Elaro.

Co se to děje?

Vrávoravě udělám krok vzad. Moje pevné sevření mění ten takzvaný dárek ve zmačkanou kuličku zbytečného papíru, ale mým napjatým svalům to žádnou úlevu nepřináší.

Tohle nedokážu sledovat.

Pomalu se otočím a pádím do svého pokoje. Je to jediné místo, kam mě má hloupá mysl vede. Všichni jsou příliš zabráni do toho dokonalého výhledu, než aby si všimli zoufalé mladé dívky.

Nevěřím tomu, co jsem právě viděla.

Odmítá mě mlčky? Jak si mohl Kaelen, ze všech lidí, najít přítelkyni?

Ta bolest, kterou cítím na hrudi, je nesnesitelná.

Srdce mě bolí tak strašně, že bych si ho nejraději vyrvala. Chci brečet, ale slzy se odmítají dostavit. Je to šokující a nikdy v životě bych si nedokázala představit, že se tohle stane. Zvlášť u Kaelena.

To nemůže být pravda.

Kaelen by mi nikdy neublížil.

Zamknu dveře a svezu se po nich dolů, dokud nedopadnu zadkem na studenou podlahu.

Okno na pravé straně mého pokoje se prudce rozrazí a můj pohled okamžitě střelí tím směrem. Ani jsem ho neucítila. Rychle vstanu, trochu nervózní, když pohlédnu do jeho černých očí.

Jsou černé jako uhel, což značí, že jeho vlk převzal plnou kontrolu. Jak mohl dovolit našemu druhovi, aby si místo nás vzal jinou vlčici?

Měl by nás chránit.

"Družko," zašeptá a spěšně překoná vzdálenost mezi námi. Nehýbu se. Jen v naprostém úžasu zírám na chlapce, kterého celý život miluju.

Nechal si narůst vlasy. Můj Kaelen si nechal propíchnout uši, už to není ten nevinný kluk, kterého jsem znala. Do prdele! Dřív nesnášel tetování, ale tenhle Kaelen jimi má pokryté téměř celé tělo. Udělal to kvůli tlaku okolí?

Možná už ho vůbec neznám.

Ve chvíli, kdy se dotkne mých paží, jako by mě k němu přitáhla obrovská síla a zmocní se mě drtivé emoce. V té chvíli slabosti přebírá kontrolu má vlčice a všechno ostatní se rozmaže.

*

"Omlouvám se, to se nemělo stát," zašeptá lítostivě, zatímco se obléká. Jak jsem skončila nahá na své zkrvavené posteli, na to dokáže odpovědět jen má vlčice.

Soudě podle roztrhaného oblečení rozházeného po pokoji a mého rozbolavělého těla, zašla má vlčice hodně daleko. Nemám jí to ale za zlé, jsou jí teprve tři dny a já se ještě ani neproměnila, je stále naprosto pudová.

"Kaelene," zaprosím šeptem, abych si získala jeho pozornost.

"Nikdo by se o tomhle neměl dozvědět, to, že jsi moje družka, na tom nic nemění, Elaro. Mám teď přítelkyni," od samého začátku nikdy nevyslovil mé celé jméno.

Ve chvíli, kdy jsem jim řekla své jméno, zkrátil ho na Laru a to se ujalo. Kaelen na mě navíc nikdy nepoužíval tenhle hlas. Ten chladný, velitelský a výhružný tón.

"Jsi můj druh," zamumlám poraženě a konečně v sobě najdu odvahu brečet. Pomalu vylezu z postele a padnu mu do náruče. Kaelen mě neobejme a mé srdce bolí o to víc.

Opravdu se to děje?

Dívá se na mě svrchu, jako bych ho otravovala. "Prosím, neopouštěj mě, Kaelene, vždyť jsme to chtěli, ne? Tak dlouho jsme na to čekali. Konečně jsme druh a družka," zoufale mu třesu pažemi, jako by mu to mělo vrátit rozum.

Musím teď vypadat uboze. Nikdy nechtěl vidět mé slzy. Ale teď na ně zírá naprosto lhostejně.

"Nepotřebuju družku, a tohle zůstane mezi námi. Moji rodiče ani nikdo jiný se to nesmí dozvědět, Elly. Opovaž se otevřít pusu. Rozhodně mě nechceš pokoušet," procedí slova skrz zatnuté zuby. Žíly na čele mu nabíhají a ruce má podél těla zaťaté v pěst.

"Tak proč jsi mě připravil o nevinnost?" ptám se zoufale a nepouštím se ho. Mé tělo je nahé a bolí, ale to je mi teď jedno.

"Když máš přítelkyni, proč využíváš družku, kterou nechceš, jen abys jí pak vyhrožoval?" Bohyně, on mi ubližuje. Copak to nevidí?

"Na to se zeptej mého vlka," skočí mi hrubě do řeči hlasem, který nepoznávám. Dívá se na mě bez sebemenší něhy nebo pocitu viny. V tohle se proměnil? V bezohledného zkurvysyna?

Kaelen udělá jednu věc, která mě nakonec zlomí ještě víc. Prudce mě odstrčí a já se zasyknutím upadnu na podlahu.

Ach! Bohyně! To musí být nějaký strašlivý sen.

"Vypadni," procedím a přitáhnu si prostěradlo, abych zakryla své obnažené tělo. Je tak bezostyšný, že zírá na to, co nechce.

S jedním bezemočním pohledem odejde a je to, jako by si právě vzal mé srdce s sebou. Nedbale ležím na místě a naříkám víc, než jsem kdy v životě naříkala. Tohle mi nemůže udělat.

Mělo to být krásné. Měli jsme být výjimeční, ale on to zničil.

Kaelen si vzal, co chtěl, a odhodil mě, jako bych nic neznamenala. Celou tu dobu jsem žila ve svých fantaziích. Čekala jsem na něj dva roky. Počítala každou vteřinu, dokud jsem nespatřila jeho auto.

Tohle mi nemůžeš udělat, Bohyně. Nikdy jsem nikomu neublížila.

Brečím, dokud už nemůžu dál. Má vlčice neustále kňučí, ale nemůžu udělat nic, abych jí pomohla. Nevím, jak tohle zvládnu. Jsou to čirá muka, obzvlášť když jde o někoho, komu jsem věřila celou svou bytostí.

Venku je stále hluk, smečka teď pravděpodobně večeří. Oslavují návrat svého alfy spolu s jeho falešnou družkou.

Pomalu vstanu, a když zamknu dveře a všechna okna, napustím si horkou vanu, ve které ze sebe odplavím další kus svého zoufalství.

*

"Jsi v pořádku, zlatíčko? Vypadáš bledě," zeptá se Luna, zatímco otevírá okna a roztahuje závěsy, čímž nechá do temnoty pokoje proniknout spoustu světla.

"Jsem jen unavená," povzdechnu si a unaveně se posadím. Má mysl i tělo jsou naprosto vyčerpané.

Nemůžu uvěřit, že to udělal. A že měl tu drzost mi vyhrožovat.

"Vím, že je to těžké, drahá, proto jsem tě včera nechala odpočívat. Život nám občas nedá to, co chceme. Někde tam venku na tebe čeká úžasný druh, zlatíčko, stejně jako Kaelen našel tu svou." Konejšivě mi tře dlaň o záda, ale já sebou rychle trhnu a uhnu před jejím dotykem, jako by mě právě popálil.

Kéž bych jí mohla říct, že tím pravým je její syn, ale nemůžu. Místo toho tiše zamířím do koupelny. Potřebuju další sprchu. Cokoliv, co mě udrží v pokoji.

Nemůžu tam sedět a poslouchat ty její zbytečné rady a nepotřebné utěšování.

"Přijď na snídani, až budeš hotová, dobře?" Zablokuju její hlas a místo toho poslouchám zvuk vody dopadající na podlahu koupelny.

Nevím jak, ale bude litovat, že mi ublížil. Pomyslím si hořce a má tichá vlčice sebou prudce trhne.

Tělo se mi zachvěje bolestí a po celé kůži mi vystoupí silné černé žíly. Zděšeně vydechnu, když se podívám na skleněnou stěnu koupelny, a zůstanu zmateně zírat na to, že jsou mé oči úplně černé.

Bolí to, chci křičet, ale jako by mi hlas uvízl v krku.

Pak se mi po minutě po celém těle rozlije chladivý pocit a všechno zmizí. Bolest i žíly jsou pryč a já jsem zpátky ve své normální podobě.

Mé tělo se unaveně sveze na podlahu a cítím se tak zničeně. Tohle jsem ještě nikdy nezažila. Takhle se cítí před přeměnou?

Co se to se mnou děje?