„Ario! Vstávej, nebo přijdeš pozdě do školy!“ zakřičela máma zdola. Sakra, bylo pondělí. Tenhle víkend utekl hrozně rychle. Můj poslední ročník byl skoro u konce. Tuto sobotu mě čekal ples a příští sobotu promoce. Přetočit se a vyklouznout z postele byla ta nejtěžší část. S postelí jsem měla velmi láskyplný vztah. Rychle jsem se osprchovala a oblékla. Vždycky jsem nosila pohodlné věci, ale protože jsem dnes musela na trénink, nechala jsem si vlasy uschnout na vzduchu a vzala si legíny, sportovní podprsenku a crop top.

„ARIO! Tvoji přátelé čekají venku!“ křikla máma právě ve chvíli, kdy jsem uslyšela netrpělivé troubení. Co si pamatuji, Sasha a Caleb mě vždycky vyzvedávali a vozili nás do školy. Byla to sice jen desetiminutová procházka, ale bylo příjemné nemuset jít pěšky, když bylo chladno. Máma stála ve dveřích s cereální tyčinkou v ruce, věnovala mi široký úsměv a na rozloučenou mě objala. Když jsem sbíhala schody z naší verandy, slyšela jsem, jak se už zase hádají.

„Calebe, řekla jsem ti, že jsem dost stará na to, abych se rozhodovala sama!“ křičela rozzlobeně Sasha. Co si pamatuji, Caleb byl k Sashe vždycky přehnaně majetnický. Nelíbilo se mu, když trénovala, flirtovala, randila nebo dělala cokoli, co by na kluky mohlo působit špatným dojmem. Chtěl, aby byla královnička a nemusela ani hnout prstem. K jeho smůle měla vášeň pro boj a k tomu odpovídající povahu. V tomhle ohledu jsme byly jako dvojčata.

„Už zase hádka? Proč teď?“

„Caleb si myslí, že bych měla zůstat doma a učit se vařit nebo pracovat v družině, místo abych šla po škole na hřiště trénovat. Prý to dává klukům šanci prohlížet si to, co není jejich, a není to dost dámské. Je mu jedno, že se umím bránit nebo že jsem jedna z nejlepších bojovnic,“ vyjela Sasha.

„Calebe, víš, že tenhle spor nevyhraješ a ani jsi ho nikdy nevyhrál. Bude si dělat, co chce, a ty ji musíš milovat takovou, jaká je, a ne se ji snažit přetvořit v submisivní trofejní manželku,“ řekla jsem a zastala se své kamarádky. Hlavně proto, že jsem ji měla ráda, ale také proto, že jsem do téhle kategorie sama nechtěla patřit.

„To je fuk,“ utrousil Caleb pod vousy a šlápl na plyn svého Dodge Charger.

Konečně škola skončila a já mohla upustit trochu té frustrace. Když jsem běžela na hřiště, viděla jsem tátu, jak přichází zahájit trénink. Kývl na mě hlavou a zařval na všechny, ať začnou deseti koly na zahřátí a pak se rozdělí do dvojic a pracují na útoku a obraně. Při druhém kole jsem najednou za sebou ucítila přítomnost.

„Ahoj, krasavice.“ Do smyslů mi vtrhl kokos a déšť. Nemusela jsem se ani otáčet, abych cítila, jak mi Declan při běhu zírá na zadek. Protočila jsem oči, najednou prudce uhnula doprava a vystřelila nohu, čímž jsem ho poslala dopředu do vývrtky. Protože však Declanovi bylo přes osmnáct a už měl svého vlka, dokázal dopad ustát na jedničku a s mrknutím se na mě ohlédl. Zpomalil své tempo a podíval se na mě, a tentokrát jsem málem upadla já. Pohled, který mi věnoval, byl plný takové lásky, touhy a dychtivosti, že mi vyschlo v krku a já nemohla najít slova, abych ho nějak setřela.

„Něco ti sežralo jazyk?“

„Ale ne, jen jeden namyšlený budoucí alfa, co si o sobě myslí, jak je úžasný.“

S předstíranou ublížeností, rukou na srdci a bolestným výrazem se zeptal: „No tak to bys možná chtěla být mým partnerem a ukázat mi, jak moc jsem namyšlený?“

„Jasně, ráda ti trochu srazím hřebínek, pane chytrej.“ Když jsme dokončili kola, všichni jsme se rozdělili do skupin po dvou a začali sparovat. Declan věděl, že potřebuju vybít frustraci, takže si vzal nejdřív obranu. Podařilo se mi pár dobrých úderů, ale zdálo se, že nakonec mě to bolí víc. I když jsem byla nejlepší bojovnice, proti budoucímu alfovi jsem neměla šanci. Cítila jsem se ale lépe a podařilo se mi ze sebe dostat tu nahromaděnou energii. Ty pocity ohledně soboty jako by s každým dnem sílily.

„Už je ti líp, Trixie?“

„Ne, spíš se to zhoršuje. Ty pocity jsou každým dnem silnější.“

Declan se na mě starostlivě podíval, pak se podíval za mě a sklonil hlavu.

„Ario! Musíme probrat tvou páteční oslavu narozenin, stejně jako tu Sashinu,“ řekla Luna. Protože jsme se Sashou měly narozeniny ve stejný den, vždycky jsme měly oslavu společně. Obě jsme se na ni těšily, protože jsme měly dostat své vlky a možná i potkat své druhy!

„Ano, Luno! Říkala jsem si, že když je druhý den ples, proč neudělat malou oslavu před plesem a pak můžeme všichni vyrazit na tancovačku?“

„To zní skvěle, drahoušku. Zorganizuji to pro vás!“

„Díky, mami!“ řekl Declan své matce. Luna byla ten nejmilejší člověk, jakého jste kdy mohli potkat. Měřila sotva 163 cm, měla drobnou postavu a dlouhé blonďaté vlasy – byla to skutečná kráska. Právě po ní měl Declan ty modré oči. Myslím, že snad ani neuměla zvýšit hlas. Sledovala jsem Elenu, jak odchází.

Naproti tomu alfa byl ten nejděsivější člověk, kterého jsem znala. Byl jen o kousek vyšší než Declan, samý sval a byl plešatý. Měl takový ten pohled, při kterém se vám svíral žaludek, i když na vás nepoužil svou auru. Jak se ti dva kdy dali dohromady, to mi bylo záhadou.

„Půjdeš se mnou na ples, Ario?“ zeptal se Declan a vytrhl mě z úvah.

„Trvalo ti dost dlouho, než ses zeptal. Co kdybych už měla doprovod?“

„Prosím tě, všichni vědí, že patříš mně. Nikdo by se tě neodvážil zeptat, aniž by to nejdřív probral se mnou.“

„Vážně? A co tě vede k tomu, že si myslíš, že ti patřím?“ vyzvala jsem ho.

„Nerozesměj mě, Trixie. Přivlastnil jsem si tě už v pěti letech.“

„No, to se uvidí v pátek, ne?“

„O tom jsem zrovna…“ Declan najednou udělal krok zpět a podrbal se na krku.

„O čem?“

„Táta mě posílá na pár schůzek s alfami, jejichž teenageři přijedou na ples, takže v pátek budu mít napilno. Neuvidím tě dřív než v sobotu na tvé oslavě.“

„Cože? To jako vážně? To je fakt skvělý. Jak dlouho o tom víš a proč jsi mi to neřekl?“ Cítila jsem, jak mě v očích pálí slzy. Byla jsem víc než naštvaná. To byla ta největší věc, kterou jsem na sobě nenáviděla. Když jsem naštvaná, brečím.

„Zrovna jsem se to dozvěděl, přísahám! Moc mě to mrzí, Ario. Opravdu jsem si přál, abychom zjistili, jestli jsme druzi, ještě před tou oslavou, abychom se mohli rozhodnout, co dál. Tohle jsem neplánoval.“ Declan se na mě díval prosebně a žadonil o pochopení. Jediné, na co jsem dokázala myslet, když jsem se otočila a odcházela, bylo… že tohle je začátek velmi špatného týdne.