Lyra kráčela do sídla smečky v doprovodu dvou stráží. Předvolal si ji Alfa Vane a ona jen doufala, že to nemá nic společného s dnešním obřadem rudého měsíce.

I po včerejší Kaelenově návštěvě se nemohla přimět k tomu, aby během obřadu předstírala, že je jeho družkou. Členové smečky ji už tolikrát ponížili a tohle měla být poslední kapka. Ale jak by se mohla postavit Alfovi nebo Kaelenovi?

Zavedli ji do trůnního sálu, kde na ni čekal Kaelen se svým otcem.

„Kde jsi byla?“ vyštěkl na ni Kaelen okamžitě, jakmile vstoupila do místnosti. „Máš vůbec představu, o co se to snažíš? Hosté tu budou každou chvíli a ty vypadáš hrozně.“

Lyra polkla, když uviděla ten zřetelný hněv v jeho očích. „Snažila jsem se —“

„Výmluvy!“ zahřímal Alfa a ona sebou trhla. Věděla, že ji nikdy neměl rád, ale jak tam před ním stála se skloněnou hlavou, cítila z něj přímo nenávist.

„Odveďte ji do šatny,“ přikázal strážím. „A ty,“ ukázal na ni prstem, „budeš po obřadu za svůj projev vzpoury přísně potrestána.“

„Vaše Výsosti, prosím, já —“

„Okamžitě odejdi!“ přerušil ji rázně. Lyře se do očí nahrnuly slzy; nedostala ani šanci se vysvětlit. Ve smečce s ní zacházeli nespravedlivě a vždycky ji to bolelo.

Stráže ji odvedly do šatny. Když vešla, její pohled padl na Morgaine, kterou služebné právě oblékaly do elegantních šatů.

V místnosti se okamžitě rozhostilo ticho. Ve smečce s ní vždycky zacházeli jako s vyvrhelem, protože její matka byla člověk.

Považovali ji za slabou, křehkou a nehodnou být plnohodnotným vlkodlakem. To byl hlavní důvod, proč ji Kaelen odmítl a proč se jí všichni vysmívali.

„Ahoj,“ řekla, než se posadila na jednu z židlí u toaletního stolku.

Přistoupila k ní služebná a poklonila se. „Čekaly jsme na vás, má princezno. Máme pro vás na obřad vše připraveno.“

Morgaine zasyčela. „Nemusíš se jí klanět. Není to nikdo jiný než jedna odmítnutá malá omega. V žilách jí nekoluje královská krev, tak by se s ní nemělo tak zacházet. Rozumíš?“

„Ano, má princezno,“ odpověděla služebná a poklonila se Morgaine.

Lyra se nadechla a snažila se uklidnit. „Nikdy jsem o to neprosila, abych tu byla,“ řekla a otočila se k Morgaine. „Nechci být součástí toho obřadu, zvlášť když mám předstírat, že tvořím pár s někým, kdo mě odmítl.“

Morgaine se uchechtla. „Nikdo tě tu ani nechce. Kaelen má prostě smůlu, že mu osud určil někoho, jako jsi ty. Já pro něj budu mnohem lepší královnou.“

Lyra otevřela ústa, aby něco řekla, ale slova se jí zadrhla v hrdle.

„Smečka potřebuje důstojnou a silnou Lunu,“ pokračovala Morgaine. „Někdo, kdo bude chránit a vést po boku Kaelena. Ty sem ani nepatříš. Smečka Cragstone poskytuje útočiště jen čistokrevným vlkodlakům, ne míšencům.“

„Můžeš mě nenávidět kvůli Kaelenovi, ale netahej do toho mou rodinu,“ odpověděla Lyra a v hlase jí zazněl hněv.

Morgainini rodiče byli Betou smečky. Už od dětství se jí dostávalo zvláštního zacházení a to ji naučilo dívat se na lidi jako Lyra spatra. Když zjistila, že Lyra je Kaelenovou skutečnou družkou, nenáviděla ji o to víc.

„Tvoje rodina nebyla nic, stejně jako jsi teď ty. Nic,“ řekla Morgaine a zvedla se ze židle. Už byla kompletně oblečená do nádherných a velmi drahých šatů. „Měla jsi v tom ohni zemřít s nimi.“

Než stihla Lyra cokoli říct, Morgaine odešla z místnosti. Lyra byla v pokušení jít za ní a říct jí od plic, co si myslí. Věděla však, že by se tím dostala do problémů u Alfy i u celé smečky. A v problémech už tak vězela až po uši.

Vydychla a nechala na sebe dolehnout hněv z Morgaininých slov. Snažila se potlačit slzy, ale nešlo to. Její rodiče zemřeli, když se ji jako miminko snažili zachránit.

Uvízla v jejich domě během požáru. Její matka, která byla člověk, pro ni vběhla dovnitř, protože otec byl pryč. Matka ji zachránila, ale sebe už ne. Zahynula v plamenech a otec si vzal život kvůli vlčímu poutu.

Vyrůstala sama se zlomeným srdcem. Doufala, že najde druha, který ji zahrne láskou, která jí chyběla. Ale Kaelen ji nemiloval a choval se k ní jako k nule.

Utřela si slzy a otočila se k služebným, které se na ni dívaly soucitnýma očima. „Můžeme začít?“ zeptala se té první služebné, která na ni mluvila předtím.

„Ano, má princezno.“

„Slyšela jsi ji, ne? Nejsem princezna,“ odvětila služebná.

„Pro nás budeš vždycky tou lepší princeznou,“ řekla ta dívka. „Jsi laskavá a mnohem krásnější.“ Lyra byla překvapená, když to slyšela. Bylo to poprvé, co k ní byl ve smečce někdo skutečně milý a empatický.

Její slova Lyru povzbudila. „Děkuji, že to říkáš. Ale i můj druh dává přednost jí.“

„Měsíční bohyně dává druhou šanci těm, o nichž si myslí, že si ji zaslouží. Pokud tě on nepřijme za svou družku, pošle ti někoho, kdo to udělá. A ten se k tobě bude chovat lépe než on,“ řekla služebná, zatímco Lyře upravovala vlasy.

„Myslíš, že se to může stát? Je možné mít druhého druha?“ zeptala se Lyra zvědavě.

„Inu, ano, je. Ale je velmi vzácné, aby měsíční bohyně takové privilegium udělila,“ odpověděla služebná. „Pokud se budeš upřímně modlit a věřit jí, možná ti takovou šanci dá.“

Lyra si v duchu přála, aby dostala druhou šanci najít druha. Možná by jí osud přihrál někoho, kdo by ji miloval.

Byla ztracená v myšlenkách, zatímco ji služebná dál chystala na obřad. Mohla by se opravdu modlit k měsíční bohyni, aby jí dala druhou šanci?

Do místnosti vběhla jiná služebná a vytrhla ji z přemýšlení. „Hosté už začali přijíždět. Alfa vyžaduje vaši okamžitou přítomnost,“ řekla Lyře, která už byla oblečená do krásných šatů.

Okamžitě se zvedla ze židle. Pokud hosté začali přijíždět, musela být po Kaelenově boku, aby je přivítala jako jeho družka.

Nemohla si dovolit zkazit Alfův plán, jinak by ji ze smečky vyhostili. „Zaveďte mě tam,“ řekla služebné. „Pojďme.“

Ale jakmile se otočila k odchodu, do místnosti vešel Kaelen. „Jdeš pozdě a hosté čekají,“ řekl a téměř skřípal zuby.

„Omlouvám se —“

„Neomlouvej se,“ vyštěkl a hrubě ji chytil za ruku. „Udělej jednu chybu a poletíš ze smečky. Rozumíš?“

Lyra rychle přikývla, rty se jí třásly strachy. „Ano, rozumím.“