.

Otočím se zpět k Lile a Xanderovi. Xander na mě pořád zírá a ruce má přitisknuté k hrudi. Necítím žádnou bolest, ale to se může změnit, pokud mé odmítnutí přijme.

„Chtěla jsi ho, tak ho máš. Můžeš mít všechno, co bylo kdysi moje. Doufám, že vy dva spolu budete moc šťastní a že si své vítězství užiješ,“ řeknu Lile, než projdu kolem ní ven z hlavní jídelny.

„Stůj, nemůžeš odejít. Jsi moje družka,“ řekne Xander a já se otočím a vidím ho stát ve dveřích.

„Už nejsem tvoje družka. Vybral sis sex s ní, tak se teď vyrovnej s následky. Vždycky jsi upřednostňoval Lilu přede mnou, stejně jako tvoje rodina, rodina Gamy a dokonce i můj vlastní otec. Nikdy jsi mi nezapomněl připomenout, že si myslíš, že Lila je hezčí než já.

Naše pouto druhů by ti ukázalo, že ses mýlil, že jsi mě svými slovy zranil, a já bych ti díky němu odpustila. Co ale nemůžu odpustit a co nikdy neodpustím, je to, že ses rozhodl šukat jinou ženskou,“ řeknu klidným, chladným hlasem.

V celé jídelně je ticho a všichni čekají, co přijde dál.

„Kenzie, určitě pro to existuje velmi dobré vysvětlení…“ Ale já nenechám Alfu Lazaruse domluvit.

„Jaké vysvětlení může mít váš syn pro to, že byl v Lile zabořený až po koule? Kde v tomhle zatraceném vesmíru by tohle mohla být náhoda?“ zavrčím jeho směrem.

V jídelně se shromáždilo víc členů smečky, všichni zvědaví na drama, které se před nimi odehrává.

Můj otec se konečně zvedne ze židle a já jsem sakra zvědavá, co k tomu řekne.

„Kenzie, jsi budoucí Beta. Už teď máš ve smečce Umbra Vale určité postavení; proč nepřenechat Lile postavení Luny?“ řekne můj otec.

Nyxara mi v hlavě vrčí, ale drží se v ústraní. Ani jedna z nás nechce, aby věděl, že už jsme se proměnily nebo že víme o tom, jak lhal o naší matce.

„SES POSRAL? CHCEŠ PO MNĚ, ABYCH LILE DALA SVÉHO DRUHA, STEJNĚ JAKO JSI JÍ DAL POSLEDNÍ DÁREK, KTERÝ MI DALA MÁMA, NEBO RODINNÉ DĚDICTVÍ, KTERÉ JSI MI MĚL DÁT K ŠESTNÁCTÝM NAROZENINÁM.

VZEBER TEN SVŮJ ZATRACENEJ MOZEK, NENÁVIDÍM TĚ AŽ DO MORKU KOSTÍ,“ zařvu na otce a využiju jeho šoku.

„Xandere, tohle je tvoje poslední šance přijmout mé odmítnutí. Jakmile vyjdu z těchto dveří, už tuhle šanci možná nikdy nedostaneš,“ prohlásím a dívám se na Xandera. Zdá se, že mu konečně dochází, že mě nikdo nepřemluví.

„Já, Xander, přijímám tvé odmítnutí,“ řekne Xander s vědomím, že mu nikdy neodpustím.

Vyjdu z domu smečky, aniž bych se ohlédla; nasednu do svého SUV, abych konečně vypadla z tohohle místa a začala svůj nový život.