POHLED ELOWEN

S námahou jsem pootevřela oteklá víčka, když mě pálily ostré sluneční paprsky a v hlavě mi nepříjemně tepalo.

Uši mi nastražily, když mě obklopily tlumené zvuky a nejasné šeptání.

Když se mi konečně podařilo se posadit, rozhlédla jsem se a oči se mi rozšířily překvapením – byla jsem obklopena celou smečkou vlků.

Ukazovali na mě obviňujícími prsty a šeptali si mezi sebou nesrozumitelná slova.

To mě donutilo podívat se dolů na své tělo a tehdy jsem si všimla, že jsem špinavá a polonahá.

Sakra! Vyskočila jsem na nohy, spěšně popadla své rozházené oblečení a začala si ho zběsile oblékat, abych zakryla svou nahotu.

Celou tu dobu jsem se snažila vybavit si aktivity předchozí noci a má mysl zabloudila zpět k té podivné aféře, kterou jsem měla s cizincem tady uprostřed lesa.

I když jsem měla v hlavě mlhu a nepamatovala si vše, co se stalo, jedna věc byla jistá – celá smečka se o mém hříšném činu musela dozvědět.

Sakra!

„Co se to tu přesně děje?“ zeptal se hluboký a známý hlas za davem a mumlání a šepot začaly utichat.

Členové smečky se postupně rozestupovali a uvolňovali cestu dané osobě – nebo spíše osobám. Byl to Kardan a Vexta, jeho milenka.

Nepořádné a zmatené výrazy v obou jejich tvářích naznačovaly, že nemají tušení, co se děje, a já se hrůzou otřásla.

Nervózně jsem si mnutí prsty a bolestivě si kousala spodní ret. Vzpomněla jsem si na ten ponižující zážitek, kterým mě nechali projít minulou noc, a srdce mi bušilo rychleji než obvykle z obav, co přijde dál.

„Znovu se ptám, co se to tu děje?“ zavrčel Kardan na členy smečky.

Stál před nimi a bylo jasné, že si mě ještě nevšiml.

„Ona!“ odpověděl jeden vlk ze smečky, zařval a ukázal na mě prstem. Kardan rychle vykoukl za jeho záda, aby se na mě podíval.

Když se můj zrak setkal s jeho ocelovým pohledem, okamžitě jsem ztuhla, tělo mi vychladlo a tváře mě pálily.

„Ona? Co se jí stalo?“ vyzvídal a vražedně se na mě mračil, až jsem se strachy přikrčila.

„Alfo, našli jsme ji nahou v lese přímo na tomto místě! Měla nějaké chtivé pletky s neznámým vlkem,“ vysvětlila jedna z vlčic stojících poblíž a mně se údivem podlomily nohy.

„...Její nahota naznačuje, že se musela oddat muži při pohlavním styku, a my teď přemýšlíme, jestli ten, se kterým spala, je její druh, protože každý ví, že ona je bezvlka.“

Jen poslech těchto slov mě vyčerpal a vyvolal ve mně závrať. Nohy mě znovu zradily a já se zhroutila k zemi.

„Cože?“ Vexta se po vyslechnutí jejich vysvětlení nečekaně uchechtla a vrhla na mě opovržlivý pohled.

„Řekni nám to hned! Chceme vědět, s kým jsi strávila noc!“ křičel na mě dav rozzlobeně.

„Ano! Odpověz! Byl to tvůj druh?“ křičela na mě jedna žena.

„To je ale hnus! Nic nám neřekne. Je jasné, že své tělo odevzdala muži, který není jejím druhem!“ zařvala další vlčice a dělala strašné grimasy.

Každý shromážděný vlk křičel a srocoval se, pokřikoval a obviňujícím prstem na mě ukazoval. Přála jsem si, aby se země otevřela a pohltila mě.

„Elowen je můj druh! Nebo spíš byla.“

Kardan to náhle veřejně prohlásil a jeho slova všechny šokovala; lidé zalapali po dechu a rozhostilo se ticho.

I já byla ohromená a oněmělá. Co to přesně řekl?

Zírala jsem na něj a snažila se přijít na to, co má v plánu, zatímco se mu na rtech mihl odporný úšklebek.

Byla jsem si jistá, že nechce, aby se ostatní o našem poutu dozvěděli, a proto mě včera v noci tak bezcitně odvrhl a odmítl. Tak proč teď na veřejnosti prohlašoval, že jsem jeho družka?

O co se tu snažil?

„C-co přesně to—“

„Zavři pusu, ty couro!“ zařvala na mě Vexta a zabránila mi položit jakoukoli otázku. Já ji však ignorovala a dál chtěla něco říct. „Co to—“

„Řekla jsem drž hubu!“ zařvala znovu, přistoupila ke mně a vlepila mi tvrdou facku.

Tvář se mi zkřivila bolestí a já vykřikla.

„Jsi Kardanova družka, a přesto ses nechala obšťastnit někým jiným, co? I když máš svého druha jen pro sebe, šla jsi hledat rozkoš v náruči jiného muže. Jak drzé od tebe!“ klela a já se přikrčila.

„Bože, to je ale šlapka.“

„Nemůžu uvěřit, že byla spojena se synem alfy, a přesto podváděla.“

„U Měsíční bohyně, ta holka je odporná.“

„Ne, ne, nechte mě to vysvětlit,“ snažila jsem se prosit, když jsem poslouchala jejich obvinění a urážky. Doufala jsem, že mi dají šanci to vysvětlit, ale mé pokusy byly marné.

„Je tu snad co vysvětlovat, Elowen? Poté, co jsi udělala něco tak ohavného? Nebo nám chceš tvrdit, že jsi nespala s mužem, když důkazy máme přímo před očima?“ ozvala se znovu Vexta a plivla mi do tváře. Já se jen otřásla.

„Nebo nám chce snad říct, že to byl syn alfy, kdo s ní včera v noci spal?“ ozval se někdo jiný a Kardan odpověděl dřív, než jsem stačila cokoli říct. „Já jsem s Elowen nikdy nespala a ani to nemám v plánu. Je to jen špinavá děvka, která nedokáže udržet tu špinavou díru mezi nohama zavřenou.“

„Ne!“ vykřikla jsem v duchu.

„Teď vidím, že odmítnout tě včera v noci byla ta nejlepší věc, kterou jsem za dlouhou dobu udělal, Elowen. Je to ode mě jen spravedlivé, protože si nedokážu představit, že bych se pářil s prostitutkou, jako jsi ty,“ vychrlil Kardan a po tvářích mi stekly horké slzy.

„Můžeš mi říct, jak dlouho už tyhle sračky děláš? Myslím to prodávání tvého špinavého těla chlapům za pár šupů?“ zamumlal a všechny oči se upřely na mě v očekávání odpovědi.

Já však zůstala zticha. Nenacházela jsem slova. Nebylo nic, co bych mohla udělat, abych se z této hrozné situace zachránila. Nic, co bych mohla říct, aby mě to očistilo.

Ale mohl za to on. Ano, Kardan to způsobil. Včerejší odmítnutí mě vyhnalo do lesa a do náruče cizince se zelenýma očima.

A teď, když po cizinci nebylo ani stopy, jsem byla vystavena posměchu jako nikdy předtím.

„Položil jsem ti otázku, a pokud mi neodpovíš...“ Kardan se odmlčel, oči mu ztemněly, a pak uzavřel: „Nenecháváš mi jinou možnost než nad tebou vynést rozsudek.“

Cíleně obracel kartu a nechával rozhodnutí na mně, aby cokoli, co mu řeknu, bylo připsáno na můj vrub.

To bylo od něj velmi mazané. Ach, jak chytré.

Horečně jsem přemýšlela, jaký bude jeho trest. Nedokázala jsem snést myšlenku na odchod ze smečky bez cíle. Nemohla jsem si dovolit žít život vyvrhele.

To ne.

„Mluv, ty děvko!“ začali na mě členové smečky rozzlobeně křičet, někteří sbírali kameny a házeli je po mně.

„Prosím, přestaňte!“ prosila jsem a snažila se vyhnout padajícím kamenům, ale všechno bylo marné.

„Tvůj druh byl jen pár metrů od tebe, ale ty sis vybrala postel jiného chlapa!“ zařval další a všichni mě obklopili, kopali do mě a fackovali mě.

Přála jsem si v tu chvíli zemřít. Ta muka byla nesnesitelná a já už to nedokázala pobrat.

„Ach! Prosím, dost.“ vzlykala jsem a držela si břicho, zatímco mě proklínali, fackovali a kopali najednou.

Zoufale jsem jim chtěla říct, že mě Kardan odmítl dřív, než jsem potkala toho cizince, ale věděla jsem, že by mi ani nevěřili. Mé slovo proti Kardanovu nemělo žádnou váhu, tak jsem se ani neobtěžovala. Jen jsem je nechala dělat, co chtěli, a snášela bolest a mučení jako obvykle.

„Pořád nechceš mluvit, co?“ promluvil znovu Kardan a pak dodal: „Nenecháváš mi jinou možnost, než nad tebou vynést rozsudek.“

„Cože? Ne. Prosím,“ prosila jsem, ale on mě ignoroval.

„Budeš degradována na nejnižší vlčí hodnost, vyvržena a vyhoštěna jako toulavý vlk,“ začal. „Za zločin zrady posvátné cti tvého druhovského pouta. Tvé jméno je od nynějška prokleté; od tohoto dne se už nebudeš jmenovat Elowen. Smíš zůstat známa pouze jako Elowen, smečková děvka!“